redaktorka
--------------------
Jihomoravské lužní lesy kolem soutoku řek Moravy a Dyje jsou co do pestrosti a počtu organismů jedinečné. Tisíce druhů, kde jinde mizí nebo už nejsou, tady ještě mají ráj. Potřebnou ochranu toto území ale dosud nemá. Kvůli tomu nám teď z Evropské unie dokonce hrozí sankce.
RNDr. Mojmír VLAŠÍN, zoolog
--------------------
Já jsem se o soutok jako chráněné území začal zajímat už v devadesátých letech, kdy vznikla první myšlenka vyhlásit tam nějakou chráněnou krajinnou oblast nebo národní park a tehdy bohužel se to nepodařilo dotáhnout do konce a byla ideální možnost spolupráci s Rakušáky tam vybudovat něco, co by chránilo ty zbytky těch lužních lesů, které nám tam zůstaly. No, nicméně čas šel dál a připravovaly se různé verze rozšíření CHKO Pálava, no, až jsme vstoupili do Evropské unie, tak se při mapování zjistilo, že je to jedna z nejhodnotnějších oblastí na biodiverzitu v České republice. Kdybysme to měřili podle počtu těch druhů cílů ochrany, jak se tomu říká a biotopu, tak je to suverénně nejlepší území v České republice, které máme. No, a vlastně v České republice tím zmapováním a tím, že se toto území vytyčilo jako území Natury 2000 pod jménem Podluží soutok, tak vznikla povinnost toto území chránit, a to sice do 6 let od toho, co se deklaruje toto území. Tuto lhůtu Česká republika zmeškala, dnes už o 3, skoro o 4 roky a neudělala vůbec nic.
Mgr. Lukáš ČÍŽEK, Ph.D., Biologické centrum AV ČR
--------------------
Tady ty jihomoravské luhy hostí nejbohatší faunu starých dubů v rámci celé Evropy, takže je to jako opravdový unikát a je to proto, že tady je ještě relativně dost takovýhle stromů, prostě mohutný veliký starý stromy, který jsou částečně mrtvý, částečně živý, takže ti brouci nebo ty různý lišejníky, prostě ty organismy tam na takovýmhle stromě si vždycky najdou to, co potřebují. Problém ale je, že většina těch velkých stromů, které tady dneska jsou, tak už je po smrti nebo odumírá a prakticky za ně neexistuje náhrada. Příčina tady tohohle tkví vlastně ve změně hospodaření. Když jsme se dívali na staré letecké mapy ze třicátých let, tak tady zhruba polovina lesů v oblasti Moravské Amazonie byla řídká, to znamená, že takovýmhle mohutný, ale poměrně nízkým stromům se tady poměrně výborně dařilo, protože tam vlastně neměli kolem žádnou konkurenci. Ale dneska je těch lesů řídkých necelých 6 % a dál jich ubývá, tím pádem veškerý to obrovský bohatství, který je na ně vázaný, tak to zmizí. Právě na dub je vázaná spousta druhů brouků, který potřebujou žrát ten dub, třeba tesařík obrovský tady po něm vidíme výletové otvory, případně krasec dubový, ten má zase výletové otvory tady. Až tyhle poslední staré stromy odejdou a rozpadnou se, tak ti brouci tady nemají šanci přežít, protože nebudou mít na čem.
RNDr. Mojmír VLAŠÍN, zoolog
--------------------
Zatímco to území samozřejmě překračuje hranice na Slovensko do Rakouska. Na Slovensku mají CHKO Záhorie, Rakušáci tam mají také rezervace, ale veliké. Tak na naší straně jsou tři mikroskopické rezervace tvořící ani ne 1 % toho území, o kterém se tady bavíme. Celý zbytek území je nechráněn, tudíž je vystaven tlakům štěrkařů, naftařů, zemědělců a bohužel i lesníků, kteří mají o lese na soutoku úplně jiné představy, samozřejmě především středověký vynález obor, kde pěstují lesní dobytek a potom tak kácí tak, aby prostě se tam vytěžilo, co se dá a co nejlevněji, to znamená, holoseče.
Ing. Jiří NETÍK, vedoucí polesí Soutok, Lesní závod Židlochovice
--------------------
Dub je světlomilná dřevina, která potřebuje k obnově světlo, proto minulý lesní zákon dovoloval velikost holé seče 5 hektarů. Současný lesní zákon považuje velikost holé seče 1 hektar a my právě z důvodu toho dubu máme výjimku ještě další hektar, takže my můžem dělat podle lesního hospodářského plánu velikost holé seče 2 hektary.
Ing. Filip ŠÁLEK, lesní inženýr
--------------------
Když se podíváme, já jsem tady schválně vzal letecké snímky z té lokality v roce 2003, 6 a 9, což jsou snímky, které jsou veřejně dostupné na Mapy.cz a tam je krásně vidět ten šachovnicový způsob hospodaření, který lesům dovoluje zákon, to znamená vy můžete tady dělat maximálně 2 hektary holou seč s tím, že ale musíte nechat jak kdyby porost na vedle, na výšku porostu musíte nechat takové porostní žebro, které můžete vykácet až do doby, kdy ten porost, který jste nově zasadili, až zajistíte. A zajištění podle zákona je minimálně do 7 let, to znamená, budeme brát, že třeba po 10 letech, když uděláte takovou šachovnici a necháte ty porosty vedle sebe, tak po 10 letech můžete skácet potom i ty porosty, které jste tam nechali. Tady potom můžete vidět, že potom vzniká taková plocha, která má třeba i 20-30 hektarů, která má věk v podstatě do 10 let. Má to od nuly, což jsou ty nové holiny, ale jsou tam samozřejmě plochy, které jsou zajištěné, které vypadají jako pěkně, je to taková jako dubová jako plantáž, ale je to bez života. Tak třeba na Tvrdonsku je velké zastoupení mladých porostů a minimální zastoupení těch starých porostů 120 a více, což se samozřejmě výrazně projevuje v zastoupení těch brouků, kteří jsou vázání na staré stromy a samozřejmě i dutinových a datlovitých ptáků, kteří také potřebují ty staré stromy.
Mgr. Lukáš ČÍŽEK, Ph.D., Biologické centrum AV ČR
--------------------
Tady vidíme ty plesa, který dneska na území Moravské Amazonie a vlastně celé republiky a celé Evropy výrazně převažuje, je to hustý, relativně hustý hospodářský les. Problém je z hlediska biodiverzity v tom, že vlastně stromy v takovémhle lese jsou poměrně tenké a vysoké a vlastně nemají šanci dosáhnout nějakých mohutných rozměrů, nebudou z nich nikdy ti opravdoví velikáni, na který je vázaná biodiverzita, kterou bysme tady chtěli zachovat.
Ing. Tomáš POSPÍŠIL, generální ředitel, Lesy ČR, s.p. /natočeno 9. 8. 2018/
--------------------
Mohu říct, že jako správci toho majetku, který tam máme v naší gesci, tak si uvědomujeme cennost tohoto území, to znamená, já ho považuji osobně z přírodovědného i z toho pohledu té diverzity toho přírodního prostředí za jedno z těch nejcennějších, které u nás máme. Z tohoto pohledu, tam je velmi úzká spolupráce s ochranou přírody i s ostatními jak státními, tak i nestátními institucemi a probíhá tam neustálá dynamická diskuse o tom, jakým způsobem chránit, jaká opatření nastavovat, jaký management tam dávat a z tohoto pohledu si myslím, že v mnoha případech jdeme vstřícně těmto požadavkům. Na druhou stranu musím říct jednoznačně zase, že tyto názory na to, jakým způsobem to území chránit, tak podle mého názoru nejsou jednoznačné.
redaktorka
--------------------
Přestože lesní závod v posledních letech nechává na holinách stát vybrané stromy, na loukách vysazují nové duby a okraje lesů prořeďuje, v porovnání s celkovou rozlohou území se tyto potřebné zásahy týkají pouze mizivých procent. A podle přírodovědců je taková ochrana zcela nedostatečná.
Mgr. Lukáš ČÍŽEK, Ph.D., Biologické centrum AV ČR
--------------------
Je to biosférická rezervace, ramsarský mokřad mezinárodního významu. Jsou to lesy zvláštního určení, zachování biodiverzity a tak dál, a tak dál, ale vlastně žádný z těchto titulů podle našich zákonů jako neznamená téměř nic. Území, do kterých ochrana přírody může opravdu jako mluvit a rozhodovat, jak se tam bude hospodařit, ty tady zabírají zhruba 2 % rozlohy, což je strašně málo, protože v rámci území hlavního města Prahy je to přes 5 %.
Ing. Filip ŠÁLEK, lesní inženýr
--------------------
Jako nikdo tady nechce, aby tady bylo na 100 % území jako bezzásahové nebo aby se tady aktivně hospodařilo. Je snaha najít nějaký rozumný konsensus mezi lesáky a ochranou přírody i s ohledem na cennost toho území. My máme v podstatě většinu lesů máme v režimu lesů hospodářských, kde je primárně v podstatě zisk, ekonomický ukazatel. Tady dobře zkusme to nastavit tak, aby to bylo životaschopné, aby stát nemusel semka nalévat peníze jenom proto, abychom tady udrželi nějakou biodiverzitu, ale zkusme najít nějakou rozumnou míru, tak, jak jsem říkal, dobře nebudem každý rok, možná plácnu, vyvádět 50 milionů tady z tohoto území, ale hold to bude v podstatě jenom 20, ale část peněz tady zůstane i proto, protože tady chceme zachovat tu podstatu, co tady je, ta druhová pestrost.
redaktorka
--------------------
Jak se Lesy České republiky staví k záměru vyhlásit v tomto území národní park?
Ing. Tomáš POSPÍŠIL, generální ředitel, Lesy ČR, s.p.
--------------------
Pravdu říct za svoji osobu, já nevím o tom, že by na stole byl přímo návrh na vyhlášení národního parku a v tuto chvíli vím, že i u ledu je záležitost chráněné krajinné oblasti tak, jak jednáme s ministerstvem životního prostředí a i s dotyčnými institucemi v rámci toho regionu, takže není mi známo v tuto chvíli, že by byl návrh takto v nějaké rozpracované podobě předložen.
redaktorka
--------------------
A kdyby byl?
Ing. Tomáš POSPÍŠIL, generální ředitel, Lesy ČR, s.p.
--------------------
Kdyby byl, tak samozřejmě budeme o něm jednat.
Ing. Filip ŠÁLEK, lesní inženýr
--------------------
Byla taková myšlenka, že by se měla týkat, vlastně měl by to být přeshraniční národní park a mělo by to být trilaterální, to znamená, že i na slovenské straně, kde je CHKO Záhorie a i na rakouské straně. Na levé straně je Slovenská republika, na pravé straně je Rakousko a hranice prochází středem vodního toku.
Ing. Vladimír DOLEJSKÝ, Ph.D., MŽP, náměstek pro ochr. přírody a krajiny
--------------------
Ony předměty ochrany přírody, tedy druhy rostlinné a živočišné vyskytující se na dvou evropsky významných lokalitách, nazývají se soutok Podluží a Niva Dyje, tak ty druhy jednoznačně vyžadují aktivní, citlivý, ale jednoznačně vyžadují management, no, a to je v kontradikci s tím, co říká příslušné ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny 114 z roku 92 sbírky, tedy, že dlouhodobým cílem a posláním národních parků je na významné ploše národního parku toho kterého připustit a podporovat přirozené tedy samovolné procesy, takže tam je konflikt, proto ministerstvo životního prostředí v posledních letech vůbec nepřemýšlí a tedy ani nejedná o formě území ochrany v podobě národního parku. My máme připravenu a doufáme v závěru projednávání se zásadním partnerem v této věci, tedy soustavu maloplošných chráněných území, což je tedy naplnění řízení Vlády České republiky z roku 2013, které ministerstvu životního prostředí ukládá jako nástroj ochrany právě soustavu maloplošných chráněných území.
redaktorka
--------------------
Bohužel od té doby se o tom stále jen diskutuje a diskutuje a diskutuje.
Ing. Tomáš POSPÍŠIL, generální ředitel, Lesy ČR, s.p. /natočeno 9. 8. 2018/
--------------------
Probíhá v tuto chvíli aktuálně diskuse o tom, jakým způsobem to území chránit, jestli to budou maloplošná chráněná území, velkoplošné chráněné území a podobně, to je teprve, to teprve bude výsledkem té diskuse a já nejsem schopen předjímat, zdali národní park, chráněná krajinná oblast, případně národní přírodní rezervace, přírodní památka a podobně, jestli přesně to jsou ty nástroje, které zajistí ochranu tohoto cenného území.
David ČÍP, ČSOP JARO Jaroměř
--------------------
Paradoxní je, že my jsme o tom jednali s generálním ředitelem Lesů České republiky, s ministrem životního prostředí, s ředitelstvím Agentury ochrany přírody a krajiny a s Krajským úřadem Jihomoravského kraje a všichni vlastně tvrdí, že všichni chtějí tu, tu Moravskou Amazonii správným způsobem chránit, že nechtějí ničit a že vlastně ale ti ostatní jsou proti tomu a hází to jeden na druhého a my vlastně hledáme teda, kdo za to může, protože nikdo s tím nechce mít nic společného, nikdo není ten špatný, ale přesto se tady to není optimální a nefunguje to tak, jak by to fungovat mělo a ty zvířata tady vymírají, viz tady dříve byla jedna z nejbohatších populací jasoně dymnivkového, není. Vymřel.
RNDr. Mojmír VLAŠÍN, zoolog
--------------------
No, já jsem uvažoval, jak je možné donutit český stát k tomu, aby plnil to, co se zavázal a to, co vlastně po něm žádá zákon. A napsal jsem tedy stížnost do Bruselu. Tam mně odpověděli, že stížnost přijali a nic se nedělo. Tak jsem si potom vzpomněl, že existuje takzvaný euroombudsman, který právě tyhle problematiky řeší a obrátil jsem se na něho. A euroombudsman se případu ujal a komisi dá se říct vynadal a uložil komisi, aby ten případ řešila. No, a poslední informaci, kterou mám nepotvrzenou je, že s Českou republikou byl zahájen takzvaný Pilot, což je řízení, které má předcházet nějaké té pokutě.
Ing. Vladimír DOLEJSKÝ, Ph.D., MŽP, náměstek pro ochr. přírody a krajiny
--------------------
Ano, skutečně, Evropská komise zahájila s Českou republikou řízení ve věci, kdy bude a jaký nástroj ochrany je uplatněn právě v těch evropsky významných lokalitách v tomto směru, takže ta otázka přišla ze strany Evropské komise v roce 2016. Česká republika prostřednictvím tedy ministerstva životního prostředí na ni odpověděla a právě ve smyslu připravujeme, projednáváme a jsme blízko dojednání, jako nástroj ochrany právě soustavu maloplošných chráněných území.
redaktorka
--------------------
Jenom pro představu, kolik jich je tam dnes a kolik by jich tam v budoucnu mohlo být?
Ing. Vladimír DOLEJSKÝ, Ph.D., MŽP, náměstek pro ochr. přírody a krajiny
--------------------
Jde o zásadní zvětšení plochy. Naše představa je potom blížící se v tom území až číslu, součtu plus minus 3 tisíce hektarů. To je samozřejmě zatím, a je to několikanásobek toho, co je v oblasti dnes, no, a to je potřeba řádně vysvětlovat. Partner Lesy České republiky měly v minulosti jinou představu, subtilnější, ale s tou bychom určitě neuspěli právě potom v závěrečné debatě, tedy schvalování toho, toho projektu před Evropskou komisí.
David ČÍP, ČSOP JARO Jaroměř
--------------------
Zároveň jsme sledováni i zvenku, Poláci, Slováci, Rakušani, ti všichni se o problematiku zajímají a teďko to bylo i vidět na mezinárodní konferenci, která se konala letos v červnu v Nitře, kde vlastně se vědci a ochránci přírody z několika zemí shodli na tom, že by bylo fajn tady ten letitý problém, který se táhne, opravdu, to už se táhne desetiletí, tak vyřešit nějak elegantně. Optimálně tím, že by vznikl jeden velký čtyřstátní národní park, jakási středoevropská delta Dunaje, kde bychom měli spolupracovat i napříč státy, protože tady to území nekončí Slovenskem a Rakouskem, to naopak pokračuje dál, pokračuje vlastně až k Vídni, až k Budapešti a mohlo by to být krásné chráněné území, kde se budeme snažit sloužit zájmy jak zemědělců, tak ochránců přírody, tak šetrný rozvoj turismu tak, aby to fungovalo, ale samozřejmě je potřeba hledat nějaké rozumné cesty a nevést zákopové války, byť jako někdy hold se musí válčit, aby se ten mír mohl vybojovat.
