V posledním období, zejména s nástupem nového vedení Ministerstva životního prostředí, se ve sdělovacích prostředcích a na sociálních sítích oživuje myšlenka vyhlášení nového národního parku, resp. chráněné krajinné oblasti Soutok a posiluje se tendence k prosazení kontroverzního národního parku Křivoklátsko. V obou případech se bezpochyby jedná o území velmi cenná, s vysokou (bio)diverzitou, s výskytem jinde vzácných druhů organizmů, specifickými geologickými či hydrologickými podmínkami, ale zároveň s vysokým podílem historických i recentních lidských aktivit, které významně formovaly vznik a udržení těchto jedinečných fenoménů. Řečeno jednoduše – bez lidské, zejména lesnické činnosti, respektující hodnoty daných území, by tyto obdivované ekosystémy nevznikly. Při naléhání na potřebu striktní ochrany daných území je často argumentováno nekorektně, zavádějícím způsobem. Veřejnosti jsou udávány značně pokřivené argumenty, ne-li rovnou nepravdivé informace, ať již vědomě, nebo kvůli nízké kompetenci či profesnímu úzkému zaměření prezentujících. Souvisí to bohužel se snahou institucí státní ochrany přírody a životního prostředí obecně prosazovat své cíle silou, prostředníctvím politického tlaku a bez ohledu na ostatní zainteresované partnery jako jsou dotčené obce, místní obyvatelé či osoby a subjekty hospodařící v krajině. To vše bez jakékoli manažerské, finanční nebo osobní odpovědnosti za budoucí vývoj území.
Znovu se tak vrací do hry vyhlášení národního parku Soutok, které předchozí vedení MŽP po diskusích s místními obyvateli, akademickou sférou i vedením státních lesů zastavilo jako nevhodný způsob ochrany místních cenných ekosystémů. V této lokalitě Soutok, s několika již vyhlášenými přísnými rezervacemi, je opět argumentováno devastačním způsobem hospodaření, existencí obory i hospodářskými zájmy. Je pravdou, že lesní hospodářství je ekonomickou činností, kde je jedním z cílů tvorba přiměřeného zisku, jenž umožňuje financovat veškerou péči o lesy, včetně ochranářských, krajinotvorných a environmentálních opatření a v řadě případů i rekreační využití lesů. V případě vyváženého dialogu státní ochrany přírody s lesními hospodáři je možno dosáhnout všech uváděných cílů (včetně částí území ponechaných samovolnému vývoji) bez podpory ze státního rozpočtu a se zapojením veřejnosti a místních obyvatel na vytváření a udržování požadovaných hodnot. Situace je o to jednodušší, že v místních lesích hospodaří Lesy České republiky, které jsou připraveny upravit management pro podporu a udržení současných velmi cenných ekosystémů. Při vyhlášení národního parků je naopak nutno počítat s dotací ze státního rozpočtu v řádu stovek miliónů korun ročně. Navíc, jak jasně ukázal případ rozsáhlého požáru v národním parku České Švýcarsko a do jisté míry i vývoj v NP Šumava, rozsáhlé bezzásahové zóny národních parků nevedou nutně k uchování původních cenných ekosystémů – jakkoliv jsou i dramatické zvraty přírodní sukcese pro přírodovědce zajímavé. Lužní les, tak jak je dnes obdivován, je z podstatné části antropogenní výtvor – jak by potvrdil rakouský císař Karel Vl. (produkce dubového dříví pro lodní stavitelství). Lužní lesy jsou v současné době mimo jiné pině závislé na umělém udržování hydrologických poměrů.
Odbor lesního hospodářství České akademie zemědělských věd podporuje myšlenku dosavadního způsobu ochrany přírody a krajiny i další dialog orgánů MŽP s hospodáři, správci území a místními obyvateli. Zvyšování biologické hodnoty daných území je zcela jistě možné – a ve skutečnosti i snáze dosažitelné – při zachování korektního přístupu, respektování odbornosti i lokálních znalostí pro podporu chráněných hodnot.
V Praze 20. 3. 2023
prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
předseda OLH ČAZV
místopředseda ČAZV