Poprvé od revoluce armáda předává celé hory občanům. Proč se proti tomu staví ČSSD? Když Pražan řekne, že jde na houby do Brd, myslí tím Hřebeny. To je ten úzký hřbet, na který vykročíte přímo z konečné městského autobusu 129. Táhne se desítky kilometrů přes televizní vysílač Cukrák až k Příbrami. Ale znáte někoho, kdo jezdí opravdu do Brd? Do jediných středočeských hor hodných toho jména a zabírajících areál od Příbrami až k hranici kraje? Těžko. Ty hory už od roku 1926 patří armádě. Je to vojenský výcvikový prostor (VVP) Jince, respektive vojenský újezd, neboť tento rusismus kořenící ve středověku je zřejmě nevymýtitelný.

Fakt, že dnes vláda schvaluje zrušení VVP Jince, je přelomový, ba precedentní hned v několikerém ohledu. Jednak v tom, že jde o první rušení vojenského prostoru od roku 1991, kdy ještě vládl revoluční étos. Pak v tom, že Rusnokův kabinet chce v této věci bez reptání dodržet plán vlády Nečasovy. Hlavně ale v tom, že 24 let po revoluci je to vůbec poprvé, kdy armáda vrací celý krajinný areál – celé pohoří – civilní státní správě.

Má to ovšemháček. Dva a půl roku poté, co plán zrušení VVP Jince ohlásila Nečasova vláda, navíc v době, kdy za ním stojí i vláda Rusnokova, je rušení vojenského charakteru Brd zpochybněno. Proti je ČSSD, osobně pak stínový ministr obrany Jan Hamáček, středočeský hejtman Josef Řihák a také starostové. Takže i když „dárek civilům” ve vládě projde, může pak narazit ve sněmovně. Co takový odpor znamená a o čem vypovídá?

Proč jich máme tolik?

Vypovídá zejména o tom, že Brdy stále mají jistou „obchodovatelnou” hodnotu. Že tady nejde jen o vizi občanského státu ani o filozofii nakládání s krajinou i vztahu k ní, ale spíše o postoje a položky, které lze nazírat ve stylu „něco za něco”. To není samo o sobě překvapivé, neboť na tom bazíruje celá praktická politika. Jenom to přišlo jaksi naráz (asi od poloviny léta) a čtvrtstoletí po Listopadu to má jistou vypovídací hodnotu.

Řekněme rovnou, že pokud se Česko srovnatelným evropským zemím vymyká, pak možná ve více ohledech, ale k nejvýraznějším z nich patří právě naddimenzované vojenské prostory. To je fakt, na kterém se od Listopadu změnilo pramálo.

Brzy po roce 1989 byly zrušeny tři relativně malé vojenské prostory – Milovice, Ralsko a Dobrá Voda (Prášily) na Šumavě. Jejich zánik proběhl bez emocí i sporů. Do značné míry i proto, že ze dvou z nich odcházela sovětská armáda a v tehdejší atmosféře bylo rušení VVP pokládáno za přirozený postup směrem k západní civilizaci i civilnímu životu vůbec. A dále: v debatě o rušení VVP Milovice a Ralsko nešlo ani tak o krajinu jako spíše o privatizaci tamních vojenských objektů (třeba hangárů). Zrušený VVP Dobrá Voda pak zapadl do právě vytvořeného Národního parku Šumava. Dalo se o něm říci, že jednu reglementaci (vojenskou) vystřídala druhá (ochranářská), takže z hlediska krajiny se nic moc nezměnilo.

Brdy představují zcela jiný případ. Není to ani malý prostor, ani neleží v bývalých Sudetech. Je to spíše jakási bublina v ementálu, která se vetřela doprostřed jádra Čech. Existence rozlehlého, uzavřeného, civilistům nepřístupného areálu zpochybňuje samo oprávnění hovořit o podbrdském regionu. Vždyť do té oblasti patří místa jako Příbram, Komárov, Rožmitál pod Třemšínem, Spálené Poříčí či Rokycany. Jak ale může fungovat region hodný toho jména, když se jeho občan nedostane z Příbrami přímo do Rokycan? (Musí tu díru v ementálu objet buď severní, nebo jižní oklikou.)

Závažným argumentem pro přetrvání tohoto VVP byla ochrana přírody. Právě proto, že Brdy jsou už 87 let pod vojenskou správou, zůstaly uchovány tak, jak se to nepodařilo jinde (či jen tam, kde dříve bylo pohraniční pásmo, ale tam zas padlo za oběť odsunu původní osídlení – to v Brdech téměř nežilo). Jenže 1. ledna 2016 celé Brdy přejdou ze statutu vojenského prostoru do statutu chráněné krajinné oblasti (CHKO). Takže tvrdí-li někdo, že aby Brdy odolaly náporu developerů, musí zůstat zachován i vojenský prostor v nich, dává neblahé vysvědčení schopnosti českého státu 24 let po revoluci. A tím se dostáváme k současnému odporu proti rušení VVP Jince, především ke stínovému ministru obrany Hamáčkovi.

Jak jen ty Brdy „zobchodovat” Jan Hamáček je v čele těch, kteří bojují za přetrvání vojenského charakteru Brd. Před měsícem do LN napsal: „Pokud má být vojenský újezd Brdy skutečně zrušen, pak ať zřetelně zazní, proč to tak má být.” Jenže 24 let po revoluci by měla základní otázka znít právě opačně: Proč to tak být nemá? Proč tak malý stát s tak malou armádou expedičního charakteru potřebuje pět velkých vojenských areálů? Proč je u nás celková rozloha vojenských výcvikových prostorů (1297 km2) větší než úhrnná rozloha národních parků (1209 km2)?

Jenže odpůrci rušení vojenských prostorů se těmito obecnými otázkami nezabývají. Zajímají je záležitosti typu „něco za něco”. Místo rušení VVP Jince navrhují zrušit VVP Boletice na Šumavě. Přitom právě tam se cvičí čeští i spojenečtí vojáci pro aktuální mise. Jan Hamáček v novinách tvrdí, že jinou takovou dělostřeleckou střelnici jako v Jincích nemáme. Ale máme právě v Boleticích. Hamáček tvrdí (podle Příbramského deníku), že „uvnitř Brd je přísně utajované vojenské zařízení”. Co tím myslí? Že by snad bývalý sklad sovětských jaderných hlavic Javor 51 u Míšova? Ale ten je už od letošního srpna přístupný turistům (jen se musíte předběžně registrovat na webu, takový je o něj zájem).

Není tedy zcela jasné, co je cílem odporu ke zpřístupnění Brd. Podle Jana Hamáčka máme počkat a vyvolat diskusi. Jenže právě diskuse oživují dojem „obchodovatelného” charakteru Brd. Nejemočnější diskusi přece vyvolal vládní plán na umístění amerického protiraketového radaru v Brdech. Proti radaru se místní starostové bouřili, ale vládní dotace za něj rádi přijímali. Střelnici v Jincích si starostové hýčkají, ale za ni žádné vládní peníze nepřitečou a ze samotné CHKO taky ne.

CHKO prostě není atraktivní ani pro místní starosty, ani pro středočeskou „vládu”, ani pro ČSSD. Tvrdí-li, že dávají přednost zachování vojenského prostoru, jinými slovy tím říkají, že jinak než po vojensku to se státní správou či ochranou přírody neumí.

Tvrdí-li někdo, že aby Brdy odolaly náporu developerů, musí zůstat zachován i vojenský prostor v nich, dává neblahé vysvědčení schopnosti českého státu 24 let po revoluci. A tím se dostáváme k současnému odporu proti rušení VVP Jince.