Pětašedesátiletý dřevorubec tělem i duší Jan Daňhel z Kojatic u Jemnice patří zřejmě mezi naše nejstarší aktivní dřevorubce. I když se zaměstnáním dřevorubce už skončil, pravidelně se účastní dřevorubeckých soutěží. Uplynulý týden v Brtnici se ujal při tamní soutěži role rozhodčího. "Práce dřevorubce byla celý můj život. V lese s pilou jsem pracoval nepřetržitě dlouhých čtyřicet let, ale nyní jsem už v penzi. I když kolem oboru se pořád točím, to člověku nedá," začíná s úsměvem své vyprávění o náročné dřevorubecké profesi.
Práce s motorovou pilou má prý své klady, ale i zápory. Nejzajímavější okolností je, že dřevorubec je v lese svým vlastním pánem. Práce s pilou je ale docela nebezpečná. "Musíte stále myslet na každý pohyb, který uděláte. Kdyby se vám honily hlavou jiné myšlenky, tak se něco stane. To jsou pak zlomky vteřiny," říká a přidává jednu vzpomínku na den, kdy mu strom zlomil obě nohy.
"Chtěl jsem z hnízda vyndat holuby, a proto jsem si nechal ten strom na pasece. Staří tam pravidelně létali a krmili ty mladé. Tak já jsem čekal až dorostou. Kácel jsem právě stromy vedle a pozoroval je. Jak jsem čuměl nahoru, tak se najednou jedna kláda odklonila, letěla dolů a polámala mi nohy," vzpomíná na jeden ze svých nepříjemných úrazů.
Dřevorubec prý musí umět dobře odhadnout, co přijde. Musí dokázat kalkulovat podle toho, jak je kmen nahnutý, jak roste a vědět přesně, kam spadne. "Když tohle zvládnete, tak už je práce v lese zábavou, ale to člověku dají jen léta práce v lese. V lese se člověk mnohému naučí. Já se řeči stromů učil dobrých dvacet let," dodává.
Zlato mu prý často v některých disciplínách uniklo doslova o vlásek. "Je velká škoda, že dneska není mezi mladými lidmi o dřevařskou práci zájem. Není divu, protože to je dřina. V lese člověka trápí rozmary počasí, hmyz a když pracujete v lese na přímém sluníčku, tak to jsou doslova galeje," říká závěrem.
