Nečekejte romantický obraz zasněženého smrčku jako z Ladova obrázku. Ani oslavu dominanty mnoha adventních trhů, ověšené blikajícími žárovkami. Smrk ztepilý je u nás coby nejrozšířenější dřevina symbolem českého lesa, v posledních letech však spíše jeho problémů. Klást mu to za vinu by ale nebylo fér.
Jiří Antl si starosti s nákupem vánočního stromku nedělá. „Doma na zahradě máme vysazenou jedličku. Dáme na ni slaměné ozdoby, na Štědrý večer si u ní zazpíváme a pak se zase vrátíme domů," líčí každoroční tradici člen libereckého spolku Čmelák - Společnosti přátel přírody, v němž pečuje o lesní pozemky.
Hitparádě vánočních stromků už několik let vládne kavkazská jedle z plantáží, často z dovozu. Narazit v lese na „pravou" jedličku, tedy pro střední Evropu typickou jedli bělokorou, je čím dál větší vzácnost. Přitom právě ona by byla tím charakteristickým jehličnanem na našem území, pokud by záleželo čistě na přírodě. Jenže realita je jiná. Podle Národní inventarizace lesů (NIL), šetření provedeném Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů v letech 2011 až 2015, tvoří mezi všemi stromy ani ne jedno procento. Ať se totiž v českých lesích vrtnete skoro kamkoli, všude je to stejné: smrk, smrk, smrk, často vysázený jeden vedle druhého v úhledných řadách. Turistu nebo houbaře musí trknout, že takhle precizně přece příroda nepracuje.
Podoba tuzemských lesů je s výjimkou lokalit v národních parcích, ponechaných samovolnému vývoji, dlouhodobě ovlivněna člověkem. Už pro několik generací Čechů se proto les rovná především smrk. NIL uvádí jeho podíl v českých lesích mezi jehličnany i listnáči 44,1 procenta. Ministerstvo zemědělství odhaduje ještě o několik procent vyšší zastoupení. Různé studie se sice mírně liší, ale pro všechny platí, že smrk naprosto dominuje.
Orientace na zisk
„Je ho samozřejmě výrazně víc, než by bylo, kdyby člověk v lese nehospodařil. Přestože se jeho podíl za posledních dvacet let snižuje, zůstává hlavní dřevinou," potvrzuje profesor pěstování lesa Miroslav Svoboda, který na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze vede katedru ekologie lesa „Na jednu stranu je to dobře, protože zajišťuje vysokou ekonomickou ziskovost lesního hospodářství, na druhou stranu znamená obrovské riziko a nebezpečí, což dnes pozorujeme téměř v celé zemi," poukazuje na kůrovcovou kalamitu, která postihla především monokultury, tedy porosty s převažující jedinou rostlinou, v tomto případě smrkem. „My jsme smrkové hospodářství dotáhli k dokonalosti, protože nikdo ve střední Evropě ho nepěstuje tolik na nepůvodních stanovištích. Zároveň ho pěstujeme i dost nahusto. Stromy si konkurují mezi sebou, nemají dostatek světla ani vláhy. Všechno je zaměřené na maximální produkci stavebního dříví."
Nejinak tomu bylo až donedávna i na svazích Ještědu. Nejznámější aktivitou spolku Čmelák, jenž se zabývá obnovou přírodních lokalit a ekologickou výchovou, je založení takzvaného Nového pralesa. Spolek už od roku 2004 vykupuje na ještědském úpatí pozemky a snaží se je přeměnit na území, které bude připomínat přirozenou podobu lesa. „Většinu vykoupených pozemků tvořila skoro stoprocentní monokultura smrku, v té době zhruba padesátiletá," popisuje Jiří Antl, jak vypadal Nový prales před výkupem. „Byla totiž založena po druhé světové válce na pozemcích, kde dříve hospodařili malí vlastníci s políčky a loukami. V souvislosti s kolektivizací zemědělství však došlo k tomu, že místa ve vyšších, svažitějších polohách přestala být obhospodařovaná. Padlo tedy rozhodnutí, že se zalesní smrkem."
Rychlé dřevo
Proč se od „symbolu Vánoc" nyní odvracíme, když celé generace před námi si jej hýčkaly jako zdroj poměrně rychlého a kvalitního stavebního dříví? Protože k jeho pěstování přistupujeme špatně a naše chyby v posledních letech ještě prohlubuje změna klimatu. Smrk se u nás přirozeně vyskytuje v nadmořské výšce až kolem 1000 metrů, tedy na horách. „Níže pouze na nějakých podmáčených nebo rašelinných lokalitách. Jinak by převažoval buk, ve středních polohách ve směsi třeba s jedlí, v nižších polohách pak ostatní listnaté dřeviny. Běžně bychom tedy kolem sebe měli buky nebo duby, a byly by to především smíšené lesy, nikdy ne monokultury," nastiňuje Miroslav Svoboda podobu lesa bez významných zásahů člověka. Taková představa je však v našich podmínkách utopie.
Prudký rozmach výsadby smrku započal v době vlády Marie Terezie v 18. století a šel ruku v ruce s nedostatkem stavebního dříví.
„Ukázalo se, že nejlíp odrůstal smrk. Naši předci na něj vsadili, ale je to špatně, zvlášť pokud s ním nerostou jiné dřeviny," podotýká Milan Zerzán, ředitel společnosti Městské lesy Hradec Králové. Ta obhospodařuje 3800 hektarů okolo krajského města, které své lesy začalo zvelebovat a postupně rozšiřovat už od začátku 14. století. Díky tomu, že ekonomická produkce v nich nikdy nehrála prim, nepotýkají se s problémy jako jinde. Historicky zde navíc převládá borovice s až šedesátiprocentním zastoupením mezi dřevinami. Napovídají to i názvy blízkých obcí Chvojenec či Vysoké Chvojno, které odkazují na její lidové pojmenování chvoj. „Má hluboké kořeny a obsadila písčitou půdu, kam jiné stromy ,nechtěly'," vysvětluje Milan Zerzán, proč se tomuto druhu v okolí města tolik daří. Zato smrku tu naleznete méně než 20 procent. „Snižujeme ho průběžně a nahrazujeme listnáči. Roste spíše na jílových podložích, která ale vysychají. Hodil by se tam spíše dub," dodává ředitel.
Drží se, ale strádá
Smrk vyroste do využitelné velikosti až po 80 letech, proto jej lesníci vlastně sázeli pro své potomky s vědomím, že oni sami se jeho zužitkování nedočkají. Měli bychom jim tedy poděkovat, ale... „Oni samozřejmě nemohli vědět, co bude s klimatem. Už v 70. letech minulého století byly snahy o změny, ale tehdejší komunistický režim rozhodl, že i v lesnictví se pojede se stejnou intenzitou jako v zemědělství. Do toho přišla obrovská krize s produkcí škodlivin a poškozováním smrkových lesů v severních Čechách," říká Miroslav Svoboda s tím, že tehdejší varování zřejmě nebyla dostatečná.
Smrky na úpatí Ještědu jsou ještě mladé, takže kůrovce, jenž dává přednost starším stromům, nezajímají. Přesto je na nich vidět, jak strádají. Nižší odolnost totiž mají vepsánu v genech, což naši předci nemohli tušit. „Jejich semena pocházela kdoví odkud, pravděpodobně z Německa nebo z Rakouska a z jiné nadmořské výšky. Navíc rostou na jižních svazích, které jsou teplejší a sušší. Dalším významným faktorem je poškození zvěří, kvůli němuž se do nich pouští hniloba," popisuje Jiří Antl důvody, proč budou smrkové porosty v této lokalitě pro své vlastníky do budoucna zřejmě bezcenné. Leda jako topivo, ale na tom nikdo nezbohatne.
Pozemky, které Čmelák získal, vypadají v sousedství smrkových monokultur jako z úplně jiného lesa. Cílem spolku není na nich smrk zcela vymýtit, to by tam nic nezbylo, ale prosvětlit je a dosadit sazenicemi, které z nich udělají smíšený les odpovídající našim končinám. „Vycházíme z přirozené dřevinné skladby, takže buky, jedle, k tomu ostatní přimíšené dřeviny, celkem asi osm druhů. Pozemky chceme přenechat přírodě, aby si tam hospodařila. Když to bude fungovat, sama bude zastoupení smrku postupně snižovat," věří Jiří Antl.
Než se sazenice vzchopí, musí se přírodě trochu pomoct, proto jsou vykoupené pozemky ohraničené oplocenkami. Bez nich by nepřežily nájezdy přemnožené zvěře. V tomhle má smrk výhodu, protože jí nechutná. Další důvod, proč se u nás za pomoci člověka tak úspěšně rozšířil.
O napadené dřevo není zájem
S dlouhodobým suchem odolnost smrku vůči počasí nebo kůrovci rychle klesá. „Strom potřebuje vodu, ze které vyrábí pryskyřici a tou brouky zalévá. Je to jeho obrana. Když je srážek málo, vytlačí pryskyřici třeba jen do několika metrů a dál už mu chybí potřebný tlak. Teplo a sucho tedy množení kůrovce nahrávají," objasňuje Milan Zerzán z městských lesů v Hradci Králové.
Každý majitel lesa má ze zákona povinnost proti kůrovci bojovat a napadené dřevo odstranit, jenže rozsah kalamity je tak velký, že se to mnohým nevyplatí. Výkupní cena klesla natolik, že nepokryje ani náklady na vytěžení dřeva. Navíc pily jsou jím doslova zahlcené. „Navzdory kůrovcové kalamitě jedou na maximální kapacitu a zpracovávají to, co dává z jejich pohledu smysl. Zůstalo dost nenapadeného nebo relativně málo napadeného dřeva. A protože letos kácíme kvůli kůrovci čtyřikrát víc než jindy, už další nechtějí," popisuje situaci Miroslav Svoboda, profesor pěstování lesa z České zemědělské univerzity.
Lesní zákon v tuto chvíli jako by neexistoval. „Na papíře sice platí, ale není vymahatelný. Míst zasažených kůrovcem je totiž tolik, že není způsob, jak majitele donutit proti němu bojovat. Tím se jeho likvidace stává neefektivní." Připouští proto, že z biologického hlediska může být někdy rozumnější se o napadené dříví nestarat a nechat přírodu, ať si poradí sama. „Protože k obnově lesa nakonec dojde, jen tam nebude třeba tolik smrku, ale břízy, vrby, topoly. A bude to trvat déle, než kdyby tu plochu někdo osázel."
Dlouhodobým řešením je podle jeho názoru výsadba druhově pestřejších lesů, které by výpadek jedné dřeviny dokázaly nahradit.
„Přestože zpeněžení může být nižší, získáme větší stabilitu produkce, než kdyby všechno záviselo na jediné dřevině."
Smrku máme tolik, že jeho zpracované dřevo ve velkém vyvážíme, dokonce i do tak vzdálených zemí, jako je Japonsko. Zato listnatých stromů je nedostatek. Miroslav Svoboda to dobře ví, protože v současnosti buduje pro svou rodinu dřevostavbu. Základem je smrk, ale použije i jiné dřeviny. „Ptal jsem se chlapů, kteří nám dělali dubové podlahy, odkud berou dub. Tvrdili, že je to výrobní tajemství, ale nakonec prozradili, že z Běloruska."
Smrk se pořád vyplácí
Čisté smrkové monokultury dle zákona už vznikat nemohou, neboť legislativa ukládá vlastníkům pozemků při zalesňování použít určité procento sazenic melioračních a zpevňujících dřevin. To jsou především listnaté stromy nebo jedle. Nadpoloviční většinu však nadále může tvořit smrk, čehož majitelé využívají. Je to volba rozumu. Jeho sazenice jsou totiž levnější na pořízení i jednodušší na vypěstování. Ekologický aspekt zvažuje v takovém případě málokdo, vítězí peněženka. „I dnes je tu část lesníků, kteří se snaží věci dělat jinak, u státních i vojenských lesů, ale jsou spíše v menšině. Tito lidé se spojili ve sdružení Pro Silva a snaží se hospodařit přírodě bližším způsobem," říká Miroslav Svoboda a dodává: „Bohužel tento směr není tím hlavním proudem. Věřím však, že současná krize způsobí určitou katarzi v lesnickém sektoru."
Podle Milana Zerzána se v městských lesích Hradce Králové, které jsou určené převážně k rekreaci, smrku nikdy nezbaví, avšak monokultury už nehrozí. „Nově ho nevysazujeme, jen na vylepšení, pokud někde nějaká dřevina dlouhodobě nerostla. Používal se také jako ochrana třeba mladého buku. Jeho sazenici by zvěř sežrala, ale když kolem něj dáte dva smrky, pokryjí ho větvemi, zvíře tam nejde, protože to píchá, a jak dub roste, zkrátíte smrky třeba o metr a dub je přeroste," vysvětluje Milan Zerzán užitečnost smrku v některých případech. „Už máme objednaných sto tisíc sazenic dubu," naznačuje, kam se v budoucnu bude hospodaření ubírat. Zda to naši potomci ocení, se nedozvíme. „Dub dozraje k vytěžení tak ve sto šedesáti letech," podotýká ředitel.
Plantáže v sousedství lesa
Městské lesy Hradec Králové se coby akciová společnost snaží vytvářet zisk a vydělat si na svůj provoz, na čemž se však těžba dřeva podílí jen čtyřiceti procenty. Mezi významné činnosti podniku patří obhospodařování třinácti rybníků, k nimž by ředitel ještě rád dobudoval další. „Máme celou škálu činností, které nám vyrovnávají třeba i propady způsobené problémy se smrkem," pochvaluje si.
Za zmínku samozřejmě stojí i předvánoční prodej stromků, v němž se lesníci snaží na první pohled možná trochu překvapivě držet krok s dobou. Do městských lesů si proto můžete přijet i pro v Česku nepůvodní druhy jehličnanů. „Prodáváme převážně borovice z prořezávek, ale založili jsme také u hájoven plantáže, kde pěstujeme smrky stříbrné, borovice černé a kavkazské jedle. Celkový prodej nám díky tomu stoupl, protože jsme přilákali i lidi, kteří takové stromky chtějí," vysvětluje strategii ředitel Milan Zerzán.
Jiří Školník, pěstitel vánočních stromků z Českých Lhotic na Chrudimsku, vsadil od počátku svého podnikání na kavkazskou jedli. „Klasický smrk z lesa už za chvilku nikdo nebude chtít," myslí si. Borovice podle něj doplácí na to, že jsou s ní při pěstování spíše starosti a často naroste křivě. „Dlouho jsem žil v Německu, kde se borovice neprodává vůbec, jenom jedle, a pokud smrk, tak stříbrný," jmenuje další jehličnan, který vysadil na svých plantážích. „Píchá hrozně, spousta lidí ho kvůli tomu nechce, ale je také pěkný a nemusí se tolik stříhat." Estetická stránka je ostatně to hlavní, čím podle něj kavkazská jedle vytlačuje smrk ztepilý z pozice „tradičního" vánočního stromku. „Když je pěkně zastřižená, tak jde o špičkový strom. Navíc na rozdíl od smrku skoro neopadává a i po zaschnutí se jehličky drží na větvích."
Symbol dobrého i špatného
Miroslav Svoboda z České zemědělské univerzity přiznává, že kvůli manželce a dětem podlehl a kupuje kavkazskou jedli z plantáží, nicméně na český les podle něj tahle móda nemá vliv. „Plantáže ani nejsou považované za lesní půdu. U nás navíc zabírají tak malou část krajiny, že nikdy nebudou znamenat velký problém. Je to spíš fenomén moderní doby, kdy jsou lidé schopni utratit za stromek tisíc korun." Osobně chce nákup nezbytné vánoční položky do budoucna vyřešit natrvalo: „Vysadím s dětmi na parcele pět boroviček. Rostou poměrně rychle, takže každý rok jednu uřízneme, jednu vysadíme a budeme se točit v kruhu."
Smrk ztepilý tedy možná brzy přestane být symbolem českých Vánoc, avšak ještě dlouho bude symbolem českého lesa. Se vším dobrým i špatným, co k tomu náleží.
Za jeho masivní rozšíření můžou lidé, proto by se k problémům měli postavit čelem. „Pokud se snažíme zamezit povodním a velkým suchům, to nejzásadnější, co můžeme udělat, je změnit skladbu lesů," vyzývá Jiří Antl ze spolku Čmelák. „Přes smíšené a listnaté lesy se dostane mnohem víc vody do půdy, zadrží se v krajině především v horních povodích, kde jí padá nejvíc, neodteče tak rychle při přívalových deštích, sníží se dopady povodní. Smrk navíc do budoucna nemá šanci," je přesvědčený. „Už teď roste na místech, která jsou pro něj suchá a teplá. Bude to s ním jen horší."
Jiří Sotona
