Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Před 10 lety odjel Milan Jeglík z Brna do Indonésie jen za potápěním. Kromě objevení panenské přírody, která ho uchvátila, se ale na vlastní oči přesvědčil, že její devastace ve formě kácení pralesů a prodej chráněných zvířat je tu na denním pořádku. Rozhodl se proto do jihovýchodní Asie i s manželkou přestěhovat a ničení přírody zabránit. Jak obtížný úkol si zvolil a jaký vztah k životnímu prostředí místní mají, přiblíží Otázky a odpovědi, kterými vás provede Zuzana Plíšková. Jedním z cílů snažení Milana Jeglíka a jeho skupiny je zachování co největšího množství pralesů. Jako nejúčinnější prostředek vidí v tomto případě soukromé vlastnictví, a proto začali na Sumatře od místních odkupovat pozemky, ze kterých by se jinak pravděpodobně staly kaučukové plantáže. V současné době má soukromá rezervace asi 25 hektarů. Peníze na odkup shánějí od dárců prostřednictvím sdružení Prales dětem.

Milan JEGLÍK

Když jsme začínali před pár lety, tak jsme vykupovali ty hektary za přibližně nějakých 28 tisíc korun za hektar pralesa. Dneska už se to vyšplhalo na 40 tisíc za hektar. Je to dáno tím, že samozřejmě časy se mění a navíc ti majitelé, což jsou domorodci z okolních vesnic, kteří by ty pozemky jinak využili, vykáceli, vypálili a vysázeli by tam kaučuk, tak zjistili, že o to máme zájem, což tu cenu vyšplhalo nahoru. Dlouho jim tedy trvalo, než si uvědomili, co chceme, poněvadž si pořád myslí, že tam chceme dělat nějaký plantáže nebo prostě že tam chceme dělat byznys a dlouhá léta jim nešlo na rozum, že tam prostě nechceme dělat nic.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Přestože záchrana lesů je běh na dlouhou trať, pořád to není nic proti snaze o ochranu zvířat. Na devastaci přírody se totiž v Indonésii podílí takřka většina domorodců. Kromě práce na plantážích je pro ně jedna z mála možností, jak si vydělat. Není pak proto překvapením, že v této oblasti kvete obchod se vzácnými zvířaty, která místní pochytají. Koupit si je tu pak podle Milana Jeglíka můžete i za pakatel.

Milan JEGLÍK

Já jsem objevil takovou překupnickou stanici, kterou teda mají pod palcem Číňani, v městečku, které se jmenuje Kuala, což je opravdu takové odporné místo. Dozvěděl jsem se tam, že tam můžete koupit malajskýho medvěda přibližně za 3,5 tisíce korun na maso. Že tam můžete koupit kilo želvího masa asi za 50 Kč. Nabízeli mi tygří zuby. Nabízeli mi medvědí drápy. Takže tady ten byznys funguje, sice ilegálně, ale je to tolerováno tou společností.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Takříkajíc natvrdo zvířata zabavit nelze. Těm, kteří se je snaží chránit, nezbývá, než je od domorodců odkoupit, a pak je znovu vypustit do přírody. A dostáváme se do začarovaného kruhu.

Milan JEGLÍK

Já se tu cestu snažím najít, ale je to čistě cesta kontaktu, policie, úředníků, ale tam musíte uplácet, abyste něčeho dosáhli. Takže zatím ty zvířata se snažíme vykupovat, než se dostaneme k té hlavní fázi, abychom mohli zabavovat, ale samozřejmě je to souboj s molochem. Prostě dneska máte obchod se zvířaty čtvrtý nejvýnosnější byznys po obchodu se zbraněmi, s drogama a s lidma.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Připomíná Milan Jeglík a uvádí, že v Indonésii funguje v tomto ohledu smutný paradox. Zatímco nelegální obchod zvesela žije dál, jakmile chcete přírodu chránit, narazíte na problém. Sám se o tom přesvědčil, když začal ve spolupráci s brněnskou zoologickou zahradou s budováním záchranné želví stanice Kura Kura. Šest let trvalo, než projekt získal potřebná povolení.

Milan JEGLÍK

Když si uvědomíte, že se setkáváte s všudypřítomnou devastací přírody, konkrétně teda mluvím o Indonésii, tak najednou zjistíte, že tam licence nejsou potřeba, že tam nějak takto plyne, aniž by si toho někdo moc všímal, ale v okamžiku, kdy chcete jako cizinec začít tu přírodu chránit, tak najednou začínáte narážet na problémy. Najednou zjistíte samozřejmě, že mořské želvy jsou Citesové, což znamená, že spadají pod nějakou celosvětovou ochranu ohrožených druhů zvířat. A tam najednou už vám úředníci sdělí, že pokud chcete manipulovat tedy se želvami, tedy musíte mít na to povolení. A když vidíte, co se děje kolem vás, tak opravdu někdy tomu nerozumíte, ale to je realita.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Spolupracovnice Milana Jeglíka Zuzana Koloušková dodává, že důležité je i pozměnit vztah, který k přírodě místní mají. Proto se jim například snaží dát práci právě v soukromé rezervaci, aby si nemuseli přivydělávat nelegálním obchodem a zároveň okolní prostředí začali vnímat citlivěji. Třeba zvířata tu totiž dětem slouží odmala jako hračky.

Zuzana KOLOUŠKOVÁ

Pak se tam setkáváte s tím že vidíte živého ptáka přivázaného na nohu na špagátě. Je to funkce jojo. A nebo prostě kopání do želvy je taky normální. Tady za takovýhle aktivity nejsou tady tak přísný tresty stále, ale i tak se tady zvedne vůle nějaké nevole a snaží se ta společnost s tím něco dělat. Tam, jelikož to přijde 99 % obyvatel normální, tak se tam těžko něco změní.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Na pomoci by tomu ale podle Kolouškové mohla větší péče o vzdělávání dětí.

Zuzana KOLOUŠKOVÁ

My máme teďko v plánu rozvíjet malou takovou školičku v oblasti Bohorok, kde je teďko přihlášených asi 18 dětí, které se budou učit angličtinu a v rámci té angličtiny vlastně se budou i vzdělávat ohledně problematiky, ohledně vůbec toho prostředí a budou se snažit nebo budeme se snažit naučit prostřednictvím toho učitele, aby pochopili ty souvislosti a aby k tomu měli cit.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Milan Jeglík připomíná, že domorodci si neuvědomují jednu zásadní věc. Že kácení pralesů a hubení vzácných zvířat nepovede jen k tomu, že o ně ochudíme budoucí generace, ale i k narušení celého ekosystému, což může právě místním nakonec působit nemalé problémy.

Milan JEGLÍK

Řeklo by se obyčejná žába, ale v tom obrovském množství, ve kterém to oni chytají, tak potom najednou se objevuje větší množství komárů, hmyzu, které ty žáby se tím živí. Oni naruší celý ten ekosystém a do budoucna to může znamenat, že se objeví zpátky malárie a podobný věci. Jako je to velice křehká záležitost.

Zuzana PLÍŠKOVÁ, moderátorka

Doplňuje Milan Jeglík, který vyměnil Jižní Moravu za jihovýchodní Asii a svůj život zasvětil záchraně zdejší přírody.