Prodáváme dřevo nastojato, vyvážíme kamiony oklestěných kmenů. To je fakt, o němž s ministrem lesů, luk a strání těžko polemizovat. Stejně jako dodáváme spíše díly do německých strojů (místo abychom prodávali Číně investiční celky) nebo těžíme vápenec (místo abychom ropným šejkům prodávali mramorové sochy). Přesto nikoho nenapadlo, aby byl každý dům vybaven kusem mramoru. A výslovná podpora českého dřeva? Ne nadarmo bojujeme na evropském trhu proti jakékoli protekci a diskriminaci, protože volná soutěž firmám otevírá trhy.
Kdybychom teď chtěli kvótami prosadit domácí zdroje, rychle by se to obrátilo proti nám.
Ale zkusme i vlídnější pohled.
České stavebnictví je přeregulované, dřevo diskriminované. VNěmecku stojí mnohapatrové dřevěné administrativní budovy, což je u nás vyloučené.
Jurečkova snaha by mohla mít i nezamýšlené efekty. Jedním z důvodů nepružného trhu práce je neochota stěhovat se za prací – a zdrojem neochoty jsou i sídla, s nimiž se neradi loučíme. Domek je na zdejší vsi festovní stavba na sto let – násobně trvanlivější, než jaké převládají za oceánem či za kanálem.
„Dřevěný inženýring" pana ministra naši letitou stavební kulturu nezmění, ale mohl by ji trochu, malinko pootočit. K lehkosti a mobilitě.
PETR KAMBERSKÝ
