O tom, jak vysazují les budoucnosti, který bude pestřejší než dnešní smrkové monokultury a měl by lépe obstát i v dobách sucha, rozmlouval s KT ředitel Diecézních lesů Hradec Králové Pavel Starý, který má na starosti 6,5 tisíce hektarů lesů.
Při procházce s ním lesními porosty na Chrudimsku se doslechnete o lásce, obdivu a přírodních zákonitostech v lesním hospodaření. „Les je součást mého bytí, protože se kolem něj pohybuji prakticky celý svůj profesní život, více než třicet let," říká Pavel Starý a dodává, že jako lesník může les jen usměrňovat a s úctou k němu využívat, co poskytuje.
Základem lesnické profese je naučit se svůj les „číst". Odborné znalosti jsou nezbytné, ale s nimi pak musí lesník les sledovat – jak žije, jak se chová, co se v něm děje. Měl by se v jistém smyslu stávat jeho součástí. Někdy ale les svého lesníka (obrazně řečeno) nepřijme. To když udělá špatná rozhodnutí a nerespektuje přírodní zákonitosti. Dříve nebo později se to vrátí jemu nebo jeho nástupcům.
„V minulosti byly převážně listnaté a smíšené lesy většinou nahrazeny jehličnatými a negativní důsledek tohoto rozhodnutí se ukázal až po několika generacích lesníků. Ve 20. letech minulého století tak přišla kalamita kvůli přemnožení motýla bekyně mnišky. Jeho housenky sežraly na rozsáhlých plochách lesů veškeré jehličí a tím tyto lesy zničily," ilustruje to příkladem ředitel Starý.
Návrat k přírodě
Důvodem ke změně skladby lesů před více než dvěma sty lety byl hlavně nedostatek dříví. Proto právě lesníci začali vysazovat jehličnaté, především rychle rostoucí smrkové monokultury. Vymýcená plocha lesa byla osázena novými stromky, které se pěstovaly jako na poli a stejně tak se po určité době zase sklidily. „Všechno se dělalo uměle a téměř se nevyužívalo, že les má schopnost se sám přirozeně obnovovat. Teprve postupně, i kvůli přibývajícím problémům s dosavadními způsoby hospodaření, se lesníci rozhodli, že výhodnější je využívat přírodní síly. A tak započal návrat ke způsobu hospodaření, který s přírodou více spolupracuje. Dnešní praxe je obvykle kombinací obou typů hospodaření," popisuje Pavel Starý.
Diecézní lesy Hradec Králové, které obhospodařují 6,5 tisíce hektarů lesů od Vysočiny přes Polabí až po Krkonoše, se hlásí k myšlenkám sdružení Pro Silva Bohemica, jež prosazuje lesnictví „blízké přírodě". V rámci této filozofie hospodaření razí přístupy tvorby tzv. lesa budoucnosti. „Jeden z našich lesníků si všiml, že v dospělém porostu smrku s příměsí jedle se zmlazují jedle, smrk a dub. Využil tohoto poznatku, část stromů nechal vykácet a celý prostor byl následně oplocen, aby lesní zvěř nemohla mladé stromky poškodit," vysvětluje ředitel. Nová generace lesa odstraněním velkých stromů dostala více světla, vláhy a také čas na to, aby se mohla zdárně vyvíjet.
„Na takovéto místo se budeme s těžbou dospělých stromů vracet obvykle tak dvakrát v průběhu deseti let, abychom tím udržovali pro nový les vhodné podmínky – dostatek světla a vláhy," připojuje ředitel Starý. Předpokládá, že takto zhruba za třicet let vyroste nový, už smíšený les, který lesníci nevysázeli, ale vznikl přirozenou cestou. Měl by proto také lépe odolávat nepříznivým klimatickým podmínkám.
Lov s rozmyslem
Součástí hospodaření v lese je i lov zvěře. Člověk od nepaměti využíval přírodu k obživě, jinak by zahynul hlady. „Myslivost je od slova ‚myslet', nejde tedy o bezuzdný lov a vybíjení zvěře. A lovit zvěř se musí i proto, že v průběhu dějin člověk vyhubil velké šelmy – vlky a rysy, kteří stáli na vrcholu potravní pyramidy," vysvětluje lesník.
Diecézní lesy musejí rovněž komunikovat se státní správou, samosprávami a jednotlivými vlastníky. Zvou ale také širokou veřejnost na programy lesní pedagogiky. Ty využívají rády hlavně školy, které přivádějí do lesa děti, kde na ně čekají lesní pedagogové a na základě metod zážitkové pedagogiky je seznamují se životem v lese.
Komentáře