Les je základním suchozemským ekosystémem. Spolu s vodními toky tvoří ekologickou páteř krajiny. Člověk by se měl k lesu i k vodním tokům chovat uctivě. Vznikly četné modlitby za les. Lidé v praxi ale s lesem, podobně s vodními toky, nakládali a i dnes nakládají často velmi bezohledně. V cizině i u nás.
Útok na lesy začal s potřebou dřeva na otop. Pokračoval s potřebami lidí získávat zemědělskou půdu. Proto se lesy vypalovaly. Když po několika letech půda přestala rodit, šlo se žďářit (vypalovat) o kus dál. S růstem počtu obyvatel přibývala potřeba dřeva na budování lidských příbytků, topení a půdy k obdělávání. Množství dřeva spotřebovala přímo i nepřímo těžba a zpracování rud na kovy. Nemálo dřeva spotřebovala výroba lodí, zvláště v přímořských zemích. A tak dále, a tak podobně, až se české země za vlády Marie Terezie v 18. století dostaly na jen čtvrtinovou lesnatost, o žalostném stavu mnohých zbývajících lesů v důsledku nešetrného hospodaření včetně pastvy dobytka v lese nemluvě.
Akutní nedostatek dřeva donutil císařovnu vydat první dekrety na ochranu lesa. Požadovaly, aby se na velkých lesních majetcích šlechty, církve a měst v lesích kácelo jen tolik dřeva, kolik ho stačí přirůst, a vykácené porosty se bez zbytečných odkladů opět zalesňovaly. Pastva dobytka v lese byla zakázána. Opatření pomohlo, stav lesů se zlepšoval. Začala se zvyšovat lesnatost dnešní České republiky. Rozšiřování lesů pokračovalo až do současné asi jedné třetiny území ČR.
Vynechám rychlé vykácení rozsáhlých lesních porostů na východě a středozápadě Spojených států amerických, pokračující kácení tropických deštných pralesů, plic to planety Země ad.
Rostoucí potřeby dřeva vedly k přednostní výsadbě rychle rostoucích dřevin -smrků a na písčitých půdách borovic. Vysoké dřevní výnosy kompenzoval častější výskyt kalamit (polomů) v důsledku vichřic, mokrého sněhu a námrazy, holožírů při přemnožení kůrovců, bekyně mnišky a jiného hmyzu... Půda v třetí generaci smrčin po sobě je značně vyčerpaná. Za exhalační kalamity 60.-80. let v severní třetině Čech část druhotných smrkových monokultur pod náporem exhalací odumřela. V Krušných, v Jizerských a v Orlických horách, v Krkonoších, v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech...
Začal boj za udržení prakticky jakéhokoliv lesa na hřebenech jmenovaných hor téměř za jakoukoliv cenu, někdy i za cenu patnáctinásobných nákladů obnovy lesa pionýrskými, málo výnosnými dřevinami (kanadský smrk pichlavý, bříza, jeřáb...). Hrozila úplná zkáza půdy erozí, rozvrat vodního režimu ad.
Odolá les klimatickým změnám?
Podle lesnické teorie 19. století četné vedlejší užitečné funkce lesa (vodohospodářská, půdoochranná, klimatická, rekreačně zdravotní, přírodovědná) vznikají samovolně jako vedlejší produkt řádného hospodaření v lesích za účelem realizace dřevoprodukční funkce lesa. S rozvojem společnosti ale potřeby těchto vedlejších funkcí narůstaly nad úroveň zajišťovanou jako vedlejší samovolný produkt pěstování hospodářských lesů. K nim v roce 1977 přibyly lesy ochranné a lesy zvláštního určení. Jejich zabezpečení vyžadovalo nejednou odlišný způsob hospodaření, spojený někdy s vyššími náklady, jindy s nižší dřevní produkcí a u lesů městských, příměstských, lázeňských a rekreačních s obojím. Zabezpečit tyto funkce se dlouho nedařilo, a ani dnes to nejde bez vážných problémů.
Přirozenou obnovu lesů ze semen stromů vážně limitují nadměrné stavy vysoké zvěře - srnců, jelenů a někde i daňků. Mladé semenáčky žerou v rozsahu vynucujícím si stavbu nákladných oplocenek, aby se ochránila alespoň umělá výsadba mladých stromků. Letité zkušenosti říkají, že myslivci s tím nic nedělají a dělat nehodlají. Dalším předmětem sporu jsou nadměrné stavy divokých prasat, působící citelné škody na polích.
V 90. letech se u nás podařilo zásadně snížit průmyslové exhalace, zejména tuhé a oxidu siřičitého. Lesy si oddechly. Současně byly napadeny nejednou kořistivým hospodařením některých drobných restituentů lesa a zejména podvodníků, tyto restituenty olupující. Zesílil také vandalismus mnohých občanů, nově vychovávaných k bezohlednosti pod rouškou falešně pojímaných občanských práv a svobod.
Již 80. léta signalizovala oteplování klimatu na Zemi i u nás. Po roce 1990 nabraly klimatické změny na rychlosti a ničivosti. Odolá jim les, základ ekologické stability krajiny? Přestože převážně druhotné monokultury smrku ztepilého v ČR tvoří dosud asi polovinu lesů, prý do nadmořské výšky tisíc metrů nad mořem předpokládané klimatické změny do roku 2100 nepřežijí. Běda, třikrát běda společnosti, která připustí zkázu svých lesů. Platí to i pro kůrovcový žír v národním parku Šumava, prosazený některými ekology pod praporem bezzásahovosti ve smrčinách charakteru druhotných monokultur.
Lesům škodí i drobný vandalismus - svévolné kouření a rozdělávání ohňů, nepovolené ježdění motorovými vozidly, poškozování stromů, rozkopávání hub, pouštění psů, nadměrné stavy vysoké a černé zvěře, odhazování odpadků, zakládání černých skládek, tolerance šíření nepůvodních invazních druhů potlačujících domácí ekosystémy: ze stromů jde zejména o trnovník akát, borovici vejmutovku, dub červený...
Klánovický les
Klánovický les se rozkládá na východě Prahy a částečně i ve Středočeském kraji. Ve středověku byl vícekrát kácen a přeměňován na ornou půdu. Půda ale nerodila a tak vznikající osady neměly dlouhého trvání a les přežil.
Stávající vesnici Klánovice založil až v druhé polovině 19. století jistý Klán. Postupně se změnila v malé lázeňské městečko první Československé republiky. V září 1938 byl do ní přesunut generální štáb Československé armády, protože jeho pražskému sídlu hrozilo bombardování letci nacistického Německa. Po okupaci Čech nacisty byly tamní lázně změněny ve vojenský lazaret. Po válce již nebyly obnoveny. Klánovice se měnily na lesní městečko na významné železniční trati.
Někteří architekti za socialismu kritizovali tehdejší výstavbu měst, že nepočítá se zelenými satelitními městečky, jako některé západo a severoevropské státy. Že se takové městečko rozvíjí v Klánovicích a také v nedalekém Kerském lese, byť v druhém případě bez kvalitní veřejné dopravy, přehlédli.
Přes Klánovický les vede hlavní železniční trať Pardubice - Praha. Postavili ji dělníci v roce 1845 pod vedením známého stavitele železnic Jana Pernera. Později byla zdvoukolejněna. Třetí kolej a elektrifikaci stejnosměrným proudem o napětí 3000 V získala v roce 1958. Nedávno ukončená koridorizace jejího úseku Běchovice - Klánovice -Úvaly na ní zvýšila rychlost na 160 km/hod. a zavedla její dálkové řízení. Tuto důležitou investici oddálil o plných 13 let středočeský krajský hygienik, který si jako podmínku souhlasu s ní dal výstavbu protihlukové stěny před domkem v Úvalech. Jeho majitel u soudu dosáhl označení verdiktu hygienika za nezákonné. Hygienik ale na něm trval. Výsledkem bylo ono třináctileté zpoždění stavby a její realizace za podstatně vyššího provozu než v plánované době.
Připojením Klánovic k Praze v roce 1974 se Klánovický les stal největším pražským lesem. I když je daleko od centra Prahy, je díky poloze na hlavní trati dopravně dobře přístupný. Má hustou síť turisticky značených cest, četné lavičky a odpočivadla pro návštěvníky, nejednou bohužel znečištěné botami, dále panely zobrazující dětskými kresbami četné obyvatele lesa. Stačí jen překonat svou lenost. Za dobrého počasí v něm lze potkat řadu cyklistů, pejskařů, maminek s kočárky, pěších turistů. Horší je setkání se závodem »Půlmaraton«. Množství poházených pohárků od pití působí šok. Po závodu je ale uklidí.
Přírodní rezervace
Klánovický les má jen částečně pozměněné druhové složení. Největším problémem je dnes šířící se invazní dub červený, který v něm byl v minulosti chybně vysazen. Dílčí druhotné smrkové a další monokultury jsou postupně nahrazovány přirozenější druhovou skladbou.
Na jaře lze v Klánovickém lese vidět řadu květů, hlavně konvalinek. Chová-li se návštěvník tiše, může spatřit různé ptáčky, na jaře s trochou štěstí i krmení mladých strakapoudů. Občas se objeví veverka, zajíc, srnec. Zažili jsme i běh stáda srnců i divočáků těsně kolem nás. Vyplašil je čísi volně pobíhající pes. Úkrytů mají dostatek, protože někdejší drobné těžby stavebních surovin zanechaly v lese množství sníženin. Daňky lze spatřit přes plot u bývalé hájovny. Je trestuhodné přikrmovat divočáky, jak činili někteří lidé na sídlišti Černý most. Naučili tam chodit divočáky právě z Klánovického lesa. Útok psů na divočáky skončil pro psy tragicky. Jejich majitelé prý byli v šoku. Co ale čekali?V Klánovickém lese vznikla čtyři maloplošná zvlášť chráněná území. Nedávno tři spojili do přírodní rezervace »Klánovický les - Cyrilov«. Plocha nové rezervace tvoří součet dřívějších tří rezervací, její tři základní části zůstávají územně oddělené. Na severozápadě Klánovického lesa se rozkládá přírodní rezervace Xaverovský háj. Nedávno ji zmenšili o nejzápadnější část. Celé území Klánovického lesa je zahrnuto do přírodního parku Klánovice - Čihadla (asi 908 ha), který byl vyhlášen v 90. letech. Jeho součástí jsou i přírodní rezervace vodního ptactva Počernický rybník a V Pískovně západně od Klánovického lesa.
Podivné je, když se za značkou přírodní rezervace nachází holoseč, přestože jí v přírodní rezervaci zákon nepřipouští. O kus dál mimo přírodní rezervaci jsou vidět dvě holoseče, od sebe vzdálené nikoliv předpisy požadovaný minimálně dvojnásobek výšky dospělých stromů, ale jen něco před jednonásobek jejich průměrné výšky. Se zákonem o ochraně přírody a krajiny ani se zákonem o lesích si příslušný správce - Lesy hlavního města Prahy - nedělají těžkou hlavu. Invazní druhy, ohrožující domácí ekosystémy, kupodivu nekácí. Tak jako leckde jinde, schovávají se za absenci zákona, který podle směrnice Evropské unie měla ČR již dávno přijmout.
Na řadě míst Klánovického lesa leží popadané stromy. Poskytují útočiště nejen broukům.
Ohrožení stavbou golfového hřiště
Po roce 1989 v Česku začala růst jako houby po dešti golfová hřiště pro oddych bohatých. Na jejich výstavbu se zneužívaly dotace státní, městské i unijní. Prý podpora cestovního ruchu. A to přesto, že většina golfových hřišť od počátku trpí malým zájmem hráčů. Vznikl tak i záměr postavit golfové hřiště v Klánovickém lese cestou vykácení jeho části. Že za letních veder je v něm v Praze zdaleka nejpřijatelnější teplota? To je prý jedno. Občané, nesouhlasící se záměrem vykácet kus Klánovického lesa, jsou prý póvl. Nejlépe omezit jejich právo účastnit se územních povolení.
Komunální volby v Klánovicích v roce 2006 vyhráli odpůrci golfového hřiště. Úsilí o ně ale s podporou vedení hlavního města pokračovalo. Proto přes odpor vedení klánovické radnice vznikla petice za referendum o zavázání místní samosprávy všemi legálními prostředky proti tomuto záměru bojovat. V referendu odpůrci triumfálně uspěli. Výsledky referenda jsou vzhledem k vysoké účasti pro klánovickou radnici závazné. Většina klánovických zastupitelů ale šla dál na ruku prosazovatelům golfového hřiště. Hlas občanů zákonem? Ani náhodou! Na Mariánském náměstí se v roce 2009 konala velká demonstrace proti záměru stavět v Klánovickém lese golfové hřiště. Pískalo se, že uši brněly ještě druhý den. Řečníci si nebrali servítky. Přišel je podpořit i zelený radní pro životní prostředí Petr Štěpánek, k malé radosti ODS vládnoucí na hlavním městě pod vedením arogantního Pavla Béma. Rozhodl se ustoupit. Záměr padl. Zelený starosta Klánovic, místostarosta a další dva zastupitelé Klánovic, prosazující golfové hřiště proti vůli občanů i závaznosti referenda, odstoupili ze svých funkcí. Položili i své mandáty. Klánovický les byl zachráněn.
Jan ZEMAN
