Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Z celkem 2,5 milionu hektarů českých lesů se jen 1 % vyvíjí samostatně. Původní neboli pralesní porosty u nás dlouhodobě zkoumá a mapuje Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Co v nich hledají? Jakými způsoby posuzují jejich stav a jak můžou tyto přirozeně se vyvíjející se plochy ovlivňovat budoucnost všech našich lesů? To jsou jen některé z otázek, na které budeme hledat odpovědi v následujícím pořadu, kde budou hlavním tématem české pralesy. U poslechu vás vítá Ondřej Ševčík.v
Libor HORT, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
--------------------
Procházíme část, kde les nemá úplně zapojený charakter, střídají se volná místa se skupinami stromů různých velikostí.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Co konkrétně na těch stromech měříte? Vy už držíte v ruce nějakou tyč, kterou spíš vídáme u geodetů.
Libor HORT, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
--------------------
Ta tyč slouží jenom k tomu, abychom se dokázali s tím přístrojem spojit. Tenhle ten dálkoměr je dálkoměrem laserovým, vysílá a přijímá paprsky, které mu řeknou, jak daleko ten objekt, který zaměřuje, je.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Říká mi jen asi kilometr od Sněžky ve výšce nějakých 1 200 metrů nad mořem Libor Hort z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. O kousek vedle už zařízení na trojnožce obsluhuje další z lesníků Tomáš Přívětivý.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
Je to sestava laserového dálkoměru, tak je tady kompas, který měří polohu v úhlech směrem k severu, a počítač.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Takže kompaktní přístroj, který jak měří, tak dole na té obrazovce ukazuje, kde se nacházíme a kde jsou ty jednotlivé body, což jsou ty stromy, které měříte.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
Ano. Ta mapa je základním výstupem toho měření. Tam jsou bodové znaky.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Některé jsou zelené, některé jsou černé.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
To jsou už vrstvy, které se dají nastavit, tam měříme na status každého stromu. Ty, které jsou živé, tak já si můžu vyznačit jiným znakem.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Takže chápu to dobře, zelené jsou živé, černé jsou mrtvé.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
Ano, ano. Každý strom, který je zaměřený, dostane svou charakteristiku z hlediska jeho životní formy. To je úplný základ, který potřebujeme pro to, abychom dokázali ten les nějakým způsobem dobře popsat, a analyzovat vnitrodruhové i mezidruhové vztahy dřevin, které se v těch jednotlivých lokalitách nachází.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Teď stojíme nad stromem, který se už ztrácí poměrně v tom hustém borůvčí.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
Už v podstatě se dá mluvit o tom, že se rozpadá ta základní stromová struktura. Vidíte sám, že tady už je porostlý, porostlý borůvčím, na tom tenčím konci.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Borůvky, to je docela dobrý přísun energie pro měřiče.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
No, jenom borůvky by určitě nestačily. Protože sám vidíte, že ten svah není úplně jednoduchý na pohyb. A je pravda, že po 10 hodinách práce toho mají měřiči i vedoucí skupiny docela dost.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
No, na té mapě jde dobře vidět, že vlastně jdete odshora směrem dolů. To je ta jednodušší cesta.
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
Ano, ano, my jsme si ten postup zvolili od toho místa, kde to bylo nejnáročnější.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Dá se nějak už teď z té vaší mapy odečíst typ stromů, kde je víc těch živých, kde je víc těch mrtvých, jestli hraje nějakou roli nadmořská výška nebo návětrné strany?
Tomáš PŘÍVĚTIVÝ, lesník
--------------------
Vliv nadmořské výšky se určitě projevuje v dimenzích těch stromů. V nejvyšších polohách naší plochy byly nejvyšší tloušťky třeba 30, 20 centimetrů, zatímco tady níž už se dostáváme ke 40 centimetrům tloušťky.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Mezi tím, co Libor Hort na zaznačený strom připevňuje kovovou značku, ukazuje mi ukázkový přirozený koloběh. Tedy novou generaci smrků vyrůstajících ze dřeva rozpadajících se stromů.
Libor HORT, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
--------------------
Všimněte si, jak blízko se tlačí k tomu tlejícímu dřevu, respektive někteří jedinci přímo na těch tlejících kmenech rostou, to je jejich substrát, tady v těch /nesrozumitelné/ výškách je pro tu novou generaci životně důležitý.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Takže ten zetlelý strom poskytuje substrát, biomasu pro ty malé smrčky, které tady raší.
Libor HORT, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
--------------------
Je to pro ně snazší z hlediska uchycení se, protože mají dostatek vlhkosti, živin, k tomu svému růstu, v prostředí, které je poměrně extrémní. Jsme v blízkosti stezky, která tady přes Sněžku vedla do Polska, takže ti nosiči nákladů nebo, chcete-li, pašeráci tady určitě si tu stezku nějakým způsobem upravovali k obrazu svému, ale les v té ploše, na kterém se teďka nacházíme, určitě nebyl vysázený lidskou rukou a nebyl ani žádným způsobem lidskými zásahy usměrňován.
osoba
--------------------
1 542. Horní tloušťka je 430 a výška je 2,5 metru.
Libor HORT, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
--------------------
Tady se dostává smrk tak do 1 250, 1 260 metrů nad mořem, to už je pro něho limitní nadmořská výška. V současných podmínkách, uvidíme, jak to bude dál s tou očekávanou změnou klimatu, která možná tohle to paradigma výrazným způsobem změní. Ale teď jsme v situaci, kdy smrk opravdu končí někde v téhle té nadmořské výšce.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Tady v Krkonoších příští rok lesníky vystřídají biologové, kteří místní prales posoudí s ohledem na unikátní rostliny i živočichy. I to je jedna z významných rolí pralesa. Na ty další se ptám vedoucího katedry ekologie České zemědělské univerzity profesora Miroslava Svobody.
Miroslav SVOBODA, profesor, vedoucí katedry ekologie, Česká zemědělská univerzita
--------------------
Pralesy pro naši lidskou společnost mají celou řadu důležitých funkcí. V globálním měřítku jsou vlastně obrovskou zásobárnou uhlíku a pomáhají nám vlastně částečně tlumit negativní vlivy a lidské činnosti hlavně z oblasti spalování fosilních paliv, protože když to řeknu zjednodušeně, tak ty pralesy do sebe neustále ten oxid uhličitý vyprodukovaný lidmi ukládají. Zároveň samozřejmě pralesy jsou ty poslední místa na zemi, kde máme nedotčenou přírodu, což má celou řadu kulturních a sociálních přesahů. A zároveň v těch pralesích žije obrovská řada druhů, která není schopná přežívat v naší hospodářské krajině. A ty druhy samozřejmě mají význam samy o sobě. Ale zároveň to může mít obrovský význam i pro naši společnost z hlediska třeba medicíny, protože ty pralesy jsou zásobárnou neobjevených lidských látek, který vlastně lidé můžou v budoucnu využít. A když to vemu zpátky pro Českou republiku, tak samozřejmě díky tomu, jak malá rozloha opravdu, co nám tady zbyla, tak oni nemají význam z hlediska ukládání toho uhlíku, ale mají zásadní kulturní význam, protože to je opravdu kulturní dědictví pro další generace, pak mají sociální význam z hlediska toho, že lidé prostě mají rádi nedotčenou přírodu, a samozřejmě mají význam z hlediska těch ohrožených populací různých druhů rostlin a živočichů, kteří nejsou schopni přežívat v našich běžných hospodářských lesích.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
A právě je letos hledal další tým z Výzkumného ústavu Silva Taroucy, se kterým se teď přesuneme z Krkonoš na druhou stranu republiky. Po vzácných houbách a broucích totiž letos pátrali v šumavském pralese na Stožci.
S mykologem Janem Běťákem se teď pudem podívat po nějakých houbách.
Jan BĚŤÁK, mykolog
--------------------
Zrovna před náma je tady krásná padlý smrk, velikán, a už tady může ležet dobrých 20 roků. Část toho kmene vlastně v té horní části už skoro chybí, kmen je už skoro zetlelý, za což můžou vlastně mimo jiné taky ty houby.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Vlastně houbařská sezóna teprv začíná, každý houbař má trochu jinou strategii na hledání hub.
Jan BĚŤÁK, mykolog
--------------------
No, já už trpím takovou nemocí z povolání. Takže já když jdu do lesa, tak mě jaksi přitahujou ty padlé větve a tlející kmeny. A tam, kde jsou, tam zahnu. Úplně mimoděk. A jdu se tam podívat.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Tak pojďme zkusit, jestli budeme mít štěstí. Co hledáte?
Jan BĚŤÁK, mykolog
--------------------
My tady monitorujeme nejenom houby, ale taky jiné skupiny organismů vázané na to tlející dřevo. Zrovna před náma je jeden takový význačný horský choroš. Trošku nenápadný, ale i tak má ...
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Seshora zarostlý už mechem.
Jan BĚŤÁK, mykolog
--------------------
Je to ohňovec ohraničený česky, houba, která je právě vázaná na ty přirozené lesy v horských polohách. Ta houba je považovaná za indikátor právě těch přirozených lesů.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Prales v první zóně Šumavského národního parku ale biologové nepoznají jen podle spadaných stromů nebo rozkladných hub. Kvalitu lesa tu určují i vzácné druhy hmyzu. Ty tady počítá entomolog Jiří Procházka.
Jiří PROCHÁZKA, entomolog
--------------------
My používáme poměrně unikátní metodu odchytu do nárazových pastí. To znamená, že máme plexisklo, které je do kříže, je kryté nějakou stříškou, aby nám do těch vzorků nepršelo, pak je tam sběrná nádobka a nálevka. Takže brouk letí, narazí do plexiskla, no, a pak nám propadne do té sběrné láhve.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Ta spodní část, ten odběrný kelímek, je vlastně plastový kelímek ze známého brněnského pivovaru, takže je jasné, odkud jste sem na Šumavu přijeli.
Jiří PROCHÁZKA, entomolog
--------------------
Ano. Občas dáváme i jmenovku. Zejména v turisticky exponovaných místech.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Tak jednu z posledních pastí má teda v takovém skalním výběžku, kam jsme se právě vyškrábali. No, je to tady skutečně prales.
Jiří PROCHÁZKA, entomolog
--------------------
Tady nám počítač poměrně překvapivě vybral nádhernou plochu až na vrcholku takové skalky. U paty mohutné jedle bělokoré, která tady v jednom místě má i poškozený kmen. Takže to, co přiletí, je hmyz, který bude zajímat zrovna takovýto strom. Tak, bude určitě zachycen po několika kouscích i ve sběrné nádobce naší nárazové pasti.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Ano, to vám v tomhle tom případě funguje i jako srážkoměr. Ten půllitrový kelímek je skoro plný vody.
Jiří PROCHÁZKA, entomolog
--------------------
Ano, my tam máme i odpust s takovým sítkem, takže kdyby hrozilo, že ta past přeteče a přišli bysme o část materiálu, tak ta voda odkape pryč.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Tím dnešním odchytem v první polovině září vlastně končí váš letošní monitoring. Jak se to má s vývojem hmyzu? Ubývá ho, přibývá ho? Jste spokojen s tím, co jste objevili?
Jiří PROCHÁZKA, entomolog
--------------------
Tady na Stožci jsem velmi spokojen, podařilo se nám třeba ulovit střevlíčka roubalova, který je velmi vzácný a de facto z celé České republiky jenom tady, tady je taková stabilní lokalita. Zároveň zrovna dneska se nám podařilo nalézt i několik kriticky ohrožených roháčků jedlových.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Ten se vám teď pohybuje ve zkumavce. A už je na ruce.
Jiří PROCHÁZKA, entomolog
--------------------
Zrovna pro tento konkrétní druh, který je nesmírně vzácný, tak je potřeba, aby ten ležící kmen byl napadený houbou, která způsobuje takzvanou hnědou hnilobu, a zároveň potřebuje kmeny o co možná největším průměru. Tím pádem je vázaný jenom na ty nejzachovalejší pralesovité porosty, jako je třeba tady na Stožci.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Uzavírá entomolog Jiří Procházka.
Pralesní tým Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví se letos nezaměřoval jen na Šumavu a Krkonoše, ale spolu s vědci z NASA monitorovali i jednu z našich vůbec nejvzácnějších ploch. Žofínský prales. I díky tomuto výzkumu bude v brzkém budoucnu možné sledovat změny naší přírody i z vesmírných satelitů. V kontextu střední Evropy se v minulosti samozřejmě tyhle změny dotkly i původního zalesnění, a proto se teď vedoucí pralesního týmu docenta Tomáše Vršky ptám, je vůbec u nás v České republice možné mluvit o něčem, jako je prales?
Tomáš VRŠKA, docent, vedoucí pralesního týmu
--------------------
O pralesech můžeme mluvit pouze jako o úplnejch fragmentech na velmi těžko přístupných místech, kde vlastně i v minulosti se nevyplatilo z lesa tahat dříví. To jsou úplně maloplošné záležitosti. A k nim je potom pár těch zázračných lokalit typu Boubínského pralesa, těch je minimum. Zhruba dneska jejich plocha čítá 2,5 tisíce hektarů, fragmentálně na Šumavě, v Krkonoších, a jak jsem třeba uváděl ten příklad Boubína. Mnohem větší plochu mají vlastně lesy, kterým říkáme lesy přírodní, to je takový jako o stupeň nižší stupeň přirozenosti, když do nich přijde návštěvník, laik, tak nepozná rozdíl mezi třeba Boubínským pralesem a nedaleko ležícím Milešickým pralesem. Vizuálně. Ale my víme, že se tam v minulosti třeba jednotlivě těžily nějaké stromy, že se odsud tahalo tlející dříví pro zpracování, a tato činnost třeba skončila před 100 lety a vlastně ty samovolné procesy nám zdánlivě přemázly to minulé ovlivnění. Ale když v těch pralesech pracujeme, děláme tam výzkumné projekty, tak my dovedeme poznat ten otisk člověka ještě třeba po 100 letech. A těchhle těch přírodních lesů máme něco přes 7,5 tisíce hektarů. Pak máme ten třetí stupeň přirozenosti, jak říkáme, a to jsou ty lesy přírodě blízké, což jsou lesy, kde se delší dobu člověk angažoval, to znamená, třeba opakovaně v nich těžil, probíhaly tam i výsadby, ale zase ty lesy už jsou nějakou dobu ponechány samovolnému vývoji v řádu desítek let, a ty prvky přirozených lesů, čili takový ty zbytky velkých tlejících kmenů, vývraty kořenovejch systémů, mohutné stromy, které se na krátkých vzdálenostech střídají se slabými, s malými stromy a tak dál, se tam teprve postupně vytváří. A těch my máme zhruba 20 tisíc hektarů. Čili v součtu lesy, které bychom mohli nazvat, že jsou pralesovitými porosty, od těch úplně echt až po ty, které jsme sekundárně ponechali, máme zhruba 30 tisíc hektarů dneska v České republice.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Vy tu nejvzácnější kategorii, tedy tu zhruba dvacítku původních lesů, monitorujete už od 70. let. Jaké se vám vlastně sešly výsledky? V těch předešlých reportážích jsme slyšeli, že se zaměřujete hlavně na stromy, na stromy stojící, na stromy ležící, na jejich stupně rozkladu, a potom to porovnáváte s výskytem hmyzu a hub. To znamená, jaký je ten vývoj českých pralesů?
Tomáš VRŠKA, docent, vedoucí pralesního týmu
--------------------
V tom širším pojetí nás zajímá dynamika toho lesa jako systému. A k tomu samozřejmě patří i ty biologické průzkumy, biologické analýzy, a nejenom hmyzu a hub, ale třeba mechorosty, vyšší rostliny, děláme samozřejmě velmi intenzivně půdy, anebo teda v kooperaci s partnery z jiných institucí další složky prostředí.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
A ten vývoj, který sledujete? Je tam nějaký?
Tomáš VRŠKA, docent, vedoucí pralesního týmu
--------------------
Tak, no, samozřejmě. A ten je úplně zásadní. Prostě je nádherně v těch 40letých datových řadách vidět, jak se zaprvé mění dřevěná skladba, prostě třeba ve středních vyšších polohách, nezadržitelná expanze buku vůči třeba smrku a jedli, v nížinných polohách, kde máme těch bezzásahovejch území nejméně, tak tam jsou pro nás úplně zásadní v tom, že my máme modelové skladby lesních porostů pro lesnické hospodaření, které jsou odvozeny z modelu potenciální přirozené vegetace. A my dneska vlastně vidíme, jak se nám ty lesy nížinné jakoby chovají, jak zásadním způsobem změna podmínek prostředí mění konkurenční vlastnosti a schopnosti dřevin, a jak se nám tam vytváří úplně nový les s úplně novou dřevinnou skladbou, která je úplně jinde, než jsou ty dosavadní modely. To je úplně zásadní zjištění. Když to úplně zjednoduším, vždycky jsme se učili, jak v tom nížinném stupni je dominantou ten dub, taky se říká dubový vegetační stupeň ten první, nejnižší, ale my dneska vidíme vzhledem ke změně distribuce, teplot a srážek, k zásadnímu vlastně vyschnutí krajiny i snížení hladiny spodní vody, kanalizace řek, ty ekosystémy nížinných lesů se nejzásadnějším a nejrychlejším způsobem mění. A v podstatě tam nastupují dřeviny, které už nesnesou záplavy nebo je snesou velmi krátkou dobu, snesou větší sucho a tak dál. Takže z těch jasanovo-dubových, jak se dřív říkalo, lužních pralesů, tak dneska se stávají v podstatě /nesrozumitelné/ habrovo-lípové, většině lidí se to nelíbí, protože jsme byli na něco zvyklí a najednou se ten obraz mění, ale my se samozřejmě bavíme tady o té, o té laboratoři, těch pár lokalit bezzásahových, na kterých to sledujeme. Ale ty změny jsou vlastně předobrazem toho, co bysme vlastně měli třeba do budoucna dělat v ochraně přírody. Tyhle ty lokality jsou pro nás vlastně předobrazem změn, co by se tady dělo, kdyby do toho nezasahoval člověk. A vlastně nám to zároveň dává signál, že je potřeba teda řešit, jak budeme ty evropský známé lokality vlastně chránit nebo "zachraňovat", anebo jestli třeba si řekneme, tohle už prostě nemá cenu, protože bysme to dělali třeba za cenu nějakých obrovských nákladů. Od toho jsou vědci, aby vlastně přinesli tuhle tu informaci, tohle zjištění, tenhle rozpor, ale to, jestli do toho nalijeme peníze, když to řeknu zase zjednodušeně, ze státního rozpočtu na nějakou umělou podporu, anebo nenalijeme, to už je politické rozhodnutí. Nikoliv, řekněme, biologické.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Vím, že vy jako vědci to nemáte rádi, ale kdybyste si měl zavěštit z křišťálové koule, jak si myslíte, že za těch dalších 10 let budou vypadat ty české pralesy?
Tomáš VRŠKA, docent, vedoucí pralesního týmu
--------------------
Oni budou v pohodě. Protože tam vždycky něco poroste, prostě tam se bude divoce vyvíjet nějaký nový společenstvo třeba, a jediný, kdo s tím má problém, jsme my. Takže já si myslím, že jim bude dobře. A my se možná, možná ne, ale možná se nebudeme stačit divit, jak třeba rychlá ta změna je. Ono to zase není tak, že bysme přišli za 10 let na Boubín a nebyl tam žádný smrk a byly tam jenom buky. To si nemyslím. Ale prostě určitě budeme pořád vidět jakoby ten trend tý velký změny. No, ale tak že jo, já nevím, před 9 tisíci lety tady taky nerostly buky a jedle, že jo. A prostě potom v těch jednotlivých periodách holocenních, kde se měnilo klima, tak se prostě ty dřeviny tady postupně šířily, a zase jiné ustoupily. No, tak my v tom jsme teď. Akorát jsme si tou naší lidskou činností trošku víc jako zatopili. Takže je to všechno asi rychlejší, než to bejvávalo. A samozřejmě nám lidem, jako druhu, každá ta změna vadí. Že jo, protože je podezřelá. My jsme jako od přírody pohodlní, což neříkám, že je špatně. Ale ta změna je, bude v těch hospodářských lesích. Tam bude mnohem drastičtější, než si možná 90 % lidí vůbec dovede představit, že jo.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
No, nekončíme zrovna optimisticky.
Tomáš VRŠKA, docent, vedoucí pralesního týmu
--------------------
No, ale tak to je realita, že jo. Prostě a tu realitu musíme vnímat. A jako člověk by se měl dívat jako krok za ten průšvih, že jo, a měl by ho co nejlíp vyřešit, ale zároveň už musí vidět dál a musí se dívat do budoucna a pojmout to jako výzvu, že jo. Nad tím nemá cenu brečet. Ale nějakým způsobem se k tomu postavit čelem, abysme jaksi vytvořili společenství, který zvládne to, co nám tady ta klimatická změna přináší.
Ondřej ŠEVČÍK, moderátor
--------------------
Uzavírá docent Tomáš Vrška s tím, že příští rok se jeho pralesní tým zaměří na boubínské stromy a na živočichy v beskydských a krkonošských pralesích. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Plus vám přeje Ondřej Ševčík.
