Lesnictví jako obor je v krizi. Lesy jsou dlouhodobě ve špatné kondici a trh se dřívím je na hraně kolapsu. Můžeme říct, že stojíme před kalamitou století, která vznikla jako sekundární výsledek předpovídaných klimatických změn. Prognózy na základě řady výzkumů byly většinou ignorovány. Kvůli tomu nejsou lesní porosty připraveny na změny růstových podmínek, přiblížil lesnický analytik a odborný lesní hospodář Aleš Erber.
* Co vedlo ke krizi v lesnictví?
Zjednodušeně lze říci, že vše vychází do určité míry z klimatické změny a z pozůstatků způsobu hospodaření především od 70. let minulého století. K aktuální krizi v lesnictví přispělo mnohé. Jestliže bych měl vyjmenovat ty nejzásadnější, tak to je: zaprvé špatné druhové složení a struktura našich lesů, zadruhé přemnožená spárkatá zvěř, zatřetí nedostatečná podpora vlastníků lesů a začtvrté nevhodný obchodní model Lesů ČR. Ten zapříčinil odchod tisíců pracovníků z lesnictví kvůli špatným pracovním podmínkám a nízkému mzdovému ohodnocení a lesnické firmy dostává během kalamit do existenčních problémů, čímž vychyluje celý lesnicko-dřevařský trh z rovnováhy. Musíme si také přiznat, že do té doby, než Hnutí Duha vystartovalo se svojí kampaní Zachraňme lesy, uskutečnil se seminář na téma Kůrovcová kalamita v českých lesích, její dopady a řešení v Poslanecké sněmovně a než Pirátská strana přijala prohlášení, že s lesy je třeba opravdu něco dělat, lesnictví nikoho nezajímalo, a to především média. Mediální zájem o lesy se zvýšil teprve s odvoláním generálního ředitele Lesů ČR Daniela Szóráda a vlastně přetrvává dodnes. Pro mě osobně je záhadou, že ještě v roce 2016 jsme mohli v některých médiích zaznamenat, že lesy jsou v nejlepším stavu za 250 let, nemají téměř žádné problémy a podobně. Přitom už v té době na severní Moravě probíhala kůrovcová kalamita. Uběhly dva roky a pro změnu jsou lesy v nejhorším stavu od doby Marie Terezie. Takže k určitému mlžení problémů v minulosti zřejmě došlo. Otázkou je, proč k tomu došlo a co bylo cílem těchto fake news z dnešního pohledu. Proto jsme vlastně o krizi v lesnictví slyšeli až letos, byť už voboru je déle. Hlavně personální krize je známá roky.
* A kde vidíte jádro problému kůrovcové kalamity, které dnes čelíme? Nebývá totiž zvykem, aby se řešení škod způsobených nějakým škadtxmdostak) na jednátti schůze itostanecké sněmovny.
Nejedná se o výčet několika problémů, ale řekl bych přímo o celý soubor. A na tento soubor je nutné pohlížet komplexně. Asi takhle. Laická veřejnost chápe les výhradně jako prostor pro turistiku a odpočinek. Neuvědomuje si, že les má ještě další funkce, jako je třeba produkční, ze které jsou živeni vlastníci lesů. Mimochodem ze zisku z prodeje dřeva se pak financují výstavby či opravy turistických cest, staví odpočinková místa a podobně. Dělají toto kolegové zemědělci ve spravované agrární krajině? Skutečností také je, že mnoho vlastníků, a především pak Lesy ČR, dosahovalo ještě v nedávné době rekordních zisků. Samotné Lesy ČR se donedávna přitom tvářily, že kalamita se týká jen dvou nebo třech lesních správ na severu Moravy. Ke všemu měly v minulosti problémy s vypisováním komplexních zakázek na prodej dříví, na nákup těžebních a pěstebních služeb. Takže nějaký boj s kůrovcem nebo příprava porostů na klimatickou změnu byl u nich z mého pohledu až dalším bodem k řešení. Pokud se k tomu přidají různá prohlášení lesnických organizací, že české lesy jsou v dobrém stavu, když roste jejich plocha a stoupá zásoba dříví v lesích, tak se vše tvářilo, že v lesích je všechno v naprostém pořádku. Média neviděla potenciální konflikt či nějaký problém, a pokud byl, brzy utichl. Z Lesů ČR sršely miliardy a obor vlastně fungoval bez problémů. Že by klid před bouří? Takže zájem o lesnictví ze strany médií se proti dnešku rovnal téměř bodu mrazu. Je ale skutečností, že pro novináře je náš obor těžko uchopitelný a nečitelný, protože mnoho lesníků nemá často jednotný názor na věc. Na druhou stranu to demonstruje pestrost, kterou v lesích potřebujeme. Abych to shrnul, v minulosti nebyl ze strany médií příliš velký zájem psát o lesích, a tím ani u politiků, pokud pomineme problematiku Národního parku Šumava. A pokud nebyl zájem u politiků, tak i úředníci na nižších pozicích ve státní správě či ve státních lesích nemohli do jisté míry nic měnit. Neměli jednoduše zadání. Je prostě těžké hledat jednoho konkrétního viníka vzniklé kalamity, které předchází špatný stav lesů. Prostě nebyl společenský zájem výrazně změnit naše lesy, celkové hospodaření v nich včetně navazujícího dřevozpracujícího průmyslu, což zavdalo podnět ke krizi v lesnicko-dřevařském sektoru. Domnívám se, že společnost lesníkům moc nepomohla. Vidí v nich spíše škůdce. Nevnímá je jako osvícené pracovníky, kteří vedle produkce nejekologičtější suroviny - dřeva, se starají o les přinášející jim i ostatní mimoprodukční funkce, z nichž profitují všichni. Z tohoto důvodu se domnívám, že zřejmé všichni máme část viny, ať se nám to líbí, nebo ne. Alespoň tak to vnímám já.
* Nemohlo se nic dělat pro to, aby se zabránilo současnému kalamitnímu stavu?
"Vždycky lze dělat něco víc. Pokud došlo k nějakému pochybení, tak bych ho nazval spíše jako dílčí selhání středních managementů. Do jisté míry zaspalo i mnoho soukromých vlastníků lesů. Určitá reakce na přicházející problémy související s klimatickou změnou a s dalšími negativními vlivy asi měla přijít, a to z úrovně středního řízení ve státní správě lesů a státních lesích. Ale kdo by šel s kůží na trh, když nebyl o změny zájem. Informacemi s prognózami vývoje klimatické změny, výsledků vědy a výzkumu či z výsledků inventarizace lesů jistě dobře disponovaly. Stejně tak se asi vědělo, jak lesy adaptovat na sucho a jak lépe postupovat v ochraně lesa. Lesy ČR dokonce mají vlastní grantovou službu, z jejichž výsledů výzkumů je patrné, že v lesích pod jejich správou na severní Moravě či na jihu Vysočiny „tikala" časovaná kůrovcová kalamita jako druhotný faktor, kde hlavním elementem chřadnutí smrků bylo sucho. Bohužel, ani na tyto výsledky výzkumu se do značné míry rychle nereagovalo. Sám si pokládám otázku, proč? Možná proto, že ti, co mohli něco alespoň ovlivnit, mají své jisté a musí živit své rodiny a mají vůči nim i finanční závazky. Umím si představit, že vůbec není jednoduché určité změny prosadit. Jinými slovy se tím vlastně říká, že něco funguje špatně. A pokud někdo začne upozorňovat na problémy a chce je třeba řešit, může mít hned potíže. Mnohým tento risk nestojí za to. Přesto před deseti lety přitom byla snaha dosáhnout změn. Byl k tomu dokonce zpracován i nástroj schválený vládou, jenž měl vést ke zlepšení stavu lesů a celého Iesnicko-dřevařského sektoru. Jednalo se o takzvaný Národní lesnický program II. na období 2008-2013, na kterém se shodli lesníci, ochránci přírody i ekologové. Je škoda, že nebyl v plné míře implementován do legislativy, systému dotací a návrhy v něm se nestaly ani běžnou praxí.
* Jak by se melo dojit k nápravě?
Náprava lesů bude velice složitá, ještě zdlouhavá a velice nákladná. Musíme být ovšem rychlejší než klimatická změna a kůrovec. Opatření je celá řada od krátkodobých, střednědobých až po dlouhodobé. Například pokud chceme být úspěšní a efektivní v eliminaci škod kůrovcovou kalamitou, musíme řešit jádro problémů. Základní problémy jsou špatné druhové složení lesů a jejich struktura, lokálně velice přemnožená spárkatá zvěř, nedostatek kvalifikovaných pracovníků v postižených oblastech a nepružný obchodní model Lesů ČR. Pokud chceme obstát, musíme jednat rychle a tyto problémové oblasti urychleně vyřešit Prvotně se musí vycházet ze sběru dostupných informací napříč resorty a využít dosavadních výsledků výzkumů. Následně zpracovat analýzu rizik a potenciálních řešení. Již nyní totiž víme, že jsme limitováni časem. Snad i víme, v jakých krajích máme největší plochy ohrožených smrkových a porostů z hlediska jejich zásoby a nadmořské výšky. To má souvislost s logistickou dostupností přepravy a skladování dříví. Od toho bych se osobně odrazil. Samozřejmě na to navazují mnohá další, především Iesotechnická opatření, která je nutno zavést. Jinak se nehneme z místa a kůrovcová kalamita propukne v celé ČR. Základem všeho je zamezení jejího šíření po ČR dopravou, důrazně vyhledávat a efektivně asanovat čerstvě napadané stromy kůrovci, a to nejlépe mechanickým odkorněním. Chápu, že to bude finančně, fyzicky a logisticky náročné. Zde musí pomoci stát Dalším nutností je přesun těžebních kapacit do porostů, kde je asanace smysluplná a efektivní. Jenže to bude znamenat nekácet neaktivní kůrovcové stromy, které kůrovci již opustili. Bude to asi lepší, než na skládkách uchovávat sterilní kůrovcovou hmotu a čerpat si celkovou operací (těžbou, přiblížením, manipulací a odvozem dřeva) pracovní kapacity a čas, který bychom mohli investovat na aktivní boj s kůrovcem. Ten zřejmě zaměstná více resortů a bude ovlivňovat více odvětví, než se původně předpokládalo. Zřízení kalamitních štábů je prvním krokem k přípravě krizových kroků, které povedou klepší koordinaci a zamezení šíření kůrovců.
* Hnutí Duha představilo balíček Co dělat, abychom zachránili naše lesy, který jste podpořil. Co vás k tomu vedlo?
Jsem osobně přesvědčen o tom, že místo hloubení příkopů je nyní nutné hledat mosty porozumění a společné cesty lesníků, ochránců přírody, ekologů a dřevařů. Kde je vůle něco změnit, tam je i cesta k dosažení změn. Asi není možné, aby navrhované změny v balíčku uspokojily všechny požadavky všech stran. I já jsem trošku skeptický k některým bodům, jelikož v lesnictví nelze činit revoluci, nýbrž postupovat evolucí, a to si žádá patřičné postupné kroky. Nicméně balíček jsem podpořil především proto, že dobře řeší základní problémy našeho lesnictví. Jde například o vyšší finanční podporu vlastníkům lesů, novelizaci mysliveckého zákona či návrh na zlepšení sociálních a ekologických aspektů v lesnictví, vycházející především z nového poslání Lesů ČR státního podniku. Balíček by měl pomoci dosáhnout potřebných změn v lesnictví, a to přinejmenším v rámci otevřené diskuse napříč celým lesnicko-dřevařským sektorem. Cíl máme přece stejný. Pestrý, odolný lesní ekosystém a stabilní lesnicko-dřevařský sektor, který dbá na vytváření dobrých pracovních podmínek a odpovídajícího mzdového ohodnocení pro lesnický personál, dřevorubce a lesní dělníky v pěstební činnosti.
Jaká opatření js&u reálná?
Osobně bych postupoval tak, zeje nutné urychleně začít s přeměnami a přestavbami lesních porostů, které jsou ohroženy klimatickou změnou. Jestli to je reálné či nikoliv, osobně přesně neodhadnu, jelikož každý vlastník pracuje s jinými růstovými a přírodními podmínkami a zadáním. Nicméně každý vlastník lesa by se o to měl pokusit. Vše vychází z nějaké analýzy rizik. Informace jsou dostupné. Jsem přesvědčen o tom, že naši lesníci nejsou horší než němečtí či rakouští a umí efektivně zavádět adaptační opatření. Jestliže se jim vytvoří komfortní podmínky, jistě zvládnout obnovovat (přeměňovat) a přestavovat porosty o větší rozloze, než je tomu dosud. Ta nyní činí přibližně jedno procento plochy výměry lesů. Můžeme říci, že se jedná o společenskou poptávku, která si ze strany vlastníků lesů vyžádá nemalé finanční investice. Proto by jej měl stát výrazně podpořit. Aby podpora byla maximálně účinná a vlastníci minimalizovaly finanční ztráty, je nutné snížení stavu spárkaté zvěře, která je lokálně velice přemnožená Důsledkem jsou škody na lesních porostech. Finanční prostředky vynaložené na ochranu kultur přitom snižují konkurenceschopnost vlastníků lesů, pak chybí třeba na zvýšení mzdy lesním dělníkům či personálu, anebo na tvorbu rezerv na horší časy. Tomu by pomohlo, aby se novelizoval myslivecký zákon. Nejedná se ovšem jen o vlastníky lesů, kteří potřebují od státu pomoci, ale i o školkaře. Zde bych si dovolil vyzvat všechny vlastníky malých výměr, aby zodpovědně sledovali svůj les a byli v blízkém kontaktu se svým odborným lesním hospodářem, který by jim měl se vším pomoci.
* Hovoří se rovněž o speciálním zákonu o státním podniku?
Mám pocit, že se debata na toto téma konečně otevřela. Jenže speciálnímu zákonu o státním podniku Lesy ČR musí předcházet jasná vize zakladatele Lesů ČR, to je Ministerstva zemědělství, a to především o směřování státního podniku a jeho poslání, které by mělo vzejít ze společenské objednávky. Na tu by měli reflektovat političtí představitelé. Pokud bude dostatečná vůle změnit dosavadní způsob hospodaření a bude snaha zlepšit lesnickopolitickou kulturu podniku, vznikne zákon, který bude jasně definovat cíle a poslání Lesů ČR Osobně to ale nevidím moc reálně. Změnu totiž musí chtít celý lesnicko-dřevařský sektor. A mám pocit, že ta vůle k tomu z mnoha směrů chybí, ale uvidíme. Nicméně nová koncepce všech státních lesů i Lesů ČR by měla reagovat jednak na aktuální vývoj celého sektoru a předpovídané prognózy klimatických změn, i na vybalancování sociálního a ekologického pilíře s ekonomickým pilířem. Jsem přesvědčen o tom, že především nastavený dosavadní obchodní model Lesů ČR se jeví jako nepružný a nestabilní, což je patrné při kalamitních situacích, ačkoliv přináší státu vysoké zisky. Domnívám se však, že ho nelze změnit zcela do původní podoby dřívějších lesních závodů, kde se veškeré dříví prodávalo ve vlastní režii a kdy těžební a pěstební práce byly prováděny vlastními zaměstnanci. Optimální obchodní mix prodeje dříví, nákup těžebních a pěstebních služeb a práce ve vlastní režii je nutno najít To bude úzce souviset s aktuálním a budoucím vývojem v lesnictví. Změny však nelze udělat hned, je nutno je provést postupně a čitelně, aby se lesnické firmy a na ně navazující dřevozpracující podniky nedostaly do nejistoty. Změny by měly být akceptovatelné podnikatelským prostředím a dřevařským průmyslem a celý systém by měl pružněji reagovat na výkyvy trhu způsobené přírodními vlivy. Zároveň by měly stabilizovat situaci v dělnických profesích a přispívat k rozvoji venkova. Je to výzva pro celý lesnicko-dřevařský sektor.
* Domníváte se, že záchranou jsou zahraniční pracovníci?
Myslím, že pokud přijdou, devalvují už tak nízké mzdy lesních dělníků. Nyní sice existuje impuls ke zvyšování platů, ale vlastníci lesů je nemají z čeho zvedat, protože cena dříví klesá a režijní náklady stoupají. Dalšími nezodpovězenými otázkami je jejich odborná úroveň, zda budou proškolení, zda budou kmenovými zaměstnanci lesnických firem, nebo agenturními zaměstnanci. Měl by tu být nastavený takový systém, aby pracovníci, kteří přijdou ze zahraničí, následně zůstali v České republice a přispěli tak k rozvoji venkova. Neměla by to být dočasná pomoc, ale trvalá. O tomto problému se ví dlouho a nyní je to šito horkou jehlou. Využívejme raději více dynamické síly přírody, čímž nebude potřeba tolik lidí a vše se postupně dostane do rovnováhy. Českým pracovníkům vytvořme komfortní pracovní podmínky s dobrým mzdovým ohodnocením a pracovními jistotami, což bude efektivnější a zároveň se tím zvýší atraktivita oboru pro mladé. *
Zuzana Fialová
