Otázkou, zda je v některých případech přílišná bezzásahovost v lesních ekosystémech paradoxně spíše negativní vůči diverzitě některých živočichů, se již vědci zabývají. Problematika managementu lesů vs. biodiverzity je bezesporu téma, jež je třeba vnímat z více úhlů pohledu.
Otázkou, zda je v některých případech přílišná bezzásahovost v lesních ekosystémech paradoxně spíše negativní vůči diverzitě některých živočichů, se již vědci zabývají (např. viz zde). Problematika managementu lesů vs. biodiverzity je bezesporu téma, jež je třeba vnímat z více úhlů pohledu. Pojďme se tedy seznámit s další studií, tentokrát z oblasti Jizerských hor, kde cílem týmu z Výzkumného institutu lesního hospodářství a myslivosti a Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze bylo zjistit, jaké změny v počtu a druhové bohatosti přináší odlišný management v lesích u mravenců.
Ochrana biologické rozmanitosti je stejně jako zachování současné produkce dřeva cílem moderního lesnictví. Ačkoliv se to snadno uvádí, o něco hůře toho lze dosáhnout, jelikož například v obhospodařovaných smrkových monokulturách, které tvoří více než polovinu zalesněných ploch v ČR, nejsou podmínky zrovna ideální. Lesy se vyznačují kyselou půdou, nedostatkem živin, vysokou náchylností k biotickému i abiotickému poškození, a tudíž i menší biodiverzitou.
Mezi organismy, které jsou těmito podmínkami znevýhodněny, patří i mravenci, kteří představují důležitou součást lesních ekosystémů, avšak v současné době se některé druhy vyskytují řídce. Jak se v poslední době ukazuje, výskyt těchto živočichů, kteří zlepšují vlastnosti půdy, ovlivňují býložravý hmyz v okolí a jejich hnízda slouží jako stanoviště dalším organismům, velice závisí na hospodářské úpravě lesa. Je sice potvrzeno, že při odlesňování dochází k poškozování či stěhování mravenčích hnízd, na druhou stranu paseky vzniklé v důsledku těžby dřeva vytvářejí prosvětlené plochy, ve kterých se mnoho druhů vyskytuje v hojnějších počtech než v tmavých lesích. Je tedy otázka, co je nejlepším řešením.
Řešení hledal výzkumných tým v Jizerských horách v rozsáhlé plantáži smrku ztepilého (Picea abies). Tři studijní lokality byly vzdálené maximálně kilometr od sebe, přičemž každá z lokalit byla dále rozdělena na čtyři výzkumné plochy: první v rozsáhlé holině (cca 3000 m2), druhá ve zralém porostu (cca 3000 m2) a zbylé dvě na malých lesních světlinách (každá cca 400 m2). Všechny světliny a holiny se stářím přibližně tři roky byly výsledkem komerčního hospodaření a byly situovány v sekundární smrkové monokultuře stejné věkové skupiny. K odchytu mravenců sloužily plastové pasti naplněné formaldehydem, jež byly v různých počtech umístěny na každé studované ploše. Potřebné analýzy proběhly na základě vzorků, které byly na každé ploše shromažďovány po dobu dvou týdnů, třikrát ročně.
Výsledky ukázaly, že četnost a druhová rozmanitost u celkem šesti zjištěných druhů mravenců byly podstatně vyšší na holinách oproti lesním mezerám či dospělým lesům (viz tabulka). Tato zjištění naznačují, že pro udržení druhové rozmanitosti není v menším měřítku současný management vhodný.
"Výsledky studie ukazují, že mravenci ve smrkových lesích jsou vázáni především na světlejší (a tedy i teplejší) plochy. Malé světliny se vyznačují nižší světelnou dotací a mravenci zde nenacházejí optimální životní podmínky. Pozitivním zjištěním pro praxi je skutečnost, že početnost i druhovou bohatost mravenců lze relativně snadno navýšit vhodným lesním managementem. Naše předchozí výzkumy ukazují, že pro výskyt mravenců v hospodářských lesích je důležitá také četnost světlin a jejich umístění," uvádí k výsledkům Adam Véle, jeden z autorů studie.
