Text Otakara Pražáka k frézování pasek je pěknou ilustrací komunikační strategie Lesů ČR. Ke zjevnému problému se nedokáží postavit čelem, nechají za sebe mluvit generátory polopravd a účelových tvrzení, s nimiž oficiálně nemají nic společného. Krom toho, že přinejmenším některé občas platí. A tak nám jednou ředitel BR Dolní Morava o frézování tvrdí, že „půdní povrch zůstává obvykle netknutý“, teď zase Otakar Pražák v zasvěceném výkladu o polaření srovnává vliv záplav a frézování.

Sám proti všem?

Významný a dlouhodobý negativní vliv frézování na vegetaci přímo na Soutoku jasně doložil lesnický tým z Mendelovy univerzity (Šebesta et al. 2021, shrnutí výsledků v češtině zde). K velmi podobným výsledkům z luhů kolem Svratky dospěl také další tým z téže univerzity pro rostliny (Košulič et al. 2020), drobné savce (Suchomel et al. 2020) i bezobratlé (Staněk et al. 2021). Studie ze zahraničí ukazují totéž, tedy že příprava půdy přispívá k šíření a udržení invazních rostlin a zásadním způsobem ohrožuje rozmanitost podrostu, například doubrav v Maďarsku (Redei et al. 2020). Studií je podstatně více a na problematičnosti přípravy půdy se shodují skoro všechny, včetně těch, které ji hodnotí především z lesnického pohledu (např. Lof et al. 2012). Problém je ostatně zjevný každému, kdo frézovanou paseku někdy viděl.

Celý článek najdete zde