Šalamounské řešení, které zvolil ministr zemědělství Petr Gandalovič při změně na postu generálního ředitele Lesů České republiky (LČR), nemusí být kupodivu zas tak špatným krokem z hlediska nejbližší budoucnosti lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu v ČR.
Jiří Novák přitom vydržel ve funkci téměř na den přesně rok, přičemž odchod na pozici náměstka ministra zemědělství pro lesní hospodářství je v zásadě pro všechny strany elegantním řešením, jak neztratit tvář v situaci, kdy je změna na postu šéfa LČR v praxi odvoláním dosavadního ředitele. Tvář je tedy zachována, nicméně důležité budou následné činy.
Autor: Petr Havel
Faktem je, že Jiří Novák by mohl se znalostí aktuální problematiky v LČR na postu náměstka iniciovat z pozice zakladatele LČR alespoň některé potřebné změny. Přece jen jde o větší osobnost, než byl nepříliš výrazný dosavadní náměstek ministra Karel Trůbl. Kardinální otázkou je, zda bude nový náměstek skutečně aktivní a především, s jakými aktivitami přijde.
Bylo by přitom velmi žádoucí, aby se základní prioritou stala rekonstrukce současných podmínek smluv mezi LČR a jejich smluvními partnery, a zejména, aby byla tato rekonstrukce v praxi realizovatelná. To znamená, že by se měl otevřít prostor pro změnu zadávací dokumentace, která je v zásadě připravena, ale tak, aby současné smluvní strany nenesly z ukončení současných smluv žádné finanční následky. Jde tedy o to, vypovědět současné smlouvy bez sankcí, jak to mimo jiné zaznělo na podzimním setkání podnikatelů v lesním hospodářství v Ostrově. Na rozdíl od tehdejší situace, kdy se ještě zdaleka neskloňovalo v médiích tak často a tak negativně slovo krize, je současná situace jiná, tedy horší. Podstatné přitom je, že se začíná objevovat politická vůle k rozhodnutí sankce za vypovězení smluv skutečně odpustit. Právě to by měl být Novákův základní úkol, který, pokud by jej splnil, by mohl znamenat pozitivní otisk tohoto manažera na tuzemské lesnické scéně. Nelze ale příliš otálet, k návrhu na odpuštění sankcí je ideální příležitost chvíle, která nemusí dlouho trvat. Za situace, kdy ve jménu krize vymýšlí celý svět plány na pomoc různým hospodářským odvětvím, a to naléváním dalších peněz do často ne úplně perspektivních aktivit, je odpuštění sankcí dobře odůvodnitelné. A především, na rozdíl od tvrdých regulačních praktik, které se v současné době v různých sektorech zvažují, je odpuštění sankcí řádově nižším zásahem do podnikatelských vztahů. Měl by ale zcela jistě vysoký pozitivní efekt.
