Snah o novelizaci zákona bylo již několik. Naposledy jeho projednávání skončilo ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně v minulém volebním období. Ministerstvo chce novelu připravit letos a Legislativní radě vlády ji odeslat v červenci, stále tedy platí zákon z roku 2001.
Ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) uvedl, že škody způsobené zvěří jsou velmi vysoké a cílem novely je systematicky eliminovat jejich rozsah. Digitalizace podle něj má pomoci vyhodnocovat odstřely zvěře, protože zřejmě v určité míře se vykazují stavy zvěře, které neodpovídají realitě.
Plán lovu by se měl podle představ MZe stanovovat podle úrovně poškození lesa, což bude posuzovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL). „Bude možnost státní správy vstoupit do plánu a na základě své iniciativy plány navyšovat,“ řekl ředitel sekce lesního hospodářství Patrik Mlynář. Za významný prvek plánované novely spojený i s digitalizací označil kontrolu lovu. K tomu by měla sloužit mobilní aplikace, do které se budou nahrávat ulovené kusy zvěře. Do evidence budou moci nahlížet myslivci, majitelé pozemků i státní správa. Při nesplnění plánu lovu by měla hrozit sankce až do 200 000 Kč. Žižka upozornil na to, že v současnosti hrozí sankce pouze v případě, že nesplněním plánu lovu se překročily maximální stavy zvěře, což je v praxi velmi těžko prokazatelné.
Státní správa by podle novely měla mít možnost uložit navýšení odlovu zvěře nebo omezit či zakázat lov samců spárkaté zvěře starších dvou let. Mlynář uvedl, že novela nebude pracovat s pojmem normování zvěře, ale termínem minimální stavy a zvěří, která se v dané honitbě chová.
Novela by měla také rozvolnit podmínky lovu a umožnit například využití přístrojů nočního vidění nebo uvolnění lovu při sklizni, což dnes lze pouze v rámci mimořádných opatření Státní veterinární správy. Novela má sjednotit termín pro uplatnění náhrad škod za poškození zvěří na 60 dnů a zavést povinnost ohlásit škody sedm dní před sklizní a povinnost sepsat záznam. „Škody zvěří budou součástí informačního systému evidence myslivosti,“ uvedl Mlynář.
Ministerstvo chce také upravit definici myslivosti. Podle Mlynáře by novela měla obsahovat ustanovení, že myslivost je činnost, která poskytuje ekosystémové služby, což se týká nejen lovu, ale i chovu zvěře a obstarávání zvěře jako národního přírodního dědictví. Měla by obsahovat i to, že myslivost je vykonávána nejenom mysliveckými spolky, ale i vlastníky lesů nebo zemědělci.
Podle představ ministerstva by se měla změnit a zefektivnit podoba státní správy myslivosti. Na nejnižší úrovni obcí s rozšířenou působností by se myslivosti věnoval úředník na plný úvazek. V současnosti je běžné, že se lidé pověření správou myslivosti musí věnovat i řadě jiných témat. Novela by měla zajistit, aby lidé ke správě myslivosti měli odborné předpoklady. Jednou z podmínek má být, že se věnují správě myslivosti alespoň pět let, nebo vysokoškolské vzdělání.
Při pronájmu státních honiteb by se podle připravované novely také měla zohlednit existence místních spolků a měly by mít větší šanci stát se nájemcem. Pronájem by také by měl nově být na pět až deset let.
Tématem, které často zmiňují i nevládní organizace, je snížení minimální výměry honiteb. V současnosti je to 500 hektarů. Ministerstvo k tomu podle Mlynáře spíše moderuje diskusi a lze očekávat, že o některých hodně diskutovaných tématech se rozhodne při projednávání ve Sněmovně.
ČLS: Prosazujeme zachování stávající minimální výměry honiteb
Minimální výměra honiteb je jedním ze zásadních témat, diskutovaných v rámci projednávání novely Zákona o myslivosti. Republikový výbor České lesnické společnosti, z. s., zastává postoj pro zachování stávající minimální výměry 500 ha. Toto stanovisko je založeno na prakticky i vědecky ověřených faktech a nijak nesouvisí se zájmy jednotlivců či lobbistických skupin. Úvodem je nutné konstatovat, že ani současná minimální výměra honiteb dle nejnovějších vědeckých poznatků zcela nerespektuje biologické nároky většiny druhů spárkaté zvěře, žijící na našem území. Závěry výsledků, které potvrzují výše zmíněné lze dokumentovat například u jelena evropského, který se v průměru pohybuje na území o výměře 1 039 ha. Prase divoké pak obývá území o průměrné výměře 661 ha. Podobné výsledky byly zjištěny také u dalších druhů spárkaté zvěře, která se na našem území vyskytuje. Na základě dostupných výsledků výzkumu lze tedy jednoznačně poukázat na nedostatečnou současnou minimální výměru honiteb. Jelen evropský, prase divoké, ale i další druhy spárkaté zvěře mezi uměle vytyčenými honitbami tak často přechází.
Lesní hospodářství, zásady ekologie lesa a myslivecký management jsou v kontextu tohoto regionu ČR založeny na podobných principech. V rámci objektivního přístupu je proto velmi snadné srovnat minimální výměru honitby s okolními zeměmi. Největší minimální výměra se nachází ve státech, ve kterých se vyskytuje populace jelena evropského, avšak sousední státy s tímto druhem zvěře smysluplně hospodaří. Jako příklad lze uvést sousední Polsko, kde minimální výměra honitby činí 3 500 ha. Poté následuje Maďarsko, s minimální výměrou honitby o 3 000 ha. Specifické je Slovensko. Na území tohoto nám velmi blízkého státu je výměra honitby diferenciována na základě druhů zvěře, které se v honitbě vyskytují a se kterými je tedy i myslivecky hospodařeno. V honitbách, ve kterých se nachází jelen evropský, činí minimální výměra 3 000 ha. V podhůřích, kde je hospodařeno primárně se srnčí zvěří, klesá výměra na 2 000 ha, v nížinách pak činí minimální výměra „pouze“ 1 000 ha (nicméně i v tomto případě se jedná o dvojnásobek hodnoty minimální výměry honitby v ČR). Typicky přístup našich sousedů ze Slovenska pak zcela dostatečně respektuje biologické nároky lesní zvěře.
Požadavek na snížení minimální výměry honiteb, byť i pouze pro honitby vlastní na výměru 250 ha, je veřejnosti předkládán jako klíčové opatření, nezbytné pro snížení škod působených spárkatou zvěří na lesních porostech či na zemědělských plodinách. Současně je toto „řešení" prezentováno jako zásadní pro snížení početních stavů spárkaté zvěře obecně. Doposud však nebyl nikdy prokazatelně doložen vztah mezi snížením populací spárkaté zvěře, potažmo i škodami zvěří a minimální výměry honiteb. Trvale udržitelné myslivecké hospodaření musí být založeno na respektování biologických a ekologických nároků zvěře, která je naším národním bohatstvím. Těmto požadavkům odpovídají honitby o větších výměrách, ve kterých lze mysliveckým managementem zajistit nejen odpovídající početnost zvěře, která se zde vyskytuje, ale také přirozený poměr pohlaví, který je v menších honitbách mnohdy vychýlen ve prospěch samic.
Myslivci pak mohou prostorové chování zvěře ovlivňovat různými managementovými opatřeními, jako je například odváděcí přikrmování, nebo zóny s intenzivním lovem v místech s vysokým rizikem vzniku škod, což cíleně předchází vzniku poškození. To lze však pouze v honitbách větších výměr, v nichž je možné těmito opatřeními ovlivnit prostorové a potravní chování dané populace bez ohledu na lovecký přístup v sousedních honitbách. Pouze v těchto honitbách mohou myslivci přijmout zodpovědnost za početnost zvěře a případný vznik škod bez opakovaného poukazování na možný pohyb zvěře ze sousedních honiteb. Mysliveckým plánováním je následně možné udržovat dlouhodobě stabilní početnost zvěře a dosáhnout tak harmonizovaného stavu mezi volně žijící spárkatou zvěří a lesním prostředím včetně přirozené obnovy lesa.
Nutno dodat, že veškeré postoje ČLS, uvedené v této zprávě, vychází z kolektivní potřeby snížení škod zvěří na lesních porostech. Česká lesnická společnost zároveň dlouhodobě apelujeme na soustavné snižování stavů spárkaté zvěře, a to především prasete divokého a introdukovaných druhů, jako je jelen sika či daněk skvrnitý. Jsme zcela přesvědčeni o tom, že zástupný problém, kterým se stal souboj různých zájmových skupin o minimální výměru honitby, k výše uvedeném cíli nepovede. Pojďme tedy řešit podstatu problému v celorepublikovém kontextu, nikoliv zájmy jednotlivců.
TZ RV ČLS
Podle ČTK