* Jak Pardubický kraj spolupracuje se zemědělci?
V poslední době jsme se zaměřili na organizování seminářů a přednášek zejména pro děti a mládež. Podle nás je důležité mladým lidem říct, že hospodáři v krajině, ať už zemědělci nebo lesníci, jsou ti, kteří krajinu nějakým způsobem utvářejí. Proto jsme v cyklu přednášek informovali o tom, co dělají zemědělci, jaký je úkol rybářů i myslivců, protože jejich obraz je někde negativní. V pořádání těchto akcí hodláme pokračovat.
Pardubický kraj realizuje i konkrétní programy, například podporuje začínající včelaře. Jde asi o 70 procent nákladů, které mají na pořízení včelstev. Uchazeč o prostředky přitom musí splnit určité podmínky. Musí na něj dohlížet nějaký zkušený včelař, musí mít v této oblasti určitý stupeň vzdělání, například absolvování kurzu ve včelařské škole, kterou máme jako jedni z mála v Nasavrkách v Pardubickém kraji. O tyto vzdělávací kurzy je velký zájem, škola zaznamenává převis poptávky nad kapacitami. Lidé se v poslední době o včelaření zajímají ve velké míře. Dotačně také podporujeme ekologickou výchovu, a to buď jednotlivé akce občanských sdružení, nebo celoročně jednotlivá střediska ekologické výchovy. Poskytujeme i dotace do lesního hospodářství.
* Mohl byste přiblížit situaci v lesích na Pardubicku?
Pardubicko nepatří k nejpostiženějším krajům kůrovcovou kalamitou. Měl jsem možnost se zúčastnit rekognoskačních letů, což je výborné, protože vidíte z vrchu, jak vypadají lesy. Z našich sousedů jsou na tom hodně špatně Vysočina a jižní Morava. Ale i k nám se kůrovec plíživě šíří. V tomto případě je důležitá rychlost zásahu. Někteří soukromí vlastníci, kteří lesy zdědili, nebo nebydlí v místě, nestíhají rychle vytěžit a odstranit kůrovcové dříví. Kůrovec se přitom více šíří v oblastech, kde je převaha soukromého majetku. Na velkých plochách, jako obhospodařuje například Lesní družstvo Chvojno, je vidět, že se ho snaží držet v určitých mezích. Obrovským následným problémem je pak odbyt. Vytěžené kůrovcové dříví nikdo nechce, a pokud ho již někdo koupí, tak za ceny, které jsou pod výrobními náklady. Navíc nejsou lidé, kteří by v lesích pracovali. To jsme si trochu pokazili politikou v 90. letech minulého století. Schopní lidé odešli do průmyslu a nechtějí dnes dělat za takové peníze a v podmínkách, které jsou venku v lesích. Našli si jistější a lépe placenou práci. Je to takový kolotoč, doufáme, že nám pomůže příroda.
* Je možné vyčíslit podpory, které poskytuje Pardubický kraj?
Ano, pro včelaře máme v rozpočtu vyčleněno přibližně 900 tisíc korun ročně. Na ekologickou výchovu směřují dva až 2,5 milionu korun.
Vlastní krajské dotace do lesů představují asi šest milionů korun ročně. Máme zřízený kalamitní kůrovcový štáb, kde se bavíme s představiteli dřevozpracujícího průmyslu i vlastníků lesů o tom, jak by kraj mohl ještě dalším způsobem pomoci. Připravuje se i nový dotační program, odkud by měly pro lesníky plynout další finanční prostředky v řádech milionů korun. Pardubický kraj směruje podpory do lesního hospodářství na obnovu lesů.
Vlastníci vzhledem k neutěšené situaci v lesním hospodářství nemají finanční prostředky na výsadbu nových lesů. Proto se jim snažíme nějak vyjít vstříc, takže kraj poskytuje dotace, například na oplocení porostů jako ochranu proti zvěři.
Podporujete i údržbu krajiny? Máme management zvláště chráněných území, kterých je v kraji asi 40 procent z celkové rozlohy. Tam směrujeme peníze na údržbu krajiny, to znamená kosení. Soustřeďujeme se spíše na opatření na podporu biosložky, která by měla být zachována.
* Řešíte i otázku zadržování v krajině?
Ano. Vloni jsme založili Institut environmentálních výzkumů a aplikací a nyní se připravuje několik projektů. Vše je zatím v rozběhu.
Zuzana Fialová
