moderátorka
Snad žádný jiný brouk nevzbuzuje tolik vášní jako kůrovec. Asi máte v živé paměti, jak policie vynáší z šumavského lesa ekologické aktivisty, kteří bránili kácení stromů v bezzásahové zóně. Jedni osočují druhé, že porušují zákon a lidé už se v tom pomalu ani nevyznají. Na německé straně Šumavy mají ale také kůrovce a přesto je tam klid. I proto se do Bavorského lesa vydal náš reportér Pavel Polák, doprovázel ho ředitel parku Franz Leibl.
Pavel POLÁK, redaktor
Vstupujeme do lesa, kde před 15 lety zaútočil kůrovec a v podstatě veškerý les zmizel, kolem jsou suché pahýly tak 4 metry vysoké. Jak rychle se ten les vlastně obnovuje? "Kůrovcovou kalamitu jsme měli před 15 lety," říká ředitel parku Franz Liebl. "Dnes tady roste plno mladých stromků různých druhů. Nejvíce je zastoupený smrk. Jsou tu ale i jeřáby, bříze a také buk. Zkrátka tady roste divoký mladý přírodní les a to je značka našeho parku." Skláníme se k malému smrčku, který je vysoký 30 centimetrů. A je 8 let starý, právě jsme to spočítali. Vedle je hned smrček, který je mnohem, mnohem vyšší, 15 let. "Ten les se postupně obnovuje," říká Franz Liebl. Když se teďka podíváme kolem nás, tak jsou tady pahýly mrtvých stromů, odumřelých stromů, jsou tady listnáče, jsou tady právě nové smrky, které tady začaly růst poté, co původní smrky odumřely. Teď je rok 2011, národní park je tady nějakých zhruba 20 let, tedy ta bezzásahová zóna. Jak to tady bude vypadat za dalších 20 let? "Bude to záležet na počasí. Nicméně za 20 let tady bude smrkový les s příměsí ostatních druhů. Stromy, které máme nyní před sebou, budou dvakrát tak velké. Bude to prostě normální les. O něco pestřejší než běžné hospodářské lesy." Ze strání Bavorského lesa zatím stále vyčnívají šedé kmeny zničených smrků. Navzdory tomu, chodí po lesních vyznačených cestách turisté. "Vím, jak ten les vypadal před tím, než se do něj pustil kůrovec," říká sedmačtyřicetiletý Heinz. Poprvé tady byl na výletě, když mu bylo 7 let. "Byl to hustý smrkový les. Když potom úplně zmizel, byl to docela drsný pohled, teď se to už ale evidentně zlepšuje. Člověk má dobrý pocit, když vidí, jak se příroda vzmáhá. Dřív tu byla smrková monokultura, teď tady vzniká přírodní les." Oto je opřený o hůlky a s tím, co říká Heinz, souhlasí. "Je to zajímavé, vidět zároveň mrtvé holé kmeny a pod nimi živý hustý porost, to je čistá příroda." Franz Liebl je v podstatě teprve třetím ředitelem Národního parku Bavorský les, který existuje už více než 40 let. "Důležitá je kontinuita," říká pan Liebl, a potom čas. "Člověk musí prostě konstatovat, že les potřebuje čas a že je potřeba mu ho dát." Z Národního parku Bavorský les Pavel Polák, Radiožurnál.
