Frymburk – Debata o Šumavě a kontroverzní názory prezidenta Miloše Zemana nenechávají v klidu ani členy občanského sdružení Šumava NeNaProdej.
Při návštěvě Plzeňského kraje prezident Miloš Zeman velmi ostře vyjádřil své názory na projednávaný senátní návrh o Národním parku Šumava, který hodlá vetovat, přičemž dokonce prohlásil, že nejlepší by bylo národní park úplně zrušit.
„Pokud by autorem takto silného výroku byl podnikatel v těžbě dřeva či nedočkavý majitel pozemků na šumavských svazích, bylo by to sice stejně nepřijatelné, ale vcelku pochopitelné,” říkají za sdružení František Frantál, Vladislav Smolka a Monika Krolová z Frymburka. „VyjadřujeÂli se takto prezident republiky, který má být ochráncem tradic a hodnot země, v jejímž čele stojí, je to na pováženou.”
Šumava je jedinečná
Zástupci sdružení připomínají: Šumavská krajina je ve středoevropském prostoru zcela jedinečná a v tom její význam daleko přesahuje bezprostřední ekonomickou využitelnost. Právě proto bylo toto území vyhlášeno národním parkem. Likvidace parku či snahy o jeho podstatné okleštění tak lze přirovnat k situaci, kdy by například Český Krumlov rezignoval na status lokality zařazené na listinu světového kulturního dědictví a rozhodl se nahradit své historické jádro moderní výstavbou. Čím je pro Český Krumlov jedinečně zachované centrum, tím je pro národní park unikátní příroda. Proto si zaslouží ochranu.
Na argument, že Rakušané žádný národní park na svém území nemají, lze namítnout, že je to k jejich škodě. V sousedním Bavorsku už před časem pochopili, že ochranu přírody lze skloubit s ekonomikou. Po dvaceti letech přinášejí tamní lesy vlastníkům větší užitek než při klasickém způsobu lesního hospodaření. Právě před 20 lety se po osvětové kampani drobní vlastníci lesů rozhodli včlenit své enklávy do Bavorského lesa – prvního německého národního parku v Německu (založen roku 1970!).
Lze ji snadno zničit
Šumavská krajina není zboží, se kterým se dá libovolně nakládat, je to dědictví, které je třeba s hrdostí uchovávat pro budoucnost, dědictví, které lze snadno zničit, ale nikoli znovu vybudovat.
Jakým paradoxem je, že do osudu celku, který počítá čas v řádu desetiletí a staletí, tak bezostyšně a necitlivě zasahují měnící se politické garnitury, jejichž život se měří maximálně v řádu let!
Podle pana prezidenta jsou jediným partnerem k diskusím starostové šumavských obcí. Ti však nejsou vlastníky Národního parku Šumava a ani logicky nemohou reprezentovat názory všech občanů na Šumavě žijících, ačkoli se tak v médiích snaží vystupovat. Auž vůbec nelze všechny zastánce důslednější ochrany přírody žijící na Šumavě zařadit do kategorie „ekologických nebo zelených fanatiků”.
Stejně jako knihovna, z níž někdo odvezl knihy, přestává být knihovnou a stává se skladištěm, byla by Šumava bez zachovalé přírody pouhou krajinnou kulisou, vhodnou leda jako horizont pro sporadické vládní cyklovýlety před televizními kamerami. Pan prezident přece dobře ví, že elegantní láhev a lesklá etiketa neudělá ze směsi technického lihu a tresti kvalitní moravskou slivovici, protože tam poněkud chybějí ty švestky. Při troše dobré vůle se dá pochopit, že bez divočiny by Šumava nebyla Šumavou – alespoň ne takovou, jakou ji chceme mít.
