V Karlových Varech roste celá řada zajímavých stromů, ať již z hlediska věku, rozložitosti koruny, mohutného obvodu kmene, významu, či dalších souvislostí. Mnohé z nich pak byly označeny za památné a jsou chráněné.
Téměř každý občan města zná Körnerův dub, či Dvořákův platan. Ovšem další stromy už tak známé nejsou. A stejně tak i ty, které rostou v lázeňských lesích.
Pojďme se tedy na ně v rámci vycházek s KRL podívat.
Nejdříve vás pozveme k „Buku zamilovaných", někdy se mu také říká „Valentýn". Vše vlastně spustila výstavba nové vyhlídky na skále, ke které se váže zajímavá pověst (viz níže). Nový altán se vypíná nad městem na strategickém místě.
Co by kamenem dohodil je odtud ke Kamzíkovi, k Mayerovu glorietu, k bustě cara Petra Velikého a samozřejmě ke kavárně Jelení skok. Skalní jehla, na které byl altán postaven, byla léta zarostlá a legenda, která se k tomuto místu vázala, zapomenutá. Buk zamilovaných své jméno tedy získal 14. 10. 2004. Ve stejný den se zároveň slavnostně otvíral altán, který pro změnu nese jméno hrdinky příběhu (Kristýna).
V roce 2004 byl v lázeňských lesích též zaevidován další významný strom, Chotkův buk alias Věšák.
Později (11. 11. 2011) byl i se sousedním silným bukem prohlášen za památný. „Buky hraběte Chotka" rostou poblíž Rusalčiny chaty, pod cestou, která vede k dalšímu vyhlídkovému objektu, ke Kazatelně. Vedle této cesty byla v roce 2003 vysazena Páralova jedle. Sazenici vypěstovanou ze semene šišek z místních jedlí osobně zasadil Vladimír Páral, který svého času svým jménem zaštítil akci na záchranu altánů v karlovarských lesích.
Jedle, jako původní dřevina, rostla kdysi v místních lesích velmi hojně. Těžba, požáry a kalamity, to vše ale přispělo k tomu, že její současné zastoupení činí pouze necelé procento z celkové výměry. To však neznamená, že ve zdejších lesích porůznu nerostou pěkné, vitální a mohutné jedle.
V roce 2005 byla pod Jungmannovou cestou označena tabulkou opravdu vysoká (43 m) a silná jedle (obvod kmene má 262 cm). I proto nese jméno: Královská jedle. V městských lesích to není jediný tak silný strom. Kochova jedle, která se nachází v lesním porostu pod Linhartem má obvod kmene ještě o něco málo větší (265 cm) a je vysoká 35 metrů. Další podobná roste nedaleko od Jezdecké chaty. Vysoká je téměř 40 metrů a obvod kmene měří asi 264 cm.
V jubilejním roce 2005 si karlovarští lesníci připomněli, že uplynulo 680 let od první písemné zmínky o zdejších lesích. V rámci oslav byla při podzimní exkurzi, nazvané „Den jedle s Českou lesnickou společností" (29. 9.), vysazena Jedle Jana Lucemburského. Najdete ji poblíž kaple sv. Linharta.
Nedaleko od této kaple, v areálu bývalé tvrze roste ještě jeden velmi zajímavý buk, který by v blízké budoucnosti mohl i kandidovat na strom roku. Uzávěrka přihlášek je vždy 30. dubna, takže s příslušnou publicitou je potřeba začít minimálně s půlročním předstihem, a to nejen v regionálním tisku. Po přihlášce do ankety Strom roku 2017 by pak měl karlovarský buk určitou naději na úspěch. V roce 2018, v rámci oslav 100 let samostatného státu, budou totiž favoritkami především lípy. Kojatův buk v areálu bývalé tvrze je již označen, ale nebyl dosud přesně změřen. Obvod kmene bude ovšem úctyhodný, podle odhadu má možná i více než 4 metry.
Další pozoruhodný památný buk, možná patřící k nejkrásnějším na Karlovarsku, najdete pod hájovnou Lázeňských lesů Karlovy Vary za hřbitovem.
Stojí u místní komunikace na jižním okraji zahrádkářské kolonie v Drahovicích. Mohutný, hluboko rozbrázděný kmen lahvovitého tvaru se spirálově stáčí a ve výšce čtyř metrů se dělí do dvou silných kosterních kmenů. Odtud se dál větví do husté, více než dvacet metrů široké koruny oválného tvaru.
Dříve bydlel v hájovně lesník Hart, proto tedy Buk u Harta. Stáří tohoto stromu se odhaduje až na 300 let a památným je od ledna roku 1986.
V Drahovicích, ale až u silnice na Prahu, se nachází upravené zátiší. Připomíná nehodu populárního hokejisty a významného trenéra Ivana Hlinky. Vzniklo zcela spontánně v přírodní kapli pod třemi buky. Buky (Kapli) Ivana Hlinky navštívilo již mnoho lidí, nejen příznivci hokeje a dobrovolníci udržují důstojnou podobu celého místa.
Mezi nejmladší významné stromy v karlovarských lesích patří Lípa přátelství. Ta byla vysazena 15.
3. 2012, v areálu bývalé restaurace sv. Linhart, při zahájení česko-bavorského projektu „Příroda spojuje".
Karel IV. a jeho zákoník
Karel IV. získal v mládí velmi obsáhlé vzdělání, a proto se mimo jiné také zamýšlel nad ochranou lesa a stromů. V jeho zákoníku, o kterém musel nakonec z taktických důvodů bohužel prohlásit, že nešťastnou náhodou shořel, bylo i několik ustanovení týkajících se přírody.
V Majestas Carolina se v článku 49 ustanovuje lesní právo v království Českém („O praviech lesuov našich královstvie Českého"). Píše se zde, že jsou vzrůstem stromů („dřevie divúcí vysokosti"), rozlohou a hustotou v mnohých zemích světa proslaveny.
V článku 50 pak Karel IV. brojil „proti lesuov rúbaniu", neboť „neposkvrněné věčně je míti chtiec". Přikazoval proto, aby žádný hajný, lovčí či jiná osoba je kácet nedovoloval, ani sám nekácel či neprodával, „toliko suš, aneb což by větrem padlo." Na vše ostatní muselo být povolení listem královským. A tomu, kdo by se proti tomu provinil, hrozilo: „Utětie ruky pravé, ješto jí pomocí najvěčí jměl z úmysla hřešiti." Článek 51 určoval, jak bude probíhat právní řízení, kdyby hajní nebo lovčí někomu podezřelému z lesního pychu vzali vůz a koně. V případě prokázané viny majetek propadl králi.
Zajímavý byl též článek 53. Toto zvláštní nařízení se týkalo již zrušených lesů, pozemky ale stále patřily královské koruně a na takové pozemky se měly znovu vysazovat lesy.
V článku 54 se pak přísně hrozí hajným a všem, kdo by se proti ochraně lesů provinili. Pokuta dnes až neuvěřitelná měla být použita proti všem, kteří ustanovení k zachování lesů poruší. Hrozila opět ztráta ruky a trest případnému žháři byl také jasný, až do skonání života měl pálen býti... V článku 56 hrozilo utětí ruky také zlodějům. „Proti těm, ješto stromy rúbajú, nebo těm, že by porúbané proti sposobu ustanovení našeho vyvozili vodú neb zemí, aneb k tomu pomoc dávali, pokutú buď, též pravé ruky utětie..."
Legenda o krásné Kristýně
Na výšinu Jelení skok se zatoulal mladý loupeživý rytíř, který tu pravděpodobně hledal úkryt pro svůj lup. Přitom náhodně narazil na dívku, která v té chvíli sešla z cesty, aby si natrhala maliny. Lotr vytušil snadnou kořist a jal se dívku pronásledovat. Ta vyděšeně prchala, až se náhle ocitla u srázu, kterým Jelení skály končí. Tady se ocitla v pasti.
Nakonec se raději vrhla do hlubiny, než aby se vydala násilníkovi. Dívka se zřítila do velmi úzké štěrbiny ve skalách. Její chlapec a lidé z města dívku dlouho hledali, ale její tělo jako kdyby se propadlo do nitra země.
Nakonec zasadili poblíž místa neštěstí strom. Chlapec pak raději z města navždy odešel, ale i v cizině na svoji milou stále vzpomínal. Uplynula staletí a milenci se konečně potkali. Jejich láska byla tak mocná, že se dokonce vrátili do skal Jeleního skoku. Od té doby sídlí duše dívky ve skalní jehle. Na tomto místě dlouho rostly plané růže a dnes stojí nad skálou krásný bílý altán. Chlapcova duše si pak našla domov ve starém a mohutném buku u cesty. Za vlahých večerů si dávní zamilovaní prý posílají vzkazy po ptáčcích, kteří tu poletují. Místo má vůbec velmi zvláštní kouzlo, a možná právě proto tady vznikla tradice podvečerních setkání ve výletní restauraci Jelení skok. Zdejší taneční odpoledne často vyhledávají nezadaní návštěvníci lázní. Navíc se traduje, že se u skály, která je součástí vyhlídkového altánu, dějí zázraky. Mnohá žena, která tu potichu vysloví své tajné přání a nakonec kámen pohladí, bude brzy šťastná a nejpozději do roka se jí vyplní nějaké velké přání.
Legislativa
Památné stromy jsou pojmem, který je v naší legislativě zakotven od roku 1992, kdy byl vydán zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Významné stromy měly zvýšenou ochranu zabezpečenou již v zákoně č. 40/1956 Sb. a to ve formě chráněných přírodních výtvorů, případně chráněných přírodních památek.
Památné stromy jsou v terénu označeny tabulemi s malým státním znakem České republiky a tabulemi s textem „památný strom" nebo „památné stromy".
Pro zabezpečení památných stromů před škodlivými vlivy je možné, aby orgán ochrany přírody, který vyhlašuje památné stromy, vymezil pro ně ochranné pásmo a stanovil podmínky ochrany, respektive určil činnosti, které je možno v ochranném pásmu konat jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody.
Pokud nebylo ochranné pásmo takto vymezeno, platí, že každý památný strom má ze zákona určeno základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru měřeného 130 cm nad zemí. Rovněž ze zákona vyplývají základní ochranné podmínky v tom smyslu, že v tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost (§ 46, odst. 3, citovaného zákona). Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínají historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje.
Podnět k tomu, aby ten který strom byl prohlášen za památný, může podat orgánu ochrany přírody každý občan.
Použitá literatura a jiné zdroje: MICHÁLEK, Jaroslav. Památné stromy Karlovarského kraje. Vydání 2. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2014, 93 s. ISBN 978-80-88017-10-3. Internet
Pavel Reiser
