Šumava/ Významnou součástí Šumavy je Národní park Šumava. Péče o národní park má rozhodující vliv na ekologickou stabilitu území Šumavy a jejího okolí.
K obnově ekologické stability vedou dvě cesty. Tou první je biologická, spojená se samovolným vývojem přírodních procesů, kde v první etapě dochází k totální destrukci lesních porostů – zpravidla vlivem bořivého větru a následně kůrovcem. Předpokládá se, že si zde pomůže příroda sama a na uschlých polomových plochách vznikne smíšený les.
Na mnoho let jsou zde však vážně narušeny funkce lesa a obnova porostů a ekologické stability je v nedohlednu. Lesní porosty v okolí polomových ploch ve vzdálenosti několik desítek kilometrů jsou ohroženy přemnoženým kůrovcem.
Tato metoda je v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Druhou cestou je cesta klasická – lesnická, kde lesní hospodář nese podle platných zákonů plnou odpovědnost za obnovu lesních porostů a za plnění všech funkcí lesa – včetně ekologické stability krajiny.
Lze doporučit dodržování několika obecně platných zásad, a to v péči o šumavské lesy využít letitých zkušeností lesních hospodářů. Chyby, způsobené v tomto území v minulosti člověkem, musí odstranit člověk, neboť příroda si v dohledné době na exponovaných stanovištích nemůže pomoci sama. Podporovat aktivní ochranu přírody, a to nejen pro ochranu přírody, ale především pro člověka a s člověkem. Při uplatňování Zákona o ochraně přírody a krajiny a Zákona o lesích je nutné prosazovat šetrné, přírodě blízké způsoby hospodaření. Bezzásadové pásmo je podle platných mezinárodních pravidel nutnou součástí i Národního parku Šumava. Rozsah i prostorové uspořádání bezzásadového pásma je jeden z nejzávažnějších problémů. Jeho vymezení a vyhlášení nesmí být chaotické a není možné bez vědeckého posouzení a bez odsouhlasení odpovědnými územními orgány. Mezi možnosti řešení současné situace v souvislosti s platnými zákony, rozhodnutím MŽP ČR a podle Plánu péče o NPŠ platného do roku 2010 patří okamžitě zpracovat čerstvě kůrovcem napadené stojící stromy, okamžitě asanovat kalamitní hmotu s dosud nevylétnutým kůrovcem. V obou případech především v ochranném pásmu bezzásadových lokalit původních šumavských porostů.
Dále by bylo nutné systematicky zalesňovat kalamitní holiny a proředěné porosty geneticky vhodnými dřevinami. S přihlédnutím k vegetačním stupňům zvyšovat zastoupení buku a jedle. Původní smrk lze i nadále chápat jako hlavní dřevinu Šumavy. Upřednostňovat přirozenou obnovu pod geneticky vhodnými porosty. Dále je nutné zajistit dostatek vhodných sazenic. V této souvislosti zakládat klonové archivy, nové školky a semeniště. Intenzivně chránit původní šumavské lesní porosty, přirozené zmlazení a podporovat přirozený vývoj. Mlaziny chránit před jejich poškozením. Vhodnou volbou porostních směsí a systematickou výchovou porostů zvyšovat stabilitu porostů proti bořivým větrům a námrazám. Plně respektovat vegetační stupně, zejména při umělé obnově a doplňování prořídlých mlazin. Je tedy nutné za současný stav lesních porostů a za další postup obnovy ekologické stability Šumavy vymezit odpovědnost. Do záchrany šumavské krajiny, a to nejen v centrální Šumavě, ale i v podhůří zapojit vedle zkušených ekologicky vzdělaných lesníků zejména vodohospodáře, klimatology a samozřejmě i zemědělce.
Základním cílem je obnova ekologické stability Šumavy, aktivní ochrana živé přírody, především zelených funkčních lesů, a tím i vytvoření podmínek pro plnohodnotný život místních obyvatel i ukázněných návštěvníků Šumavy.
Mirjam Čech, emeritní děkan Lesnické fakulty
