Okolí Plešného jezera bylo jedním z nejzasaženějších míst kůrovcem, dnes je horská smrčina z velké části obnovena.
Příroda si podle správců Národního parku Šumava s kůrovcem poradí sama. Alespoň se to snaží zaměstnanci parku demonstrovat na bezzásahové zóně v okolí Plešného jezera, kde se dokázal za poslední dekádu výrazně obnovit lesní porost.
„Je bláhové si myslet, že se les bez zásahu člověka neobnoví. Otázkou pouze je, jestli se pak bude člověku líbit. Problém s kůrovcem má totiž člověk, ne příroda," uvedl Miroslav Černý ze Správy Národního parku Šumava. Ten má jako vedoucí oddělení krajinné ekologie na starosti okolí Plešného jezera, tedy bezzásahovou zónu parku.
Právě okolí Plešného jezera bylo před deseti lety jedním z míst, které bylo nejvíce zasaženo kůrovcem. V roce 2007 nejprve pohoří poničil orkán Kyrill a následně oslabená místa postihla kůrovcová kalamita. Správa národního parku tehdy tvrdila, že příroda si dokáže s problémy poradit sama a její zaměstnanci si za tím stojí i dnes.
„Můžeme vidět, jak se přirozená horská smrčina obnovila bez zásahu člověka. Kůrovec pro les slouží jako nástroj vývoje a obnovy smrčin, kdy ty staré porosty ustoupí a vytvoří prostor pro novou generaci stromů," uvedl.
Kůrovce nemůžeme vnímat jako škůdce. A právě to, že do procesu obnovy nezasahuje člověk, považuje Černý za zcela zásadní. Mrtvé a spadlé stromy totiž zůstávají v krajině a pomáhají obnově lesa. Kůrovec je pak podle něj právoplatnou součástí lesa.
„V národním parku nemůžeme vnímat lýkožrouta smrkového jako škůdce. My ho vnímáme jako součást ekosystému. Od té doby, co tady byl smrk, tak tady byl také lýkožrout. Akceptujeme ho tady jako jednu z hybných součástí lesa," dodal.
Jiná je podle něj situace v hospodářských lesích. Ty jsou totiž často primárně zaměřeny na těžbu dřeva a les je podle toho pak také strukturovaný. Často v něm chybí například nízké přípravné lesy, ze kterých následně rostou velké stromy.
Na celý rozhovor se podívejte v rozhovoru pod článkem.
