Lesy jsou v posledních letech těžce zkoušeny suchem a kůrovcem a majitelé lesů jsou kvůli kalamitě nuceni těžit více dřeva. Dle Zelené zprávy 2018 Ministerstva zemědělství se vytěžilo 25,6 mil. m3 dřeva, což je po dlouhé době podruhé, co těžba dřeva v ČR převyšuje jeho přírůst (18 mil. m3). Aby majitelé lesů své lesy zachránili, musí sázet mnohem více stromků. Náklady se jim tak zvyšují. Jejich příjmy ale dramaticky klesly, protože aktuální výkupní ceny kulatiny spadly zhruba na polovinu. S touto situací si zejména drobní majitelé lesů umí jen těžko poradit.
Celý článek najdete zde.
Komentáře
Uvedu příklad z dnešních dnů. Známá má živnost, je kosmetička. V současné době je z důvodu opatření ohledně Covid-19 zcela bez práce. Našla si tedy "lesní brigádu" - výsadbu stromků. Je spokojená, sice si moc nevydělá, ale hezky se opálí, je na čerstvém vzduchu, pokecá s novými kamarádkami. Poslala i fotky - myslel jsem, že nevěřím vlastním očím. Klasický obrázek dnešních dnů - obří skoro holina, všechny smrky uschly a byly vytěženy, tu a tam zůstal nějaký téměř soliterní buk nebo klen. A mezi tyto stromy vysazují tyto brigádnice SMRK. Nic jiného, pouze ten smrk!
No přece ty sazeničky nevyhodíme, že? A když bude nejhůř, tak z něho uděláme přípravnou dřevinu! však on to za těch pár let už jistě nebude nikdo kontrolovat, a my jsme tam založili "zelený les"!
Místo nebudu uvádět, ale příslušné orgány budou informovány a situace bude prověřována.
Po nové výsadbě na pozemcích, kde je dnes bohužel extrémní sucho, JD úhyn cca 60% a na stejném stanovišti SM - úhyn cca 10%.
Dělám směs a jsou tu další dřeviny, tak čas ukáže.
Ale poznatek je jasný.
Dle mého je to málo přistíněním JD , chtělo by to něco na krytí.- asi břízu, ale to požaduje čas.
I proto jedli vysazuji nejraději od druhé půlky září do konce října a dělá to tak stále víc majitelů lesa v mém okolí.
Jedli je ale lépe vychovávat z náletů, nechat předrůstat měkké dřeviny, smrk a listnáče a ty postupně odstraňovat. Případně taková místa i dočasně oplotit.
Dvě plodící jedle na hektar smrkoplantáže dokážou za dobrých podmínek zajistit jedlové nálety na většině plochy. K tomu je třeba už jen nějakých 400-450 metrů pletiva, drát a 10 let.
Jedli je ovšem potřeba dopřát čas. Já dnes uvolňuji 1-2metrové náletové jedle např. v místech, kde proběhla holosečná těžba přesně před 20 lety.
Tohle nám tvrdili Poláci v Losie už v 90. letech (oni tedy říkali "tři") a doma jsme se o tom přesvědčovali skoro na každém kroku. Ale kdo za dnešních podmínek se zvěří dokáže docílit odrůstání jedlových nárostů a podsadeb ve větším měřítku, je opravdu borec. Takže milí kolegové Pelíšku a Lynxi a jistě i další, smekám Vaší trpělivosti a cílevědomosti. A mimochodem, dneska na těch obřích holinách je pěkně vidět kolik dospělých jedlí leckde zůstalo, a lze se bohužel jen domýšlet, co všechno mohlo dnes na těch holinách růst, kdybychom nezaspali třicet let. Tohle je k breku, nikoliv že ty smrčiny uschly.
V roce 2011 jsem oplotil jedlové semenáčky. Dnes mají jedličky výšku mezi 15-40cm. Oplocenka kompletně opravená na dalších min. 10 let. Nad ledličkami smíšený porost (95% listnaté).
Dnes se téměř ztotožňuji s názory některých lesníků (jedinci) a se závěry prováděných studií, že jedle v podúrovni a v zástinu potřebuje min. 60-80 let, čím déle, tím lépe.
Výsadbu provádím formou podsadeb na podzim a dle počasí i v zimě v prosinci a lednu (trochu loterie v případě, pokud by přišla mrazivá delší epizoda bez sněhové pokrývky)
Jedle je zkrátka jedle.
Člověk má tendenci tyto faktory posuzovat samostatně a nic tak nepochopí. Takto jsme ještě v 80. letech minulého století šli u jedle slepou uličkou, kdy jsme přehnaný význam přikládali exhalacím.
Jenže pravda je jinde. Důvodem je středoevropskému lesu zcela cizí a naprosto škodící holosečné hospodaření, které se právě na jedli podepsalo ze všech dřevin nejvíc. Paseky a les věkových tříd v sobě zahrnují všechno odsouzeníhodné, co jedle nesnáší, a díky hloupé preferenci tohoto postupu, snad ještě omluvitelného ve Skandinávii nebo na chudých píscích a štěrcích Saska či Polska, české lesnictví jedli téměř vyhubilo. Naštěstí už se blýská na lepší časy, a to nejen pro jedli. Ať si paseky dělají někde na Sibiři nebo v Kanadě, v pásmu strukturovaných listnatých a smíšených lesů střední Evropy nemají co pohledávat. Pokud se les začne obhospodařovat výběrně, což do budoucna už není volba, ale nutnost, jedle se začne vracet, a to už na řadě míst probíhá. Neexistuje dřevina kromě tisu, která by dokázala přežívat v tak hlubokém stínu, a čekat přitom dekády na zvýšení přídělu světla. Dvoumetrové jedle v jakémkoliv, sebetemnějším lese tak znamenají, že jednou bude ten les z nemalé části jedlový, protože žádná jiná dřevina nevydrží tak dlouho bez újmy čekat v hlubokém zástinu. Jakmile se jedle vyšvihne nad buk či smrk, les ovládne, a v hlubokém stínu pod svou korunou umožní odrůstat zase především semenáčkům, které takový stín vydrží. Tato její strategie je geniální.
Mělo by se ale pamatovat na "návrat ke kořenům".
Lesnictví věkových tříd aplikované v posledním století považuji za slepou uličku. Navzdory "výhodám", které se časem ukážou jako pochybné. (plánování produkce, výnosů, tržeb, prací, přírůstu, porostní zásoby, pěstebních a výchovných zásahů, těžby a obnovy atd.)
Možná by nebylo od věci vrátit "ke kořenům" i revírníky. Ubrat práce na PC, výkazů a byrokracie a nechat větší prostor pro opravdovou práci v lese. Využívat přírodních podmínek a "tvořivých sil přírody" a nech.át za každou cenu proti větru.
A pochopitelně je nutné vyměnit nýmandy na MZe, kteří dlouhé roky káru dotlačili až sem.
Společenská diskuze o funkcích lesů, jejich úhradě, o rovnováze mezi produkcí a mimoprodukčními funkcemi lesů je nezbytná.