Slovácko/ Zima bohatá na sněhovou pokrývku a dny s teplotou pod bodem mrazu. Jednomu z našich nejobávanějších lesních škůdců - lýkožroutovi - takové podmínky pro spokojený život příliš nesvědčí. Lesníci ani biologové proto před kůrovcovou kalamitou na poplach nebijí a očekávají klidný rok.
Relativně dlouhá a mrazivá zima, která letos na Slovácku panovala, je podle všeho to nejlepší, co mohlo přírodu potkat. „Především je výborné, jakým způsobem byly rozloženy srážky. Dlouhodobější pokrytí sněhem a jeho pomalé odtávání hrají významnou roli v případě optimálního vodního režimu lesa. Příroda se tak může v klidu připravit,” vysvětluje biolog Lubomír Pospěch, který se zaměřuje na oblast Bílých Karpat. Dodává, že Bílé Karpaty jsou na vyrovnanost vodních poměrů mimořádně citlivé. „Co se týče odolnosti proti lýkožroutovi, o lesy se neobávám už jenom vzhledem ke složení a vitalitě porostu. Škůdců zde žije minimum,” říká Pospěch.
Podobně optimisticky vnímají letošní rok také firmy hospodařící v lesích. „Očekáváme snížení deficitu vody v půdě, kvůli kterému stromy ztrácejí svou přirozenou obranyschopnost,” konstatuje Marian Zvoníček, inspektor genetiky, pěstování a ochrany lesa z Krajského ředitelství Lesů ČR ve Zlíně. Podle něj tedy existuje předpoklad nižšího počtu podkorního hmyzu a dalších škůdců. „Lesy na Zlínsku patří v republikovém srovnání k těm v nejlepším stavu. Navíc listnaté porosty Chřibů a Bílých Karpat jsou vůči lýkožroutovi mnohem odolnější než smrkové monokultury,” podotknul Zvoníček.
Správa chráněné krajinné oblasti (CHKO) Bílé Karpaty se na celou věc dívá z poněkud jiného úhlu. „Ochrana přírody nezná pojem škůdce, každý organismus má své místo v ekosystému,” sdělil vedoucí správy CHKO Bílé Karpaty v Luhačovicích Jiří Němec.
