V těchto dnech vrcholí na Šumavě velká mediální válka: těžařům vyzbrojeným motorovými pilami se staví aktivisté vyzbrojení čistým srdcem, holýma rukama a odvahou přivazovat se ke stromům. Podle hlavního představitele blokády, přírodovědce Mojmíra Vlašína, se situace zostřila tak, že se na místo činu vracejí jen ti z jeho kolegů, kdo se nebojí nebezpečně blízko padajících stromů a dřevařů, kteří je prý dokonce tu a tam zastrašují puštěnými pilami.

Cítíte tu směšnost? Skupina aktivistů není přece žádný kolektivní hrdina, který se zoufalou odvahou vyzve na souboj bezohledný establishment, ale naopak někdo, kdo zneužívá systému k prosazování svého názoru. Máme-li tu mít s někým soucit, budou to spíš dřevorubci, kteří pocházejí často ze zemí hodně na východ od Brna, kde sídlí Hnutí Duha, a o nichž tedy lze úspěšně předpokládat, že mají větší potíže s obživou než ti, kdo se jim motají pod nohama.

Ti, kdo nás dojímají odvahou aktivistů (veřejně například jejich politický patron, předseda Strany zelených Ondřej Liška), přitom spoléhají na galantnost policie a na elementární slušnost těžařů, že žádný strom, pod nějž se postaví nebo se k němu uváže živý vetřelec, nepokácí.

Včera byl příběhu dodán ještě evropský rozměr. Evropská komise potvrdila, že se v reakci na žádost několika českých nevládek obrátila s dotazem na české ministerstvo zahraničí. Jakkoliv to zní na normální úřednický úkon, který asi stejně skončí do ztracena, teď a tady se vytváří obraz o nehodném vedení parku: budou muset na kobereček k vyšší moci, na rozdíl od nich neušpiněné stykem s těžařským průmyslem!

Čeho je moc, to nutně začne působit odpudivě na veřejnost, o jejíž sympatie původně šlo oběma táborům. Zelení s velkým i malým zet budou tohoto představení na Šumavě pravděpodobně ještě litovat.