Nestává se často, abych nesmyslným textům dělal reklamu tím, že na ně budu upozorňovat svou reakcí.
Ale v případě textu pana senátora Jirsy, který pod názvem Kůrovcová kalamita se týká i Brabce vyšel v Právu 22. 5., udělám výjimku.
V první řadě by měl pan senátor jako zákonodárce vědět, že novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která zachránila existenci našich národních parků, když je skupina senátorů včetně senátora Jirsy chtěla zrušit, a kterou Sněmovna projednávala v letech 2016 a 2017, žádné bezzásahové zóny nerozšířila, a žádnou kalamitu tak ani nenastartovala.
Nové zóny v parku vymezeny ještě nejsou a park nadále postupuje dle pravidel stanovených zákonem před jeho novelou. Kůrovcová kalamita, jíž jsme svědky v hospodářských lesích po celé ČR, má pramálo společného s péčí o lesy v Národním parku Šumava.
Ale k tomu nejdůležitějšímu. Pan senátor se snaží nasměrovat čtenáře k tomu, že kvůli § 50 zákona o lesích je za kůrovcovou kalamitu v hospodářských lesích ČR odpovědné ministerstvo životního prostředí (MŽP), respektive já jako jeho ministr. A že jsem nekonal. Já jsem ale rozhodně konal, pane senátore!
V roce 2015 provedla naše Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která kontroluje a vymáhá dodržování zákonů na ochranu životního prostředí, 174 kontrol se zaměřením na biotické činitele. S ohledem na zjištění inspekce naplánovala další mimořádné kontroly specifi cky zaměřené právě na hmyzí škůdce.
Po celé republice pak inspekce provedla v roce 2016 takových kontrol 290, v roce 2017 jich bylo 274, včetně rozsáhlé kontroly u Lesů ČR, zahájené v srpnu 2017, která nedávno vyústila ve správní řízení pro porušení povinností. Celkem za porušení zákona padly pokuty ve výši téměř 18 miliónů Kč a byla uložena nápravná opatření.
Na problémy v lesích vyplývající z provedených kontrol upozorňovala ČIŽP všechny orgány státní správy lesů, včetně ministerstva zemědělství. To je i plně odpovědné za fungování a postupy státního podniku Lesy ČR, a o ty tu jde především. Ministerstvo životního prostředí nemá svého zástupce v dozorčí radě Lesů České republiky, nemůže tedy kroky Lesů ČR nijak ovlivňovat nebo řídit, ač by to bylo žádoucí.
„Vrchní státní dozor", kterým MŽP „dozírá" na lesy na základě lesního zákona, nemůže ze své podstaty nahrazovat výkonnou složku státní správy lesů. A není to dozor ani metodický, ani dozor nadřízeného orgánu. Výkonným a řídicím orgánem hospodaření v lesích je výhradně ministerstvo zemědělství a jemu podřízené Lesy ČR. Ministerstvo zemědělství má také praktické kompetence pro naplňování lesního zákona, jehož účel je „stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství".
MŽP už dlouho upozorňuje ministerstvo zemědělství, že v souvislosti se suchem i klimatickými změnami je potřeba v lesích změnit způsob hospodaření tak, aby byly odolnější. Za současné legislativy nemůže MŽP vynucovat změnu využívání lesů zákonnými prostředky. Není tak od věci, abychom nyní otevřeli téma reálných kompetencí „vrchního státního dozoru" ministerstva životního prostředí, a to nejenom v oblasti lesů, ale např. i vod, a legislativní kompetence na MŽP opět vrátili, když je naši předchůdci v minulosti tomuto ministerstvu vzali.
Richard Brabec (Autor je ministr životního prostředí za ANO)
