Měl jsem štěstí, že ze spousty jiných přání vybrali v redakci magazínu Rodina DN E S z rov n a t o moje. Pozvali mě s rodiči do díl ny „dřevaře" Martina Patřičného ve vesnici Debrno. Nebylo to u Brna, jak by se mohlo zdát, ale kousek od Kralup nad Vltavou.
Dílnu měl velkou jako obývací pokoj. Byla plná dřeva, různých nástrojů a hlavně překrásných výtvorů. Nejvíc se mi líbil nápis, který zněl nějak tak, že nejlepší je pracovat se dřevem. Byl z dřevěných písmen a každé mělo jiný odstín. Také se mi líbily dřevěné kuličky a takový umělecký výtvor, který byl krásně vyhlazen speciální vlnou.
„Jak ses dostal ke dřevu?" ptal se mě pan Patřičný. Co jsem měl odpovědět? V tu chvíli mě toho moc nenapadlo. Až po cestě domů jsem si vzpomněl, že mě ke dřevu přivedlo víc věcí. Myslím, že všechen nábytek doma máme ze dřeva. Táta byl zaměstnaný do loňského roku ve firmě, kde se pracu je se dřevem. Na zahradě je zase spousta větví, ze kterých si vyřezávám oštěpy a meče. Z rekonstrukce domu nám zbyla na dvorku spousta prken a hranolů, ze kterých mi tatínek často dovolí něco si vyrobit. Naposledy to byl třeba jednoduchý domeček nebo malý trpaslíček. Práce s ním mě tak baví, že jsem si k posledním Vánocům přál sadu dlát. A taky – mám dřevo rád i kvůli jeho vůni.
Víte, jaké je nejlepší pro řezbáře? Lipové. Dozvěděl jsem se, že lípa roste nejen ve městech nebo na vesnicích, ale i v lese. Akorát v lese je štíhlá. Dobře vyřezávat se dá také z olše a z topolu. Některé topoly mají ale chlupaté dřevo. Pan Patřičný mi prozradil, že se mu líbí, jak je každé dřevo jiné. A nejen tak, že je z různých druhů stromů, ale může být různě zbarvené nebo má jinak letokruhy, i když je ze stejného druhu. Podobně, jako nenajdete na světě dva stejné lidi. Dřevo je také zvláštní tím, že nasává vodu a zase ji vydává. Dozvěděl jsem se fígl, jak zabránit tomu, aby při vysychání neprasklo. To si ale nechám jako tajemství, jo?
Ze začátku jsem dostal do ruky malý nožík, se kterým jsem odřezával kůru. Je důležité, aby kůra byla zbavena hlíny a jiných nečistot, abychom si nůž neztupili. Vždy řežeme od sebe, abychom se neporanili. Jedině v případě, když potřebujeme oškrábat kůru u kraje, můžeme řezat k sobě, ale jen s ochranným kloboučkem na palci, který si můžeme vyrobit z kousku kůže. Pan Patřičný mě také učil, jak správně držet dláto. Jednou rukou držím dláto ve spodní části rukojeti a tlačím pod správným úhlem do dřeva, zatímco druhou rukou pootáčím dláto do strany. Takto se postupuje třeba při vydlabávání misky. Pokud potřebujete pracovat s paličkou, tak nejlépe s dřevěnou ve tvaru, který připomíná záchodový zvon.
Pan řezbář mi také připomněl, jak je důležité mít ostré nástroje. Ukazoval mi, jak nejlépe dláta brousit. Nevěděl jsem, že jejich broušení je tak složité. Vezmu si oboustranný brousek a potřu olejem jeho drsnější stranu. Poté brousím dláto ze strany, kde je menší ploška. Pak ho otočím a položím celou plochou na brousek. Znovu brousím, abych srazil „jehlu", která se tam podle slov pana Patřičného vytvořila. U zaobleného dláta se vrchní strana brousí stejně, ale vnitřní jinak. Jak? Tak, že si vezmu tužku, kterou obalím (nebo ještě lépe na ni nalepím) smirkovým papírem, přiložím pak do žlábku a brousím, abych opět srazil jehlu.
Zjistil jsem, že řezbářská práce není tak jednoduchá, jak jsem si myslel. Ale moc se těším, až se do toho na našem dvorku pustím. A také si koupím knihu od pana Patřičného Jak pracovat se dřevem. Je tam všechno. Ale jak říkal – lepší než si o práci se dřevem číst je se dřevem pracovat. *
Máš sen? Jsi žákem ZŠ nebo víceletého gymnázia a umíš napsat reportáž? Dej vědět, jaké povolání by sis chtěl vyzkoušet nebo co bys chtěl zažít, a my se ti to pokusíme splnit. Připoj kontakt na rodiče! Piš na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Desetiletý Aleš píše reportáž o práci v řezbářské dílně
