K cílovým dřevinám dobře snášejícím extrémní podmínky holých ploch patří borovice a smrk, omezeně modřín a dub. Ostatní listnáče, především buk, z jehličnanů pak jedle, jsou natolik choulostivé, že je lze použít pro přímé zalesnění velkoplošných holin jen s rizikem velkých ztrát a pěstebních obtíží.
Přípravné dřeviny tvoří druhy s rychlým růstem v mládí, se sníženými nároky na stanovištní podmínky, schopné přirozeně osídlit i zhoršené podmínky holých ploch a také v nich odrůstat. K jejich důležitým charakteristikám využitelným pro přípravné porosty patří velká tolerance k vlastnostem stanoviště, tedy odolnost vůči teplotním extrémům, intenzivnímu slunečnímu záření, proti stálému a silnému vanutí větrů a kolísání obsahu vody v půdě. Vyznačují se vysokou rozmnožovací schopností, rychlým vývojem spojeným často s krátkověkostí a rychlým šířením. Při správném pěstování přispívají ke kvalitnímu růstu hospodářských dřevin, zejména na vodou ovlivněných stanovištích jsou v relativně krátké době schopny ustálit obsah vody v půdě. Svým opadem stimulují koloběh živin a prokypřují půdu kořenovou aktivitou, zvyšují biodiverzitu lesa.
Mezi nejčastější přípravné dřeviny patří břízy, vrby, osika, olše, borovice, jeřáb, topoly a modřín. Využití přípravných dřevin může napomoci ke vzniku druhově bohatších, a tím vůči dalším nepřízním klimatu potenciálně stabilnějších porostů. Z jehličnatých dřevin lze využít např. i smrk, závisí to především na jeho hustotě. Jelikož smrk vytváří stinné prostředí, doporučuje se u něj výraznější snížení zakmenění.
Výzkumné plochy byly založeny v roce 2013 v Předhoří Hrubého Jeseníku u Města Albrechtic. Na lokalitách pokalamitních ploch byly v rámci srovnatelných stanovištních podmínek vybrány části porostních skupin, ve kterých dominantní dřevinou byla bříza či jeřáb z přirozené obnovy na větších plochách, nebo olše z umělé výsadby.
Věk vybraných porostů břízy byl v rozpětí 7–33 let a porostů jeřábu a olše okolo 15 let. Nadmořská výška porostů je v rozmezí 460–640 m n. m. Průměrné roční teploty oblasti se pohybují od 4,0 do 7,8 °C a průměrné srážky od 630 do 1 250 mm.
Přípravný porost jeřábu s podsadbou buku. Foto: Robert Polách
Jako nejvhodnější porostní prostředí pro rychlé odrůstání buku se ukázal plně zakmeněný porost olše, intenzita odrůstání se snižujícím se zakmeněním klesala. Významný vliv na to bude mít bezprostřední okolí výzkumných ploch s olší, které tvořil smrk ze shodně staré výsadby. Jeho pomalejší růst a postupné prosychání vedlo k poklesu stínění a nárůstu vlivu bočního světla do porostu olše.
Olše je schopna vázat atmosférický dusík. Vědci popisují pod olší lepkavou nejen vyšší obsah celkového dusíku, ale i fosforu, vápníku a hořčíku, vyšší hustotu žížal i mikrobiální respiraci oproti jiným listnáčům. Pod olší je zároveň popisována velmi kvalitní provzdušňovací funkce kořenů, která dokáže přispět k obnově mechanických vlastností půd, jak bylo prokázáno u zhutněné půdy po stahování dřeva. Také tyto efekty přípravného porostu olše mohou mít pozitivní vliv na vývoj podsadeb buku.
Vědci nedoporučují podsazovat přípravné porosty s výškou do 5 m. Při podsadbách v mladých hustých porostech do výšky 3–5 m hrozí nebezpečí rychlého zapojení korun podsazovaného porostu a silná konkurence v kořenovém prostoru. Jako optimální varianta pro podsadbu buku se z hodnocených jevila věková kategorie přípravného porostu 15 let o iniciální výšce 8–10 m.
Z výsledků realizovaného výzkumu a hodnocení podsadeb buku do porostů přípravných dřevin břízy, jeřábu a olše na stanovišti 4B – bohatá bučina čtyři roky po výsadbě vědci vyzdvihují tyto poznatky:
- Velmi nízká mortalita buku ve všech variantách, a to pod 7 %.
- Všechny testované varianty přípravných porostů se ukázaly jako využitelné pro úspěšné založení a odrůstání podsadeb buku.
- Buk nejlépe odrůstal na malé holině o výměře 0,1 ha obklopené v době zalesnění březovou a klenovou tyčkovinou o průměrné výšce 10 m. Hlavním důvodem tohoto pozitivního vývoje bude skutečnost, že se za dobu hodnocení na sledovaných plochách nevyskytlo poškození pozdními mrazy.
- Ve všech případech intenzita odrůstání buku klesala s narůstajícím zakmeněním přípravného porostu. U olše byl tento trend opačný, z části pravděpodobně daný odlišným prostorovým uspořádáním jeho malých obnovních prvků – vlivem bočního podsvícení.
- U přípravných porostů břízy se pro založení podsadeb buku jeví jako nejvhodnější věk 15 let a snížení zakmenění minimálně na 7.
- S vyšším zakmeněním břízy a jeřábu narůstal úhel odklonu kmínku buku od svislice, pod porosty olše byl trend opačný. S narůstajícím zakmeněním zároveň klesal počet bočních větví a velikost listů.
Přípravný porost olše s podsadbou buku. Foto: Robert Polách
Jak potvrdil vývoj mortality, buk je, pravděpodobně dočasně, schopen přežívat i pod hustým zápojem. Vzhledem k minimálním ztrátám lze předpokládat další pozitivní vývoj podsadeb za pomoci pěstebních zásahů, tedy snižování zakmenění porostů přípravných dřevin.
Nezanedbatelným pozitivním přínosem dvoufázové obnovy lesa oproti přímé výsadbě na holinu je schopnost přípravných porostů poskytovat využitelnou biomasu, a to i v ekonomicky zajímavějších sortimentech.
Článek „Vliv věku a úpravy zakmenění listnatých přípravných porostů na prosperitu podsadeb buku lesního“ je ke stažení zde
TZ VÚLHM