Lesmistr z hornorakouského kláštera Schlägl Johannes Wohlmacher doporučuje Správě Národního parku Šumava širší přechodová pásma směrem k jejím sousedům, aby byl eliminován vliv nebo dokonce škody, které v sousedních lesích způsobuje kůrovec z bezzásahových zón.

Zkušený lesník sice připouští, že v národním parku mají a musejí být plochy, na kterých probíhá přirozená lesní dynamika bez vlivu člověka, což jsou v NPŠ plochy prvních zón. Co se musí při vytváření prvních zón vždy zohlednit, je vliv na souseda.

„Ochrana souseda, respektování jeho zájmů a forem hospodaření byla v Národním parku Šumava podél hranice s Rakouskem, a tím vůči lesům kláštera Schlägl, zanedbána. První zóny, které sahají bezprostředně k hranici, vedly nevyhnutelně k problémům, tím spíš, když se v bezzásahových zónách rozmnoží kůrovec. To, že se nezastaví na hranicích, bylo každému jasné, a přesto se to tak udělalo,” sdělil Wohlmacher.

Připomněl, že bezzásahové zóny v národních parcích vyžadují existenci přechodových pásem směrem k sousedům. S tímto poznatkem se už setkaly mnohé národní parky. Rakouského lesníka zlobí, že byly na Šumavě zopakovány tytéž chyby, které prý vedly na rakouských plochách k velkým škodám. Přitom směrnice EUROPARC pamatují na ochranu sousedů.

„Uvítal jsem, že letos má být přechodová zóna v Národním parku Šumava podél hranice s Rakouskem rozšířena na 500 m. Pokud v této zóně bude efektivně zakročeno proti kůrovci, budu ohledně budoucnosti našich klášterních lesů o něco optimističtější.