TŘEBÍČSKO – Byla to hrozná noc tehdy před třiceti lety. Po půlnoci z 12. na 13. července 1984 udeřila na Vysočinu nebývalou silou bouře spojená s vichřicí o rychlosti větru 150 km/hod doprovázená lijákem a krupobitím. V lesích na Třebíčsku, Jihlavsku, Žďársku a Znojemsku napáchala škody, jaké nemají v naší oblasti obdobu.
Výše kalamity v době od poloviny roku 1984 do konce roku 1985 přesáhla v této části kraje 3 miliony 200 tisíc m3. Při opožděném zpracování tehdy hrozilo ještě větší znehodnocení dříví, přemnožení podkorního hmyzu a zvýšení objemu kalamitního dříví o kůrovcovou kalamitu. Obdoby proto nemá ani tehdejší pracovní tempo, nasazení a přesuny lidí a strojů z podstatně méně postižených lesních závodů na Vysočinu.
Bouře přichází
Prázdninový den 12. červenec 1984 byl krásný a bezoblačný, s teplotou vzduchu přes 30 st. C. Náhlou změnu způsobil průnik chladného arktického vzduchu do obrovské masy horkého tropického vzduchu nad naším územím. Z bouřek po půlnoci šířících se po celé republice během dvou hodin napršelo místy 40 – 70 mm vody. Nárazový vítr o síle orkánu polámal převážně smrky všech věkových tříd. Největší škody napáchal vítr v pruhu vedoucím od Novohradských hor přes Českomoravskou vrchovinu a dále přes Brno na Moravskou bránu. Kalamitní dříví bylo silně znehodnoceno roztříštěním a rozlámáním. Kromě znehodnoceného dříví a z toho vzniklých peněžních škod to byla mimořádně těžká kalamita i z hlediska bezpečnosti při jejím zpracování. Polomové plochy byly překryty zlomy a vývraty s nakupenými korunami a s nebezpečně napruženými lukovitě ohnutými stojícími stromy. Všechno bylo zpřeházeno vzájemně přes sebe. A byl to jen začátek. Za čtyři měsíce, 23. 11. 1984, se přihnala nová ničivá vichřice. Tentokrát udeřila v poledne. Po jejím řádění zůstal na zemi jen v Jihomoravském kraji milion krychlových polomů a vývratů.
Zachránili se pod maringotkami
„Byl jsem tehdy v listopadu při tom. V lese na polesí Pozďatín jsme s polesným Josefem Krejčím řešili další postup zpracování kalamity z července. Bouře nás vyhnala z lesa do lesovny a za hodinu bylo všechno jinak. Apokalypsa z července se zopakovala. Bezprostředně nebylo možné kvůli zapadaným a nepřístupným cestám určit rozsah kalamity, ale bylo zřejmé, že i toto řádění živlu si vyžádalo krutou daň. Později popisovali někteří dřevorubci uvěznění v lese, jak se zachránili pod maringotkami, na které padaly stromy," vzpomíná na ty kritické chvíle Jiří Konopáč. Proto také 9. 12. 1984 vyhlásil tehdejší ministr lesního a vodního hospodářství ČSR František Kalina „mimořádný stav v lesích ČSR".
Za kalamitní závody v oblasti jižní Moravy bylo v roce 1985 prohlášeno osm lesních závodů: Jaroměřice nad Rokytnou, Jihlava, Telč, Znojmo, Nové Město na Moravě, Náměšť nad Oslavou, Prostějov a Kuřim (v pořadí dle výše kalamity). Kalamitní holiny byly k 31. 12 1985 evidovány v rozsahu 4313 hektarů. Tyto holiny byly zalesněny do konce roku 1987 a bylo na nich vysázeno asi 30 milionů sazenic. Katastrofálně bylo postiženo polesí Oslavička na lesním závodě Jihlava na hranicích s lesním závodem Jaroměřice, kde orkán doslova rozvrátil rozsáhlé lesní území na ploše tří tisíc hektarů. Dnes je značná část tohoto území ve vlastnictví rodu Podstatzkých-Lichenstein z Velkého Meziříčí. Tvoří je stejnověké 30 leté porosty. Více než 200 000 krychlových metrů dříví na tomto území bylo vichřicí zcela znehodnoceno roztříštěním. Obdobně bylo poškozeno i polesí Rozkoš a velmi silně i polesí Horní Vilémovice.
Hrozilo přemnožení kůrovce
Hrozba znehodnocení dříví a nebezpečí vzniku kůrovcové kalamity byly důvodem pro rozhodnutí o přesunu lidí a techniky z nekalamitních závodů na Vysočinu. Rozsah výpomoci deseti lesních závodů z východní části kraje neměl obdoby. Výpomoc zajišťovalo zhruba 950 dělníků a techniků, 120 traktorů a 50 odvozních souprav. Proto likvidace kalamity nabrala vysoké tempo. V říjnu téhož roku pokračovalo ve výpomoci 752 pracovníků, 128 traktorů, 38 odvozních souprav, devět odvětvovacích strojů, 37 koní a 7 čelních nakladačů na vagónování dříví na nádražích, kde byly zřízeny nouzové a dočasné manipulační a expediční sklady. Výpomoci pokračovaly nezměněným tempem i v roce 1985. Tempo zpracování bylo obrovské, ale přicházely další vichřice.
A přišel další orkán
Jedna zvláště ničivá vichřice řádila 18. září 1985. Silný vítr o síle orkánu převrátil jeřáb na manipulačně expedičním skladě na lesním závodě Rájec-Jestřebí a v lesích kolem Buchlovic vyvracel v pruzích i staré bukové porosty a mohutné kmeny často s celým kořenovým systémem. „Od počátku kalamit počínaje červencovou z roku 1984, které jsme říkali Markéta, spadlo v prostoru jižní Moravy do konce roku 1987 celkem 4 813 800 m3 dříví a zpracováno bylo k tomuto datu 4 480 800 m3," vyčíslil Jiří Konopáč.
Vichřice útočily opakovaně
„V prvních dvou letech kalamity v roce 1984 a 1985 jsem pracoval jako vedoucí provozu na lesním závodě Náměšť nad Oslavou. Mým hlavním úkolem byla organizace zpracování kalamity v oblasti lesního závodu. Spolupracoval jsem v tehdy na tomto úkolu s Ing. Zbyňkem Raušem, současným lesním správcem v Náměšti. V roce 1985 jsem byl jmenován ředitelem lesního závodu Jaroměřice nad Rokytnou. Byl to skok do rozjetého vlaku mezi velmi schopné a pracovité lidi, z nichž většina pracovala nad rámec běžných povinností," vzpomíná Konopáč.
V lesích pod správou lesního závodu Jaroměřice nad Rokytnou bylo vichřicí v červenci 1984 rozvráceno a rozlámáno dříví v množství dvojnásobku ročního předpisu těžby. Především byly postiženy starší porosty nad 60 let věku. Už za čtyři měsíce v listopadu připadlo dalších 150 tis. m3 a kalamita se rozrostla během čtyř měsíců na více než trojnásobek běžné roční těžby. S maximálním nasazením a tempem pokračovalo zpracování kalamity i v roce 1985, ale zároveň i v tomto roce množství kalamitního dříví narůstalo. Situaci rázem zhoršila další vichřice v lednu 1986, po které přibylo na LZ Jaroměřice dalších 132.000 m3. A stále to nebyl konec, dalšími větrnými kalamitami v březnu, červenci, srpnu, září a v prosinci roku 1986 kalamitního dříví přibývalo a v závěru roku 1986 ho bylo víc než na jeho počátku.
Dokončení příště.
