STŘEDNÍ ČECHY „V plném rozsahu potvrzujeme rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-východ," zazněl u Krajského soudu v Praze verdikt pro odvolání Nadace knížete z Lichtenštejna ve sporu o vlastnictví pozemků u Říčan. Převážně zalesněná půda o rozloze 600 hektarů tedy podle uvedeného rozhodnutí náleží České republice.
„Soud vyhověl našemu návrhu a my jsme s tímto rozhodnutím spokojeni," tlumočil stanovisko Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetku (ÚZSVM) jeho mluvčí Radek Ležatka. Dodal, že nárok na zmíněnou půdu uplatnila Česká republika proto, že dotyčné pozemky byly zkonfiskovány podle Benešových dekretů, a proto byly v majetku státu ze zákona již od roku 1945.
Neplatný by tak měl být i původní zápis v katastru nemovitostí, který jako vlastníka stanovil rod Lichtenštejnů. Záznam údajně vznikl na základě úřednické chyby, nicméně se stal hlavním důvodem sporu.
Zástupce nadace, která vystupuje jako dědic zesnulého knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, chce však i nadále hájit své zájmy a trvá na vlastnictví říčanských lesů. „Odvoláme se v zákonné lhůtě k Nejvyššímu soudu," reagoval na rozsudek mluvčí Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička.
Krajský soud nyní oběma stranám zašle písemné vysvětlení svého rozhodnutí. Na tento dokument chce nadace počkat, poté se vyjádří ke kauze podrobněji.
„Tento spor není o tom, že by nadace chtěla nějaký majetek zpět, není to tudíž restituční spor. Jde o majetek, který je vlastnictvím knížete Lichtenštejna," konstatoval mluvčí s odkazem na, podle státu neplatný, zápis v katastru nemovitostí. Podle jeho slov jde nyní o dokončení konfiskace na základě Benešových dekretů. Nadace tak nesouhlasí ani se zaplacením soudních výloh. V listopadu loňského roku jí totiž Okresní soud pro Prahu-východ nařídil uhradit České republice padesát tisíc korun. „V tuto chvíli to není relevantní," dodal Michal Růžička. Na svém stanovisku však trvá i zástupce státu. Po dvou letech tahanic tak bude spor pokračovat dál. „Pokud dojde k podání mimořádného opravného prostředku, jsme připraveni hájit zájmy České republiky i nadále," konstatoval za ÚZSVM Radek Ležatka.
Jeden omyl prý střídá druhý
Mluvčí nadace Michal Růžička odkazuje na takzvanou Bílou knihu, která z jeho pohledu shrnuje fakta procesu. Tvrdí se v ní například, že jednáním soudů ve prospěch státu se pokračuje v křivdě, které se na knížecím rodu dopustil komunistický režim v padesátých letech minulého století. Nadace prý soudu předložila na svoji obhajobu důkaz právoplatného zápisu pozemků na své jméno. „Dále také důkaz, že na jejího předchůdce v katastru nemovitostí, knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, se nikdy nemohly zákonně vztahovat Benešovy dekrety, což je i postoj, který sám zmíněný kníže zastával před československými soudy, dokud případ za komunistického režimu roce 1951 nezamítl Nejvyšší správní soud," stojí v dokumentu.
Pozemky byly bývalé hlavě rodu Františku Josefovi II. státem zkonfiskovány v roce 1945, protože se údajně hlásil k německé národnosti. Mělo se tak stát podle sčítání lidu už v roce 1930, nicméně podle nadace jde i v tomto případě o omyl.
„Připojená kopie původního sčítacího archu z roku 1930 ukazuje, že podpis na dokumentu patří jistému Karlu Loosovi, který byl v té době hajným na lichtenštejnském panství ve Velkých Losinách," uvádí dále Bílá kniha a dodává, že Loos nebyl člověkem, který by směl za knížete vyplňovat či podepisovat jakékoli formuláře.
Lichtenštejnové příklon k „němectví" vždy odmítali a konfiskaci majetku zásadně neuznávali. O navrácení nemovitostí se však v minulosti nikdy nepokusili. To učinila rodina až před několika lety prostřednictvím své nadace, která vystupuje jako oprávněný dědic.
V první fázi soud rodině pozemky přiznal, stát však proti tomuto rozhodnutí prostřednictvím ÚZSVM podal v roce 2014 žalobu. Podle jeho názoru jde o prolomení restituční hranice z roku 1948. Okresní soud pro Prahu-východ následně nároky státu uznal. S tím ale Lichtenštejnové nesouhlasili, a podali proto odvolání.
V konečném rozhodnutí soudkyně Klára Obrtlíková připustila, že rodině sice bylo způsobeno příkoří, ale že uznáním nároků Lichtenštejnů by byla prolomena právě zmíněná restituční hranice. Odvolávala se přitom na jiné rozhodnutí Ústavního soudu, který konstatoval, že restituční nároky nelze obcházet jinými obecnými žalobami.
Jakýmsi veřejným tajemstvím zůstává hodnota lesů v okolí Říčan, o něž je spor veden. Mluvčí lichtenštejnské nadace odkazuje na úřady. Nicméně vyčíslit hodnotu půdy odmítl také mluvčí Státního pozemkového úřadu pro Středočeský kraj Hynek Jordán. „Informaci by měl mít Úřad pro zastupování státu ve věcech majetku," reagoval na dotaz MF DNES. „Tržní cena pozemků nebyla zjišťována," neobjasnil skutečnost ani Radek Ležatka.
Ve středních Čechách v současnosti ÚZSVM řeší převážně církevní restituce. Jde například o nemovitosti v katastru Červeného Újezdu, Mníšku pod Brdy, Chocerad, Světic u Říčan či Chrášťan u Prahy.
