štafeta
ROZHOVOR: „Vltava v Čertových proudech nabízí úchvatné scenérie a bezpočet míst, která mají nenahraditelnou hodnotu," říká Roman Kotrla Českokrumlovsko – Štafeta Deníkovských rozhovorů pokračuje. Minule zpovídaný Jan Zdechovan z Přední Výtoně položil své otázky a předal štafetu lesnímu inženýrovi Romanovi Kotrlovi z Loučovic.
* Pocházíš z naprosto odlišného koutu naší republiky. Co tě vlastně přimělo přestěhovat se sem, téměř ke břehu Lipenského jezera?
No, z rodného hnízda jsem vyletěl poměrně brzy a už od začátku za to mohla ta naše zelená krása – lesařina. Vyrostl jsem na Valašsku v obci Bystřička, v lukách a lesích jsem trávil celé dny a mnohdy mě naši marně volali a sháněli. Také se jedná o oblast, která dříve byla oblíbenou a vyhledávanou rekreační destinací s možností různých aktivit, včetně vodních sportů, neboť se zde nachází vodní nádrž Bystřička. Ta se ovšem s lipenskou přehradou nedá srovnat, možná s vyrovnávací nádrží ve Vyšším Brodě. Nyní se tam turistický ruch po delší pauze opět navrací. Pocházím z hospodářství a již od mala mě les zajímal. Rodiče mne v tom podporovali a tak jsem les začal studovat, až jsem to dotáhl na lesního inženýra. Díky studiu bylo nutné se poměrně brzy osamostatnit a opustit rodné hnízdo. Prakticky od 15 let jsem byl pryč z domova, ale pokud to alespoň trochu šlo, hned jsem se vracel domů. Takový byl i můj záměr po dokončení studia, že si najdu práci v okolí svého bydliště. Tenkrát se mi však nepodařilo nalézt požadovanou práci na Valašsku, ale ani na celé severní Moravě. Můj cíl byl totiž jasný – nastoupit ke státnímu podniku. Měsíc před státnicemi se konala na škole burza pracovních příležitostí, kde mi nabídli místo adjunkta na Lesní správě Vyšší Brod. I přes mé naléhání, prosby a dotazy prostě v danou dobu jinde státní lesy nového absolventa nepotřebovaly a tak jsem se tedy ocitl právě tady, ve Vyšším Brodě.
* Jak dlouho zde již bydlíš a jak jsi spokojený s životem v Loučovicích?
Ve Vyšším Brodě jsem nastoupil jako adjunkt lesní správy 1. 7. 2008, takže letos budu za sebou mít již osm let. Za tu dobu člověk pozná spoustu zajímavých lidí a najde pár opravdových přátel, za které jsem vděčný a díky jimž se zde s rodinou cítím opravdu dobře. V srdci si ovšem stále nesu touhu vrátit se na rodnou hroudu. Valašsko je prostě místo, které, když se vám vryje do srdce, už vás nepustí.
* Co máš rád na svém povolání?
Obor lesnictví chápu jako poslání a fascinuje mne na něm to, že po nás tu může zůstat něco krásného a hodnotného pro ostatní. Myslím, že je úžasné, že když zasadíte strom, můžete vidět, jak roste a pokud nebude mít někdo zájem ho odstranit, může tu růst napříč několika generacemi bez ohledu na politiku i několik století. Díky stromům si člověk také může uvědomit, jak je vlastě maličký a křehký, že tu jsme jen na chvíli, a čas, který máme, bychom měli využít, jak nejlépe dovedeme. Samotná práce lesníka, po vyřízení nezbytné administrativy a vymanění se z otěží byrokracie, je dle mého názoru velice pestré a zajímavé povolání. Pracujete s lidmi a s přírodou, každý den je trochu jiný, stejně tak jako každý kout lesa je zajímavý něčím jiným.
* Vychováváte s manželkou malou dcerku. Jak bys vyhodnotil kvalitu a množství poskytovaných služeb, které se týkají výchovy dětí?
Loučovice, kde s rodinou žijeme, se mi prostě líbí. Je to úžasně klidná obec, ve srovnání s Lipnem nebo Vyšším Brodem je dle mého názoru osobnější. Dosud spoléhala spíše sama na sebe a musela si vystačit bez turistického ruchu, byla to silně průmyslová obec. Průmysl je již historií a obec se po jeho odchodu vzpamatovává a velmi pěkně rozvíjí. Začíná se také, asi jako všechny obce v oblasti Lipenska, orientovat na turistiku a cestovní ruch. Myslím, že na občanskou vybavenost si mohou stěžovat spíše náročnější lidé, protože já zde mám vše potřebné. Jsou tady lékaři, hromadná doprava, školka, škola a obrovské a především bezpečné prostranství pro trávení volného času. O zájmové kroužky také není nouze. O kvalitě péče a nabízených služeb bych mluvil prozatím zprostředkovaně, takže o tom třeba někdo jiný. Ten základ tu ale prostě je. Jen s prací je to zatím možná maličko slabší. Za sebe a rodinu musím říci, že jsme spokojeni.
* Pátou otázku a možná i šestou nechám na tvém uvážení, kde ti dám prostor se vyjádřit k některým věcem, se kterými se chceš podělit s ostatními.
Nejtěžší otázkou je pro mě právě tato nevyřčená. Musel jsem se pořádně zamyslet. Napadlo mě, že žiji na Šumavě v příhraniční oblasti, kde kromě turistického ruchu opravdu mnoho pracovních příležitostí není. A tak není divu, že turisty se snaží přilákat jak jednotliví podnikatelé, tak samotné obce. Šumava je nádherná část naší domoviny s množstvím překrásných výhledů do kraje. Řeka Vltava v Čertových proudech nabízí úchvatné scenérie a bezpočet dalších míst, která mají nenahraditelnou hodnotu. Při průjezdu obcí Lipno si nelze nevšimnout rozmachu nabízených služeb a atrakcí pro turisty. Při pohledu na podnikatelské záměry do budoucna mi ovšem vyvstává jedna nebo spíše několik otázek, které si dovolím položit nám všem: Kolik turistů potřebujeme, abychom se měli lépe? Kde je hranice mezi zlepšením životních příležitostí a pouhou snahou rozjet pořádný byznys? Je opravdu nutné pouštět se do závratných projektů, když by možná jen stačilo vylepšit to, co už zde je a ukázat to světu?
