Česká zemědělská univerzita (ČZÚ) v říjnu slaví 110 let od vzniku zemědělského odboru České vysoké školy technické. Tato univerzita patří k nejstarším zemědělsky specializovaným vysokým školám v Evropě. V mezinárodním hodnocení univerzit Times Higher Education Ranking se ČZU úspěšně umístila v tisícovce nejlepších vysokých škol světa. V Green Metric Rankingu, sledujícím vztah k udržitelnému přístupu a péči o životní prostředí, se pak ČZU umístila v první dvacítce. Se svými přibližně 20 000 posluchači se řadí k největším univerzitám v České republice. O přiblížení její historie i současnosti týdeník Zemědělec požádal rektora Jiřího Balíka.
* Mohl byste se ohlédnout za vývojem univerzity?
Snahy o založení samostatné zemědělské vysoké školy, nebo aspoň samostatného odboru v rámci České vysoké školy technické se datují od 60. let 19. století, a to především zásluhou profesora Jana Baptisty Lambla. Ten se specializoval, jak se tehdy říkalo, na polní hospodářství a jeho přednášky navštěvovala víc než stovka studentů. Často však spíš z vlastního zájmu, prosby do Vídně o zřízení standardního zemědělského odboru nenacházely potřebnou odezvu. Světélko v tunelu českým profesorům a obhájcům myšlenky samostatného odboru zablikalo, až když se koncem 19. století podařilo takový odbor otevřít na krakovské univerzitě. Po dalších letech jednání a díky vynikajícímu renomé několika českých profesorů, zejména profesora Julia Stoklasy, císař František Josef rozhodl 26. října 1906 o zřízení zemědělského odboru při české polytechnice. Profesor Julius Stoklasa, první děkan nového vysokoškolského odboru, patřil mezi nejvýznamnější postavy pražské techniky. Vystudoval vídeňskou Hochschule für Bodenkultur. Poté získal doktorát na univerzitě v Lipsku. Pracoval též v Pasteurově ústavu v Paříži a pak jako asistent profesora Zoellera ve Vídni. Po návratu do Čech Julius Stoklasa pracoval několik let v chemičce v Peckách a od roku 1894 byl asistentem na Fakultě analytické a organické chemie České vysoké školy technické. Díky jeho mezinárodnímu rozhledu i zkušenostem z praxe měl nový vysokoškolský odbor od počátku přirozeně nastavené priority moderní univerzity: vzdělávání provázané s výzkumnou činností, mezinárodní kontakty a spolupráci s praxí. Nový odbor však neměl snadnou pozici. Grobova vila, kde měli zájemci o zemědělství studovat, se teprve postupně rekonstruovala. Dlouho nebylo dořešeno financování školy. Studenti dokonce v roce 1908 vyhlásili stávku za zlepšení podmínek studia. Kdoví, jaký by byl další vývoj, kdyby nebylo opravdu velkého zájmu studentů, kteří mimochodem platili školné, a profesorů, kteří, jako Stoklasa, požívali autoritu na celé polytechnice a byli též činní ve veřejném životě. Ve 30. letech minulého století se Vysoká škola zemědělského a lesnického inženýrství přesunula do nové budovy v Dejvicích. Vzhledem k rostoucímu zájmu studentů po druhé světové válce a posléze bylo rozhodnuto o výstavbě nového areálu. Šťastnou variantou se ukázala výstavba na okraji Prahy v Suchdole. Tuto koncepci pro tehdy již Vysokou školu zemědělskou prosadil tehdejší rektor profesor Karel Kudrna, schopný manažer i vynikající vědec.
* Jaké byly nejdůležitější mezníky pro současnou ČZU?
V novodobé historii byl zásadním mezníkem rok 1989. Otevřely se hranice a vysoká škola mohla začít svobodně dýchat Zásluhou mnohých se podařilo rychle vybudovat základy pro dynamicky se rozvíjející univerzitu postavenou na principu demokratického přístupu k výzkumu a vzdělávání a také navázat spolupráci s renomovanými zahraničními vzdělávacími i výzkumnými pracovišti. V roce 1990 se do svazku fakult naší univerzity vrátila Fakulta lesnická. Ta se pak v roce 2007 rozdělila na Fakultu lesnickou a dřevařskou a Fakultu životního prostředí. V roce 2013 pak z Institutu tropů a subtropů vznikla Fakulta tropického zemědělství. K 1. lednu 1995 byla Vysoká škola zemědělská transformována na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Byl tak symbolicky potvrzen naznačený trend rozvoje: paleta studijních programů se rozšiřovala podle nových zájmů studentů a potřeb společnosti na celou širokou oblast takzvaných Life sdences, ve vědecké práci byl posílen důraz nejen na aplikovaný, ale i na základní výzkum. Dalším významným mezníkem bylo, když jsme se po vstupu do Evropské unie stali členy prestižní skupiny sedmi podobně zaměřených evropských univerzit, tzv. Euro league for Life Sciences. Různé srovnávací žebříčky zajímají média, ale mnohem důležitější je spolupracovat s těmi nejlepšími, jako je BOKU ve Vídni či WUR v Nizozemsku.
* Jak byste vymezil Life sciences?
Zaměřujeme se na obory vymezené oblastmi zdravé výživy, zdravého životního prostředí a související kvality života, zejména na venkově. Zkrátka, jde o obory, které se zabývají vším živým, co je užitečné pro člověka
* Určitě se měnily I počty studentů. Jaký Je zájem o studium na Jednotlivých fakultách?
Zatímco v akademickém roce 1906/1907 se ke studiu na Zemědělském odboru České vysoké školy technické zapsalo necelých pět desítek studentů, letos se zapsalo na bakalářské studium téměř stokrát víc studentů. V roce 1955 slavnostně promovalo 224 studentů, letos pak desetkrát tolik studentů získalo titul bakalář a stejně tolik titul inženýra. K dynamickému nárůstu počtu studentů došlo koncem devadesátých let a na začátku našeho století. Zásluhu na tom, že se podařilo zájemce nejen přijmout, ale také jim poskytnout kvalitní vzdělání, má tehdejší rektor prof Jan Hron. V posledních pěti letech jsou už počty absolventů stabilně okolo pěti tisíc. Velká šíře studijních programů posiluje stabilitu. Na „zemědělce" tak dnes mohou studenti studovat nejen klasické zemědělské a lesnické obory, ale i speciality, jako jsou informatika, zoo rehabilitace, zájmové chovy či zahradní architektura, a vedle toho širokou škálu oborů zaměřených na životní prostředí, krajinné úpravy a rozvoj venkova Jako jedna z mála univerzit v Evropě se ČZU může pochlubit Fakultou tropického zemědělství. A co je velmi důležité, máme jednu z nejnižších nezaměstnaností absolventů mezi českými vysokými školami.
* Zmínil Jste Fakultu tropického zemědělství, tam se, předpokládám, studuje v angličtině?
Z větší části ano, ostatně třetina oborů na celé ČZU je vyučována v angličtině, vždyť desetina studentů ČZU pochází ze zahraničí.
* Univerzity se zabývají nejen výukou, ale I vědou a výzkumem. Čím se v této oblastí může ČZU pochlubit a kde má podle vás Ještě
rezervy? V polovině prosince 2015 bylo slavnostně otevřeno Mezifakultní centrum environmentálních věd n a následně pak Dřevařský pavilon. V minulém roce byly na ČZU realizovány i další projekty, v rámci nichž byly vybaveny laboratoře špičkovými přístroji. Díky nim mohou vědci z ČZU analyzovat stopová množství škodlivin v půdě či v ovzduší, určovat chemické struktury látek zodpovědných za pozitivní, ale i negativní vliv na lidské zdraví nebo životní prostředí, testovat nové nanomateriály a podobně. Provozně ekonomická fakulta pak loni získala unikátní pracoviště ke zkoumání lidského chování, například týmové spolupráce, efektivity on-line komunikace prostřednictvím různých aplikací či schopnosti rozhodování se. Fakulta technická získala nové laboratoře, kde mimo jiné může velmi přesně měřit zplodiny motorů. Každý rok řešíme stovky vědeckých projektů. Zapojujeme studenty a doktorandy, zmínil jsem rozsáhlou spolupráci se zahraničím. Výborné je, že máme vlastní školní podniky, kde se výzkum rovněž realizuje.
* Jakou formou spolupracujete s praxí?
Jednou z tradičních forem předávání znalostí a zkušeností do praxe jsou polní dny, které ČZU organizuje od nepaměti. Chtěl bych připomenout také různé semináře a konference a společné výzkumné projekty vědců z ČZU, dalších výzkumníků a firem, které ověřují nové poznatky. Přesto ČZU hledá další cesty, jak být v úzkém kontaktu s farmáři, agronomy, veterináři i techniky a podpořit tak nejen předávání nových poznatků do praxe, ale také porozumět jejím potřebám a připravit na ně budoucí absolventy. Jednou z takových cest jsou pravidelná setkání absolventů po padesáti a po pětadvaceti letech. Letos poprvé ČZU uspořádala též zahradní slavnost pro ty, kteří promovali před deseti lety. ČZU také pořádá veřejné debaty v rámci cyklu Fórum ČZU a unikátní Life Sciences Film Festival. Tato přehlídka dokumentárních snímků zaměřených na zemědělské a přírodní vědy, potravinářství a udržitelný rozvoj je přístupná široké veřejnosti. Součástí festivalu jsou i besedy a diskuse. Tady se rodí nové podněty, analýzy, formulují stanoviska vytvářejí neformální sítě ve prospěch celého oboru.
* V minulém roce bylo otevřeno Mezifakultní centrum environmentálních věd a Dřevařský pavilon. Počítáte s realizací dalších projektů?
Ano, v současné době právě v důsledku nárůstu počtu studentů dokončujeme nové výukové prostory pro Provozně ekonomickou fakultu - Centrum ekonomicko-manažerských studií E Chceme také postavit pavilon pro Fakultu tropického zemědělství, která je dosud roztříštěna na několika ne vždy vhodných místech. Rovněž chceme vybudovat výukové centrum zpracování zemědělských produktů a také zázemí pro stále sofistikovanější dálkový průzkum země za pomoci dronů. Tady je obrovský potenciál pro zemědělce, lesníky i ochránce životního prostředí.
* Kam chce škola směřovat a Jaké Jsou Její další záměry?
Zemědělství patří k oborům nejvíce zasaženým moderní technikou a technologiemi. Podívejte se jen na dnešní traktory, vybavené počítači a autopiloty. Podívejte se na vývoj odrůd a účinných látek pro ochranu rostlin. Pojmy jako bio ekonomika a biotechnologie dnes nacházíme v nejrůznějších strategiích na národní i evropské úrovni. Jako bychom si po letech útlumu zájmu veřejnosti o zemědělství a venkov znovu uvědomili, jak jsme na zdravé výživě a čistém životním prostředí závislí. Podobně je v současné době velmi aktuální příprava odborníků na tropické zemědělství a rozvojovou pomoc. Na tuto situaci chceme reagovat připravovat absolventy na klíčová místa v zemědělství, lesnictví, ochraně přírody, rozvojové pomoci, ale také podporovat nové obory, jako je zpracování odpadů, rekultivace, management vody-v krajině, kvalita potravin, hospodaření v příměstských agroparcích, obnovitelné zdroje energie a podobně. •
