Ad LN 12. 5.: Kůrovec skolil ředitele Lesů
Na konci 19. století nazvali šumavští dřevorubci kůrovce zlatým broukem. Tehdy však škůdce zdecimoval lesy jenom na Šumavě a dříví šlo dobře na odbyt. Chalupníci si prací v lese vydělali jako nikdy předtím.
Ve stejné době ztratilo nezávislost Havajské království. Jedna z jeho královen se kdysi proslavila odvážným činem: když se láva valila na lidská obydlí (jako se to děje i nyní), postavila se před spalující jazyk, ustřihla si kadeř, symbol ženské moci a důstojnosti, položila ji lávě do cesty a ohnivý proud se zastavil.
V současnosti se našimi lesy nevalí láva, ale myriády kůrovců. Kalamita již není zvládnutelná běžnými prostředky, chybějí lesní dělníci i technika, přesycený trh další dříví nechce a již v červnu se vylíhne další početná generace brouků. Ministr zemědělství Jiří Milek se proto uchýlil k lidské oběti, odvolal generálního ředitele Lesů ČR Daniela Szóráda. Ale i kdyby pan ministr obětoval tři ředitele, zlatý brouk se nad našimi lesy neslituje. Iracionální oběti nepatří mezi účinné prostředky úředníka republiky.
Nemáme královnu nadanoumagickou mocí, přesto můžeme kůrovce rychle zastavit. Pěkně po staru, plamenem. Zapalme napadené lesy. Bude to pracné, kolem vypalovaných území je třeba předem vykácet průseky a zorat půdu, aby se požár nešířil, kam nemá. Budeme muset mobilizovat hasiče, vrtulníky... a stejně se oheň místy na čas vymkne kontrole. Spálené lesy vykupme od majitelů „nastojato". Bude to drahé, ale výsledné ztráty budou na všech stranách nižší, než kdybychom nečinně přihlíželi nebo přijali polovičatá opatření. Požáry jsou přirozenou součástí života divokých lesů, proto by tento krok měl být přijatelný i pro správu národních parků. Má-li být zásah proti zlatému brouku účinný, musejí shořet i jeho dosud nedotknutelné svatyně v bezzásahových zónách národních parků a přírodních rezervací.
Ivan Větvička, publicista, absolvent PřF UK
