Pořad: Nedej se
Pavla ŽÁKOVÁ
--------------------
Když les pustíte z otěží, tak on vám, za chvilku ho máte za barákem a všechno zničí. Ta chalupa musí dýchat. Louky musí dýchat. Když tu budou všude stromy, tak vlastně nebudou tu ani rostliny ani motýli. Nebudou tu ... Nic. Bude tu jenom džungle, temno, nepropustno. Nic. Lidé, kteří si vysadí stromy kolem baráku, to dělají většinou z jednoho důvodu. Buď se nechcou o tu přírodu starat, takže si tam vysadí les, aby se o to nemuseli starat, anebo jsou to většinou lidé z města, kteří postrádají, jak bych to řekla, pocit soukromí. Takže oni si vysázejí stromy a myslí si, že za těma stromama nejsou vidět a mají svoje soukromí.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Tohleto je hromadisko. Je to místo, kde lidi po staletí sbírali kameny z polí, které tady kolem nás byly. Těch lidí tu žilo tady takhle vysoko v horách hodně a ta práce byla opravdu dlouhodobá. Jsme na Kamenném. Je to enkláva blízko pod Radhoštěm, už dost vysoko v horách. Takové samoty. Dřív tu bylo deset obydlených chalup. Dnes už tady trvale nebydlí nikdo, všechno jsou to chaty. A bylo tady 50 krav, které ty lidi živily, spousta ovcí, koz, prasata a ty políčka.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Ten způsob obživy se mění a využívání krajiny také se mění, tak lidé čím dál tím méně potřebují tu zemědělskou půdu ke své obživě. A spíš než důležitá věc se to pro ně stává starost, co s ní. A tak se vlastně stává to, že Beskydy jsou stále víc a víc lesnaté. V minulosti jsme měli dokonce 70 % zemědělské půdy a jenom 30 % lesa. Dneska Beskydy v průměru mají pouze 30 % nelesní půdy a víc než 70 % lesa.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Ten pojem hromadisko je hodně spojený tady s Valašskem. Na většině míst Moravy to lidi budou znát, tyhlety jako kameniska nebo někde se tomu říká výskydě. Hromadisko je velká hromada. Tohle hromadisko vznikalo staletí. Lidi opouštěli tyhle místa až někdy v těch 50. letech, po válce a do té doby se tady naplno hospodařilo. Do té doby tady všude byly ty malé pole, a tak bylo pořád potřeba ty kameny z těch polí sbírat a pořád tyhle hromadiska narůstaly. To, že je vidíme tady dnes zarostené, nejenom mechem, ale i lesem, nám jasně ukazuje, jak dlouho už se tady nehospodaří. Ty pole se změnily na louky. Ale i ty louky jsou cenné. Krajina se mění. To je běžná věc. Něco jsme ztratili, ale má smysl o to pečovat jinak než dřív.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Pustevny jsou magnetem Beskyd. To je bezesporu. Lysá hora, Pustevny, Radhošť a Valašské muzeum v přírodě. To je to top, když někdo navštíví Beskydy a má čas, sílu, tak chce tyhle místa navštívit. To, co běžný turista konzumuje, aniž si to uvědomuje, je to výsledek práce těch generací před tím, tak je pastevectví, které tady probíhalo. Ono vlastně bylo jedno z nejsnadnějších míst k odlesnění a k provozování pastevectví tam, kde ta příroda má těch sil nejméně a to je ve vysokých výškách, to je na těch hřebenech. Takže tohle bylo otevřené, bylo to vlastně díky pastevectví, byly tady salaše pod kopci, tady se páslo a zůstaly tady výhledy. Ale, je tu ale, strašně dlouho se tady nehospodaří. A výsledek? Když se nehospodaří, vrací se les, a když tady bude les, tak ty výhledy zaniknou. Takovéhle výhledy bývávaly před časem z celého hřebene. Dneska už narazíme na místa, kde se zvedly stromy a výhledy zanikají, ale přesto je to jeden z nejkrásnějších hřebenů s největším množstvím výhledů vlastně, jaké v Beskydech ještě můžeme potkat. Tady je třeba si uvědomit, že i ten turistický ruch a ta rekreace potřebuje nějakou údržbu krajiny, že to není jenom o tom přijít do té krajiny a těžit z toho, co tu máme a věřit tomu, že to tady bude pořád, že tady budou pořád ty výhledy. Nebude hospodář, nebude výhled. Nebude výhled, klesne turistický ruch. A mě mrzí, že zatím pro takovou tu údržbu těch top turistických lokalit ty programy, které jsou pro rozvoj rekreace, turistiky, tak nepočítají s žádnou údržbou, s žádným jakoby benefitem pro ty vlastníky s nějakou podporou. To, co se podpoří, tak je chodník, koupaliště, hotel, penzion.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Moji kolegové tady ze Salamandru v podstatě dělají náhradní péči místo hospodaření. Ti lidi, kteří před tím tady byli a hospodařili, my se snažíme tak trochu hospodařit taky. Máme tady na tomhle místě domluvu se šesti vlastníky, kteří nám dali důvěru, že jim pozemky nezničíme a naopak, že budou po nás lepší. Tyhle louky, kdyby se o ně nepečovalo, tak se hodně rychle začnou měnit. Měnit tak, že z nich zmizí některé druhy, některé rychle, některé pomaleji, ale zmizí. Ono se to tady už dělo. Když jsme sem přišli my, tak některé z těch luk byly už hodně zarostlé a my jsme je dost vyřezávali. Nepředstavujeme si nějakou rekonstrukci ideální krajiny, neděláme tady skanzen. Nejde nám tady o konkrétní druhy. Nejde o to, aby tady kvetl nějaký vzácný chráněný druh. Jde o to, aby se tu udržela pestrá barevná kvetoucí louka, která by jinak bez toho hospodaření tady nebyla.
Stanislav ONDRUCH
--------------------
Já jsem tady to stavení a to okolí dostal v roku 1999, kdy zemřel můj strýc. Všude okolo byla džungle, zarostené, stromky. Křoviňákem všecko jsme museli odstraňovat. Takže práce, práce strašně moc.
Pavla ŽÁKOVÁ
--------------------
Každé jaro vlastně 500 stromů, na podzim to samé, vlastně menší vytrhat, větší uřezat těsně u země a vlastně pokusit se ten les odsunout co nejdál od baráku, aby dýchal.
Stanislav ONDRUCH
--------------------
Podle vyprávění mojich předků, tak tady byly tři krávy, měli tady ovce, koze a to byla dennodenní práce s nima. Tady byly pole všude, kde bylo obilí, brambory se pěstovaly a bylo to tady pěkně čisté.
Pavla ŽÁKOVÁ
--------------------
Na jaře bych vám ukázala sasanky a blatouchy a sedmilístek. To je taková maličká kytička. Potom vlastně rozkvétají vstavače májové, a když odkvetou, tak jsou tu vstavače Fuchsův a mužský. Potom vlastně začínají rozkvétat vemeníky a kruštíky a dole u tůněk je vachta trojlistá, která je velice dobrá bylinka na srdce.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Historicky ten hřeben byl mnohem víc odlesněný. Dokonce ty části, které dneska vůbec si neumíme představit, že byly bez lesa, tak byly bez lesa. To všechno bylo otevřené a sloužilo to k zemědělskému hospodaření. Dnes jsou to jenom takové korálky podél té hřebenové cesty, kterou navštěvují asi tři až čtyři statisíce lidí každý rok.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Tahle valašská krajina je opravdu takovou tou mozaikou lesů, luk, někde ještě i pastvin, nějaké remízky a rozptýlená zeleň, prostě stromy. A teď se právě děje to, že to postupně jako zatahuje ten les, tu krajinu. Prostě zarůstá, všechno se to mění a nám to tak nepřipadá. Je to totiž běžný lidský pohled. Když jsme tady pořád, tak to zjistíme, až když se podíváme na fotky, jak to tu vypadalo před 10 lety a před 20 lety a před 30 lety, tak řekneme úplně jiná krajina. Tady vidíme pěkně v řádkách, taková skoro zemědělská kultura. Je to, je to vidět, jak lidi si představujou, že čím těch smrků bude víc, tím víc prostě bude užitku a přitom je to nesmysl, protože většina těch lesů dopadne přesně takhle, prostě jakože budou velmi štíhlé díky tomu, jak jsou na sebe natlačené, že se v nich ani vlastně nehospodaří tak, jak by mělo, když už by někdo uvažoval, že z toho bude nějaký užitek. Lidi, kteří takhle zalesňují, mají představu, že nechají nějaké hodnoty svým potomkům, ale mají špatnou představivost. Tohle, co vidíme, jsou samé smrky, které tu sázel někdo postupně, které, které nasadil tady třeba před 10, 15 lety, pak přidal za dalších pět let něco dalšího, teď před několika lety ještě další kousek, tak, jak se to běžně děje. Tak to ti lidé tady prostě dělají. Je zvláštní, že i v dnešní době tohle pokračuje, že o kůrovcové kalamitě se mluví ne jenom poslední dva tři roky a všichni očekávají, že sem to přeci nikdy nemůže dojít. Je to něco, co nečekáme, což je vlastně u nás, lidí, běžné, že to, co je ještě za kopcem, to se nás ještě netýká. Proto všichni dál a dál zalesňujou tím smrkem, přestože je evidentní, že tu smrk nevydrží.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Chodí se do lesa, lidi mají les rádi, a tak vlastně proč se tomu lesu bránit. No právě proto, že Beskydy jsou úplně jinačí než zbytek České republiky. To jsou hory, které jsou živé. To jsou hory, kde lidé žijí dodneška a k tomu životu patří to místo pro ně. Nejde vytvořit krajinu, ve které je dům obklopenej stromy. Ta krajina, která je tvořena tou mozaikou, ta je naprosto jedinečná. Ta je jedinečná v rámci celé České republiky a spousta druhů rostlin, živočichů a i té krásy je vlastně ukryta v tom, že přijdu z lesa na to otevřené místo prosluněné, voní tam mateřídouška, lítají tam modrásci a nejdu pořád jenom mezi smrky a mezi smrky a dál a dál.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Tohle je opravdu taková ta typická mladá smrková monokultura zevnitř. To, co vidíme, byla louka. Je tu les. Stačí 10 - 15 let a máme tu úplně jiný svět. Mrtvo, jenom takové jako přítmí, šero, žádný život. To je to, co tady nám přibývá v té krajině ve velkém. Vidíme, jak většina těch stromů tady pouští smůlu, jsou nemocné, hodně z nich má hnilobu. Na té zemědělské půdě je to běžné. Takže místo pěkného kvalitního dřeva, které ti lidi od toho očekávají, budou mít jenom hnilobu. Už na lesnické škole se učí a učili to i mě, že na zemědělské půdě je potřeba dělat aspoň nějakou přípravu, aby se tu natáhly ty houby, na tu mykorhizu, které ty stromy potřebujou. Některé stromy to zvládnou mnohem líp a přitáhnou si ty houby snáz. Smrk to rozhodně není. Ten právě proto tady bude hodně trpět. Takhle se to rozhodně dělat nemá.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Bohužel, v dnešní době je situace taková ne úplně dobrá pro ty drobné hospodáře, protože zemědělské dotační programy podporují velké hospodáře. To není zrovna ideální pro takové ty enklávy někde mezi těmi lesy, ty místa na těch hřebenech. Ty dotace zajímají především velké plochy a to je někde v údolí, je to pohromadě. Takže ta mozaika té krajiny, bohužel, se může vytratit. Dalším třeba takovým nečekaným problémem, který se ukázal v loňském roce, tak bylo to, že začal finanční úřad prošetřovat, jestli je správné, že ostatní půdy, které tady kupodivu v Beskydech máme dost, protože to jsou takové ty kamenice, podmáčené místa a takovéhle věci, jestli opravdu ti lidi neměli by z ní platit daň. No, a tak se stalo, že spousta vlastníků najednou nevěděla, co s těma bezlesýma plochama, co s tím udělat, no a paní na finančním úřadu poradí. No, tak nejjednodušší bude, nejmenší daně zaplatíte, když to zalesníte. A to je najednou naprosto nečekaný stimul, kdy ta krajina se zalesňuje.
Pavla ŽÁKOVÁ
--------------------
Když tu máte všude les, tak vlastně ten les to zakonzervuje a drží to svoje klima. Když máte otevřenou krajinu, když máte louky a stráně, tak vlastně vítr profukuje a je to jinačí. Není to jak zavřené v konzervě, jak se říká. Ono se říká chaloupka uprostřed lesů, je to krásné, ale když ji máte uprostřed lesů, trpíte jak vy, tak i chaloupka. Staráme se o louky a snažíme se, aby ten les byl, vlastně udržovat ho co nejdál od baráku, protože třeba i když se podíváte kolem dokola, tak ty remízky, ty ... to všechno bylo úplně zarostené. To všechno, jako opravdu tisíce a tisíce stromů se muselo vyrubat. Zavřít se do sebe, to není dobré ani pro lidi ani pro tu přírodu.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Tady vidíme krásnou jakože valašskou chalupu prostě, která má všechny ty znaky, které ty valašské chalupy měly, ale žádná valašská chalupa, to není jenom napodobenina, a za tímhle plotem je dokonale mrtvá zahrada, kde jsou túje, konifery, všechno, anglicky střižený trávník, mrtvo, nic, vůbec nic. A většinou ani lidé, kteří tam nejsou, protože jsou to jako domy ani ne víkendové, ale možná jednou za měsíc, možná ještě méně. Je to hodně podobné jako to, když sázejí tady do té krajiny ty smrky a mají pocit, že to dělají dobře, že prostě je to pro tu krajinu možná taky v pořádku. Přitom z té nevědomosti prostě té krajině i sami sobě vlastně takhle jako škodí. Plot je napodobenina plotu z valašského muzea, který byl původně projektovaný pro Valašský Slavín, a který se pak použil na ohrazení celého valašského muzea a všichni se domnívají, že to je to správné valašské, co sem přece patří, vždycky bylo. Ne, nikdy tady nic takového nebylo. Je to takové úsměvné, jakou představu o tom Valašsku lidi mají a jak ta představa se přesně takhle jakoby obtiskuje do toho, co oni tady jako Valašsko znova vytvářejí.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Vývoj téhle krajiny byl nějakým způsobem velmi poznamenaný nástupem komunismu. Byla socializace zemědělství, byly tady veliké změny způsobu hospodaření. Jak by asi vypadala tato krajina, kdyby toto nenastalo?
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Tenhle skanzen je takový jakoby idealizovaný svět, takový ten starý zlatý čas našeho dětství, které jsme vlastně ani nezažili, ale které jako předpokládáme, že zažily naše babičky. Prostě staré zlaté časy, které vlastně nebyly, protože tady taky ti lidé si to zase idealizují, protože tu nevidí za tím tu dřinu.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Ta chaloupka je krásná, ale neuvědomují si, že v ní spalo 16 lidí a spali, že ...
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Přesně.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
... vynesli stůl ven, aby se vůbec do toho vešli.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Ale většina spala ještě někde na půdě, na seníku nebo ve chlévě.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
To muzeum je dostatečně velké, aby mě zabavilo na půlden, možná i na den. Je to jeden z magnetů Valašska. Na druhou stranu proč bych hledal dřevěné chaloupky někde po kopcích, když to tady neznám, kdežto když půjdu do Rožnova, tak je tam uvidím pěkně pohromadě.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Ti, kteří sem přicházíme do muzea, nehledáme potom totéž v té krajině, protože přesně je to ten obraz toho zmizelého a my ho tu najdeme prostě a dál nám to ...
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Už nechceme soutěžit v hledání a být marní, že.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Možná, možná jako taky to, že nenafotím ty fotky. Tady je nafotím krásné prostě, udělám si selfie a dám to hnedka prostě někde na web a prostě mám to tam. Ale proč to jako v té krajině těžce hledat. To dělá jenom málo lidí. Jsme v obci Hovězí, v údolí Hořansko a přímo za náma vidíme, kolik toho v té krajině ubývá tím zalesňováním, jak rychle se krajina uzavírá. To, co vidíme za námi takhle, potom tady dál potom sem, sem, až dozadu, to všechno, ten mladý les, to všechno přibylo, to je tady na loukách, které tu ještě donedávna byly. I v té ortofotomapě, kterou tady mám před sebou, tak je to opravdu hodně viditelné. Jsou to velké plochy, které, které na první pohled změní tu krajinu prostě, až to celé odroste. A co tady vidíme? Zase jenom smrky, smrky a smrky. Nic víc. Jenom smrky. Tady se tváříme, jako kdyby žádný kůrovec nebyl. Až přijde, tak si opravdu bude mít na čem pochutnat.
Stanislav ONDRUCH
--------------------
No, je pravda, že ta krajina, pokud se tomu člověk nevěnuje, tak to zarůstá. Musí se tomu člověk věnovat, aby to bylo takové jak tady. To znamená každodenní práce, to znamená musíme vzít ten křoviňák a musíme ty věci, které tady nepatří, odstranit. Ty nálety a všechno.
Pavla ŽÁKOVÁ
--------------------
Vlastně ta krajina je tak půvabná hlavně z toho důvodu, že se tomu předkové věnovali. Opravdu každodenní práce. Spásali to. Snažili se nějak tu vodu trošku, jak se říká, kolidovat, aby tekla tam, kde oni chtěli. Kosili to, protože potřebovali seno na zimu. Takže vlastně ta krajina je tak půvabná, protože oni se tomu každý den věnovali. A pokud tu krajinu necháte jenom tak zarůstat, tak za chvilku to všude bude džungle a jako nebude ta krajina ani plnit tu funkci, kterou by plnit měla.
Vojtěch BAJER, ČSOP Salamandr
--------------------
Ty naše ovce jsou hodně plaché, takže rozhodně nemusíme čekat, až se k nám přiblíží, ale možná trochu z toho stínu vyjdou a přece jenom uvidíme tu jejich práci. V současné době máme přes 130 ovcí a ty se pasou ve třech, čtyřech stádech, jak kdy, po celých Beskydech na různých místech a neustále s nima kočujeme a vypásají ty místa, které, které jsou nějak cenné, a o které má smysl pečovat, a o které by jinak už nikdo většinou ani nepečoval. Za ten rok ty ovce vypasou desítky hektarů. Ono to tady vůbec nevypadá hezky na první pohled, ale pro tu přírodu je to super, protože nemá smysl udržovat přírodu podle nějaké kuchařky, ale má smysl to dělat tak trochu punkově, mít tam takový trochu bordel. To je něco, v čem si příroda libuje. To je ono.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy
--------------------
Tady není asi jeden jediný, kdo by s tím měl něco udělat. Vždycky je to o hospodaření a hospodaření musí mít nějaký důvod. Pakliže budou zájmy těch hospodářů, aby pokračovali v tom hospodaření, ať už je to jejich profit, budou mít tady nějaké ekozemědělství a na to navázanou agroturistiku, nebo to budou dotační programy, těch zdrojů ať je co nejvíc a těch hospodářů ať je co nejvíc a dělá si to každý co nejrůznorodějším způsobem, protože přijít s jedním řešením, že tohle je ten správný člověk, tohle je ten správný knoflík, kterej zmáčknu, a takhle to všichni budeme dělat, no, tak skončíme v nějaké úplně tuctové krajině, ať to přirovnám třeba k obrovským řepkovým polím někde dole pod horama. Potřebujeme podpořit ty drobné vlastníky, ty hospodáře, ty lidi, kteří tu krajinu tvoří, a ty, o kterých já ani nevím, že mi tady vytváří to nádherné prostředí, kterého já si užívám.
Pavla ŽÁKOVÁ
--------------------
Ta krajina se mění den se dnem. Když svítí slunce nebo déšť, ona je každý den jiná, ale každý den je krásná. Jako kdybyste se vrátili do dětských knížek, které jste v dětství miloval, kde vlastně jste opravdu s přírodou naprosto svázán. Jakmile jako se dostanete do téhle fáze, kdy máte rád přírodu, máte rád zvířata a dostanete se na takové místo, je to, jak se říká, pro vás konečná. Zapustíte kořen a nejdete.
