moderátorka
--------------------
Čekala jsem, že náš host přijde k nám do naší redakce v kamizole, s puškou přes rameno. Ovšem v takovém zeleném oblečení přišel, čímž potvrzuje svoji profesi Martin Nešetřil, myslivec. Dobrý den.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Dobrý den.
moderátorka
--------------------
Dobrý den. Ovšem já k vám dám ještě jeden přídomek. Vy jste nejenom myslivec, ale vy jste i dřevorubec.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Taky, ano.
moderátorka
--------------------
To vám tedy docela závidím, protože znamená to, že vy většinu svého života strávíte v lese.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano. Je to moc hezký a všem bych to přál, protože tam je klid a opravdu není člověk ovlivněnej žádnejma vlivama civilizačníma, který dneska jsou. Tam máte opravdu tu čistou hlavu.
moderátorka
--------------------
Teď ještě upřesníme, z jakého vy jste z revíru, z jaké části Libereckého kraje vy jste?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Já jsem jakoby původem jsme z Hrádku nad Nisou, ale v honitbě jsem v mysliveckém spolku Chotyně.
moderátorka
--------------------
Chotyně.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano.
moderátorka
--------------------
To je coby kamenem dohodil od Liberce. Chotyně. Pane Nešetřile, my si jenom malinko ještě v úvodu trošku zrekapitulujeme toto léto. Ono bylo opravdu hodně moc suché. Bylo velice horké, podepsalo se to nějak na zvěři? Měli jste nějaké problémy?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
No, určitě se to podepsalo na zvěři. Prvotní, co je jako na každý zvěři vidět, že jí ubyla tělesná jakoby hmotnost, hmotnost, to je úplně vidět. Když dneska my to poznáme potom, až když se ta zvěř uloví, že teda ty váhy, který jsou standardní, jsou, řeknu, třeba o 10; 20 % nižší. Je to vopravdu úbytkem jakoby vody. I tý stravy, která jako byla, byla vyprahlá a nebylo. Ale nejvíc to teda, kde to bylo poznat, je, že ubylo drobný zvěře, hlavně zajíců. Protože zajíc je závislej na vodě. A pokud zajíc se vopravdu nemá kde napít, tak dochází k úhynu. Takže my jsme v dobrý víře byli šťastný, že na jaře jsou vidět zajíci, protože to už je dneska i vzácnost, protože zajíc je, když řeknu, je to naše původní zvěř, o kterou bysme se měli starat a chránit ji a vychovávat. Ale nastalo to, že vlastně tahle ta zvěř mizí z našich revírů, i když bysme si všichni přáli, aby tady byla. Takže tam to byl velkej jakoby úbytek tý zvěře. To vidíme teď, protože když se teda udělaly senoseče, sklidily se pole a ty kultury tam nejsou, jsou tam strniště a posekaný louky, protože dneska zemědělci udělají další seče na senáže, protože nebudou mít čím krmit, to, to je ovlivněný i pro zvěř hospodářskou. Takže, takže tam to bylo znát a teď tu zvěř nevidíme, protože nastalo to, že ta voda nebyla a myslím si, že došlo k velkým úhynům. Hlavně tý zaječí zvěře. Ale musím ještě teda podotknout, že jsou aktivity, který jakoby ty členové dělají nebo jsou myslivci, který určitě vědí, že v týhle době to pro ně bylo špatný, takže se po revírech dělaly napaječky, je to třeba betonový korýtko /nesrozumitelné/ a normálně, jako se jezdí v zimě ke krmelci, tak se jezdilo v létě s vodou a vozilo se barelama voda.
moderátorka
--------------------
Vy jste mi tak trošku odpověděl na tu otázku, na kterou jsem se chtěla zeptat. Kam se právě poděli zajíci a nebo koroptve? Kam se poděly? Nějak nám to mizí. Je to i třeba tím, že se nám mění ta krajina?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Myslím si, že za posledních 30 let se ta krajina nemění, protože ten princip hospodaření zůstává stejnej. Akorát teda je druh plodin jinej. Ale musím říct, že musím trošku jakoby apelovat na myslivce, jakoby na vedení a nebo řeknu jakoby nějaký ty hlavní složky. Že zapomněli, že tuhle tu zvěř, která je naše, je česká původní, bysme si ji měli chránit. A málo programů je dneska, který se těmhle, zvěři věnuje. Aby se ta zvěř jakoby vracela do tý přírody. Protože ona samovolně se nerozmnoží z toho důvodu, že ty stavy, který by měly bejt, už nejsou. A nejsou schopný se tak reprodukovat, aby nastalo to, že se zase v tý přírodě vobjevěj. A největší jako asi problém je, když už teda vopomenu jakoby způsob zemědělství, kde vopravdu ty agrostroje dosahujou obrovskejch rychlostí a sklízejí veliký plochy, že ta zvěř nemá šanci prostě utýct. Tak to je, to je asi největší jakoby. Taky je ohromnej přetlak predátorů, kterej prostě ta zvěř nezvládne, jo? Ať se to týká..., ale je to třeba i chráněnejch predátorů, když si vezmeme třeba krkavce, kterej se tady vobjevil, můžu říct zpětně 30 let, tak nastalo to, že všichni říkali: Ježíš, to je krásný, je to, je to zvíře, který se tady vobjevilo, je vzácný, je taky potřeba do tý přírody. To samozřejmě jakoby nějakej doktor lesa, jak se říká. Ale už s tím nikdo nehospodařil, nezačlenil se jako zvěř, takže se k ní myslivci nemůžou chovat jakoby k normální zvěři. Oni s ní nehospodařej. A třeba takovej krkavec, kterej dneska se rozmnožil do stavu, který je, už je velkej problém nejenom pro myslivce, ale třeba pro chovatele, řeknu třeba, ovcí, kdy prostě v době bahnění ty krkavci jim způsobují ohromný škody, kdy vyklovávají těm jehňatům oči, to je první. A uklovou ho a přicházejí o velký jakoby ztráty ty chovatelé.
moderátorka
--------------------
Vzniká tedy taková nerovnováha v té přírodě.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano, určitě.
moderátorka
--------------------
Dalo by se říci. Dodává náš dnešní host Martin Nešetřil, myslivce. A v našem povídání budeme na Českém rozhlasu Liberec pokračovat hned po písničce.
/ Písnička /
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
V Dopoledni pod Ještědem na Českém rozhlasu Liberec pobýváme v lese s Martinem Nešetřilem, s myslivcem a ještě podotýkám i dřevorubcem. Mě se ta profese moc líbí, docela vám to i trochu závidím. Ale my jsme se zmínili o takových predátorech, o kterých jsme my laici neměli tedy ani tuchu. To jsem netušila, že havrani, krkavci mohou napáchat takové škody. Samozřejmě mezi predátory patříme i my lidé, co si budeme říkat. Ale také i vlci. Z těch posledních zpráv samozřejmě trošku srdce zaplesá, když si člověk pomyslí: No, to je fajn, vlci se nám zpátky vrací do krajiny. Ale.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ale.
moderátorka
--------------------
Ale.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Já k tomu mám úplně jako trošku jinej názor, než se dneska prezentuje. Vlci patří do volný přírody, kde, řeknu, ta civilizace to nezasáhla. V dnešní době, kdy vidíte, že máte vesnici za vesnicí, silnice za silnicí, tak si myslím, že ten vlk dneska už v týdle tý krajině, která tady je dneska civilizovaná, už nemá to svoje místo, který měl dřív, který zastával jakoby dalšího jakoby predátora v tý přírodě. A myslím si, že do budoucna nebude to dobrý z jedinýho důvodu. Že nikdo nedokáže, vlk má jednu věc, vlk má ohromnej rádius svýho pobytu. Není to zvíře, který je jako srnka, která je teritoriální, má svoje. Ten jeho, jeho teritorium je ohromný. A myslím si, že jako i s jinou zvěří, dokud, dokud ten vlk nebude škodit zemědělcům, jakoby chovatelům dobytka a nebo ovcí, tak všichni budou žít v úžasu, že je hezký, že se vrátil vlk do přírody. Ale zapomněli na to, že s tím vlkem se taky musí hospodařit, jako s každou jinou zvěří. A musí se teda i hlídat a musí se regulovat nějaký jeho počty. O týhle tý věci se zatím nemluví, ale myslím si, že věc by se měla posunout právě tímhle směrem, protože nikde tady není tak krásně volná příroda, jako třeba v severských zemích nebo kde se vlk vyskytuje, kde ta, kde ta příroda je vopravdu ještě divočina, kde on si obstará tu potravu sám, bez toho, aby vovlivnil chod tý civilizace, která tam ta lidská je. Protože my jako myslivci nebo my to aspoň vidíme v tom, že pokud máte honitbu pronajmutou, hospodaříte tam se zvěří, který tam máte mít svý nějaký normovaný stavy, který dodržujete. A přijde vám tam vlk, tak je hezký. Patří tam, dobře, strhne nějakou zvěř, ale nastane to, že ze strany těch myslivců, ať je to nebo tak, nastane nevraživost z jedinýho důvodu. Pokud máte honitbu vlastní, tak za ní platíte nájem. Ten nájem dneska se posunul do astronomickejch částek. A vysvětluju to lidem, který to neznaj, úplně jednoduše, že prostě, že ty myslivci, oni tu zvěř chtějí chránit. Ale ten vlk v týhle tý situaci je, jde proti nim. Protože v týhle situaci by tam do tý krajiny neměl patřit. Nebo ať patří, ale v jinejch územích. No a nastává to, že prostě on vám potom tam začne vznikat škodu, kterou vám nikdo nenahradí a nemyslíme, že to je hmotná škoda. Nenahradí vám tu chovatelskou nebo hodnotu tý zvěře, která v tý přírodě má bejt. A může nastat to, že ty stavy se sníží na tak, že vlastně může nastat to, že i některý revíry budou bez myslivců, protože nebudou se mít o co starat. Opravdu to tak k tomu dochází. Protože pokud byste ten revír měla jakoby jenom pronajmutej za to, že tam o tu zvěř se staráte, tak se budete starat do poslední chvíle. Pokud, když ten revír platíte astronomický peníze a vy v tom revíru máte vlka a vlk vám to ničí, ten váš chov a nikdo se vás nezastane, tak nastane to, že ty myslivci řeknou: Podívejte se, my už vo to nemáme zájem, protože to nejde. My nemůžeme chránit něco, co nejde uchránit, jo? Když teda vo to nebude mít zastání nikdo jinej, jako ze státní správy.
moderátorka
--------------------
Ovšem něco jiného, když se vlk vyskytne někde v Beskydech, v Jeseníkách a něco jiného tady na severu. Tady na severu se vyskytuje kde? V jakých místech?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
No, teď už se relativně vyskytuje i tady na Liberecku zachází. Jsou už prostě informace z fotopastí, že ta zvěř je, teď nedávno zrovna byl nějakej seminář v Jablonném v Podještědí, kde už informovali, teda byl to dvoudenní seminář, kde se informovalo nejdřív nějaký lidi, který jsou jakoby ty vlčí hlídky, který monitorujou tuhle zvěř. Nebo zvířata, zvěř to není, protože není jakoby uznaná jako zvěř. A druhej den byl seminář pro zemědělce, aby se na to připravili, jakým způsobem se mají starat o svý stáda a zabezpečit ty chovy, aby potom, když dochází ke škodám, protože jim stát tu škodu nahradí, nám jako myslivcům nikdo žádnou škodu za vlky nenahradí.
/ Písnička /
moderátorka
--------------------
Málem jsme se zapovídali s Martinem Nešetřilem, myslivcem a dřevorubcem, s naším dnešním hostem na Českém rozhlasu Liberec. Stále jsme se ještě bavili o vlcích. Já si vzpomínám, teď na Šumavě jsme byli na dovolené a tam je velikánský areál v parku, kde jsou vlci, kde je takový vysoký chodník, který vede asi 500 metrů, hned vedle korun stromů a je to tedy opravdu úžasná procházka a dokonce jsme jednoho vlka spatřili. Tak...
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Tak jste asi měli to štěstí, že jste ho viděli.
moderátorka
--------------------
Tak jsme konečně mohli, mohli vlky vidět. Ale já teď trošku obrátím list, protože my dnes máme 15. října. A já mám takové tušení, ona začíná nebo začíná období honitby?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Myslíte, takhle: Vy jste se chtěla zeptat na jelení říji, jestli, jestli začíná nebo už končí.
moderátorka
--------------------
Ano, ano.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Tak, tak jestli chcete vědět vo jelení říji, tak jelení říje začíná už od polovičky září. A v týhle tý době teď končí. Jo, ukončí. Záleží většinou na těch jakoby povětrnostních podmínkách a jaký jsou teploty, že, že pokud je chladnější ten podzim, tak ta říje přichází dřív. Ale pokud je teplejší, tak se posouvá, jako je to teď, že ještě třeba o týden dýl nebo prostě. Většinou vrchol jelení říje se říkalo na svatého Václava, takže 28. Ale ještě potom ty dozvuky tý říje jsou. A buďto ta říje je tichá a nebo hlasitá nebo halasitá, jak se říká. A to právě je potom slyšet to krásný troubení těch jelenů po těch kopcích.
moderátorka
--------------------
No, vzpomínáme si na písničku: Už troubějí na horách jeleni. Vy to asi slýcháváte často.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano.
moderátorka
--------------------
Díky své profesi. To musí býti asi zajímavý zážitek, takový zamilovaný jelen, který troubením, on tím troubením dává co najevo?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
On dává najevo sokům relativně svoje území a to, že má i podle hlasu poznáte, jakej ten jelen je, jak je starej. A jak, jak se chová, jestli je třeba u laní. Podle troubení poznáte prostě chování toho jelena. Ale důležitý je, že záleží i to, jestli tý zvěře tam je hodně, nebo málo v tom regionu, kde teda říje prochází nebo je, že pokud tý zvěře tam je málo, tak k tomu troubání moc nedochází, jo? Ale tam, kde /nesrozumitelné/ ten tlak jelenů je, takže ti sokové se navzájem jako vyvolávají a když to řeknu jakoby mluví mezi sebou, aby věděl ten druhej: Sem mi nechoď, tohle je moje území, tohle jsou moje laně. Protože ten jelen přichází za laněma, že prostě, když přichází doba říje, tak začínají ty laně být říjný, vydávají ze sebe ten voňavej pach, kterej tomu jelenovi jakoby voní a von přichází jelen na říji, přijde třeba až z 50 kilometrů do toho místa, kde je potom je ta hlavní říje.
moderátorka
--------------------
Až z takové dálky?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Jo.
moderátorka
--------------------
To zavětří, to ucítí?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ne. Tahle ta věc je geneticky zakódovaná v těch zvířatech, že pokud je říjiště, který tam je třeba, řeknu, i 100 let na těch hřebenech hor, protože jelen, jelen je jakoby jelen je lesní, jo? Už dřív byl pojem jako jelen evropský, ale dneska se nazval jako jelen lesní. A jelen původem je z lesa a z hor. Protože jak se říká, na každý veliký pasece na horách, na hoře je statnej velkej jelen. Takhle to vždycky bylo, protože starý jeleni si našli svoje teritorium a tam se vždycky vraceli a tam zůstávali. Ale dneska už ta doba je jiná. Už vidíte i ta infrastruktura těch silnic, kdy už není možnost. I snížily se ty stavy tý zvěře takže se už tak nemigruje, ale furt to mají v sobě, že pokud přijde ten čas tý lásky, tý jelení říje, tak jelen putuje za těma laněma, kde si je najde, tam si je udělá, tam si je shlukne dohromady a stará se vo ten svůj harém, když řeknu jako těch, těch pár svejch vyvolenejch laní. A ty von si tam hlídá, a proto von, když už je u nich, tak tím hlasem, tím troubením dává najevo, že už je na říjišti a že on je ten tam pán, ten pán.
moderátorka
--------------------
Aha. A viděl jste někdy takový jelení souboj?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
My to známe z těch dokumentárních filmů, kdy ti dva jeleni proti sobě jdou a trkají do sebe a musí to být asi...
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano. To už je, to už je ta poslední fáze, kdy už prostě teritoria těch jelenů se dostanou tak blízko k sobě, protože oni si ty svoje teritoria i zapachovávaj, jo, že ten jelen to obchází a nechává tam buďto /nesrozumitelné/ a nebo z žíly nechává jakoby svoje pachy, ten druhej jelen to taky ví. No a pak, když už se dostanou do toho, že ten druhej jelen má zájem vo ty jeho laně a už jsou si tak blízcí, že už prostě i ten ryk nebo ten, to jelení troubení ho jakoby nevodpudí, tak dojde k tomu souboji.
moderátorka
--------------------
Aha. A může se někdy stát, že někdy při procházce pasekou, lesem najdeme shozené paroží?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano. To, to dochází každej rok na jaře protože to paroží vlastně má, tak je to kostní útvar, takže ten paroh naroste, je zajímavý, ve velkým jako objemu za malou jako chvíli, řeknu, třeba dvou tří měsíců, ten paroh naroste do ohromnýho objemu. To vidíte, je to, vono se říká, že to je v /nesrozumitelné/ nebo v mechu, ono to je takový jako chlupatý, když to řeknu pro laiky, takový jemně jako plyšový. Ale to je čistě krásně prokrvená jakoby kost, která potom ukončí svůj jako růst, tím se uzavře, on to jakoby vytluče, na, votluče to vo stromy. Ten mech, kterej na tom jakoby roste, jak se říká po myslivecku ten /nesrozumitelné/. No a pak už to má to krásný tmavý vymydlený paroží. No a to potom používá v době říje, aby teda mohl třeba bránit tomu sokovi a nebo dochází k tomu, že si ukazujou tu velikost toho jelena. I poměřováním parohů, když k sobě přicházejí, jo? Ale na jaře ho znova shodí a znova ten cyklus /nesrozumitelné/.
moderátorka
--------------------
O jelenech by se dalo hovořit dlouhé hodiny, mám takový pocit. Ale my za chvíli, po písničce na Českém rozhlasu Liberec, se také zmíníme třeba i o svátku svatého Huberta.
/ Písnička /
moderátorka
--------------------
Když se řekne myslivec, tak laická obec spíše to vnímá, je to ten, co střílí tu zvěř. Ale málo možná už se v současné době vnímá to, že myslivec se stará o tu zvěř. Celý rok se stará o zvěř. To je i případ našeho dnešního hosta Martina Nešetřila, myslivce a dřevorubce. Pane Nešetřile, samozřejmě staráte se o zvěř, ale určitě se také těšíte, až nastane honitba. A také se těšíte i na svátek svatého Huberta, protože to je svátek, který v sobě skýtá řadu zajímavých tradic, je to tak?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano. Svátek svatého Huberta vlastně vyzdvihuje jakoby celej, celej nadhled nad tou myslivostí. A vlastně ukazuje jakoby a když potom se provádějí už různý ty akce, jak už buďto průvody a nebo jsou ty mše, tak tam se vlastně vyzdvihuje všechno to, co vlastně přispívá k tý myslivosti. A když to řeknu i nesmířlivě i ty do tý kultury to, jak ten člověk k tý přírodě by se měl chovat, co tý přírodě napomáhá. A je tam spousta odvětví, který jako vyzdvihujou tu myslivost. Ať to jsou sokolníci, psovodi, různý organizace, který se zabývají chovem zvěře jenom, jo? Takže nezapomíná se tam na nikoho. A vždycky je to to, že ta myslivost se bere tak, že to je součást celýho celku, kterej vlastně potom ty lidi by měl obohatit. A tím pádem, když to řeknu, třeba nastalo to, asi se vo tom moc neví, že česká myslivost byla uznána jako národní bohatství. Takže si myslím, že ty lidi by na to neměli zapomínat a měli by se k tý přírodě tak chovat. A i ty myslivci právě, který by ty lidi k tomu měli víst. Asi tou nejlepší cestou, aby jim ukazovali, jo?
moderátorka
--------------------
To určitě. No a takové ty tradice tedy ve vašem okolí, ty se opravdu udržují?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ano, ano, ano.
moderátorka
--------------------
Je to pořád stále stejné?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Není to, není to ve všech sdruženích nebo dneska už to je ve spolkách, dřív teda byly myslivecký sdružení, dneska už to jsou myslivecké spolky. Ale myslím si, že v každým normálně fungujícím spolku ty tradice se rádi dodržují, protože stmelují ten kolektiv i tu veřejnost, jo? Takže myslím si, že to je dobrá věc, která ta myslivost jakoby je proto, aby ty lidi k sobě měli blíž, jo?
moderátorka
--------------------
Já, když jsem se rozhodla, že vás pozvu, tak mě v prvé chvíli napadl, opět to mám spojené s českou filmovou tvorbou, Slavnosti sněženek. Tak, jako někteří hasiči nemají moc rádi film Miloše Formana: Hoří, má panenko, tak jak nahlíží myslivci na film Slavnosti sněženek?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Myslím si, že myslivci, každej normální myslivec a normální člověk tento film bere, jako bylo třeba Kurvahošigutntág, s nadhledem.
moderátorka
--------------------
Ano.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Ale určitě pro nás myslivce je to kultovní film.
moderátorka
--------------------
Tak to určitě. Pokud bychom se ještě zmínili o honitbách, když se chystá nějaký hon, tak ono se to všecko musí nahlásit pro případ, kdyby náhodou někdo se rozhodl, že zrovna v době honu půjde do lesa na procházku.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
V dnešní době, kdy vlastně ty revíry jsou volnočasová aktivita všech ostatních lidí, jo, musí, musejí se s tím ty lidi i smířit, i ty myslivci dneska. K tomu dochází, že dřív do toho lesa nechodilo tolik lidí, jako je to dnes. Dneska nastává to, že lidi jdou rádi, vezmou si psa, vezmou si kolo nebo vezmou rodinu a jdou se projít. Takže pokud nastane, že tam je, v tý době by měl bejt nějakej hon nebo naháňka, tak je nejlepší už dopředu s těma různejma organizacema se spojit a třeba už i dopředu upozorňovat a v průběhu toho honu je lepší už to mít teda zorganizovaný, že to označíte nebo zapáskujete území, který by mohly být nebezpečný nebo to označit vývěskama, že probíhá lov. A nejlepší je opravdu vždycky ty lidi dopředu informovat o všem.
moderátorka
--------------------
Ještě se vás zeptám na jednu věc. Máme doma hodně dubů, teď máme doma fůru žaludů. Můžeme to někam vyvézt do lesa nebo to máme šetřit na zimu?
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Jak to je letos, tak je to extrém, jako jo? Pokud by to bylo jako rok, jako každej normální, tak je dobrý ty žaludy uschovat někde pod přístřeškem, nedávat to teda do žádnýho sudu, aby se to nezapařilo. Stačí to bejt jenom i vysypaný na hromadě venku pod listím a dát to tý zvěři relativně až potom v těch horších měsících. Ale v tý době, která nastává teď, kdy vidíte, že v letošním roce je hojnosti všeho, že to je ovoce, tak nastalo to, že je mnoho bukvic a i žaludů. A to teda, když to musím říct, jako pro tu zvěř je to úplně to nejlepší, protože ona si teďka udělá jakoby tukový zásoby a ona tu zimu krásně i s tím jakoby přežije, jo? Ale i my, jako myslivci, určitě si každej nastřádáme, protože chodíme ke krmelci, kde jim tyhle ty pochutiny předkládáme k tý normální, když řeknu, potravě, kterou jim dáváme, jo?
moderátorka
--------------------
Ač nerada, musíme se z lesa vrátit zpátky, protože opět se nám čas naplnil. Naším hostem byl Martin Nešetřil, myslivec. Mějte se moc hezky, buďte zdráv, ať vás vaše profese i nadále baví a budu se opět těšit na vaší návštěvu. Na slyšenou.
Martin NEŠETŘIL, myslivec
--------------------
Tak jo, na slyšenou, děkuju za pozvání.
