Brno - Starosta šumavské Kvildy Václav Vostradovský označil v Prachatickém deníku kritické výroky Hnutí DUHA o senátní verzi novely zákona o ochraně přírody za nepravdivé.
"Jeho argumenty podporující senátní verzi však trpí zejména jedním neduhem – ve většině případů část změn zamlčuje a snaží se vytvářet dojem, že se vlastně nic nemění. Přitom stanovisko skutečných odborníků na tuto legislativu – Katedry práva životního prostředí z Právnické fakulty Univerzity Karlovy – ukazuje, že je to právě senátní verze novely, která se odchyluje od účelu národních parků a měla by destruktivní vliv na ochranu divoké přírody. Právníci navíc upozorňují na ironický fakt, že senátorskými změnami by zákon oslabil dokonce pravomoci obcí – například právě Kvildy, kde starostuje pan Vostradovský.
Pan starosta sice tvrdí, že senátní návrh nebrání ochraně divoké přírody. Ale hned přiznává, že z cíle divokou přírodu chránit, dělá „možnost". Tedy platí, že senátní zákon opravdu vyškrtává ochranu divoké přírodu, což je všude na světě cíl národních parků.
Přiznává, že senátní návrh sice odstraňuje generální zákaz veškerých zásahů do vodního režimu v nejchráněnějších částech národních parků. Ale přehrady jsou prý vyloučeny například zákonem o EIA (posuzování vlivů na životní prostředí). To se ovšem plete, zákon o EIA nevylučuje vůbec nic, pouze říká, jak se posuzuje dopad staveb na životní prostředí, ale výsledné stanovisko ke stavbě může být v praxi kladné za jakýchkoliv okolností – zvláště, když je velký tlak stavitelů.
Pan starosta oponuje tvrzení, že hrozí masivní výstavba a přeměna harmonické krajiny na lunaparky. Říká, že rozvoj obcí má být dle senátní verze cílem jen pro zónu kulturní krajiny, která na Šumavě zabírá necelých 5 % rozlohy. Jenže jaksi zapomíná uvést, že k této změně (§ 18, odst. 1, písm. d) přijal senát i změnu (§ 18, odst. 1, písm. c). A kombinace těchto ustanovení zvětšuje zónu kulturní krajiny v NP Šumava na 50 % rozlohy a v NP Krkonoše a NP České Švýcarsko ještě více.
Ze stejných důvodů tedy není pravda, že by senátní zákon neumožňoval převést lesy z režimu ochrany do režimu trvalého lesnického hospodaření. Například na většině území národních parků Krkonoše a České Švýcarsko by aplikací zmíněné kombinace senátních změn znamenala trvalé hospodaření, takže by to nebyly národní parky.
V případě obhajování rozšíření lovu zvěře ze spárkaté na veškerou – s argumentem, že někdy může být důvod regulovat stavy i jiných zvířat ohrožující nejpřísněji chráněného tetřeva – ukazuje pan starosta zejména nedostatečnou znalost novely zákona. V původní sněmovní verzi novely by pár řádků pod ustanovením o možném lovu spárkaté zvěře našel i ustanovení, které umožňuje zásahy „za účelem ochrany populací zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů". Tedy i lov jiné než spárkaté zvěře. Není však důvod, aby byly lišky nebo straky zabíjeny ze sportu.
Pan Vostradovský je starosta, takže se snaží prosadit větší práva pro obce. To je jistě v pořádku. Ale není v pořádku, když pro tento účel zamlčuje skutečnost, že senátoři prostě navrhují změnit větu „dohodnout s radou (národního parku, pozn. red.)" na „dohodnout se zástupci obcí a krajů zastoupených v radě", což vylučuje zejména vědce. Bylo by také chytřejší, kdyby se, místo obhajoby vyloučení vědců, zaměřoval na skutečné posílení postavení obcí. Pak by ovšem podporoval sněmovní a nikoliv senátní verzi novely. Právníci z Univerzity Karlovy totiž ve své analýze senátního návrhu píší: „Není pravda, jak prezentují obhájci Senátních úprav, že Senátní návrhy zlepšují postavení obcí. Naopak, většinou je nezlepšují, v některých případech je dokonce zhoršují."
Pan starosta má pravdu, že ne všichni s novelou zákona o ochraně přírody, která přináší nová pravidla pro národní parky, souhlasili. Poukazuje například na Jihočeský a Plzeňský kraj či šumavské obce. Jenže kromě toho, že pět obcí ze Šumavy (Lenora, Prášily, Srní, Želnava a Kubova Huť) a dvacet čtyři spolků místních lidí výslovně souhlasí s poslaneckou verzí novely, je třeba si uvědomit i to, že národní parky jsou také na území Ústeckého, Královéhradeckého, Libereckého a Jihomoravského kraji a týkají se mnoha a mnoha obcí v těchto krajích. Žádný zákon neuspokojí stoprocentně každého – například i Hnutí DUHA má výhrady ke sněmovní verzi – ale jde o to najít konstruktivní cestu vpřed. A tou je v tuto chvíli pouze novela zákona ve znění přijatém sněmovnou.
Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA
