Ve vájemné shodě nám mnohdy překáží jen jazyk, kterým svou pozici obhajujeme, či motivy, které preferujeme jako morální. Čisté argumenty zdržují.
Mějme dvě hypotetická tvrzení:
Zaprvé, těžba v chráněných územích Národního parku Šumava poškodí biodiverzitu šumavské přírody. Způsobené škody zasáhnou řadu rostlinných a živočišných druhů a navíc jsou v rozporu se zákonem, který jasně stanoví pravidla lidského chování v chráněných územích. V důsledku nezodpovědného lidského zásahu tak můžeme přijít o jedinečný kus divoké přírody. Z těchto důvodů bychom s těžbou souhlasit neměli.Zní to pěkně a rozumně. Ale slova jako biodiverzita, národní park a příroda vzbuzují v některých lidech téměř alergickou reakci, na jejíž zvládnutí pomůže jen hodinová projížďka v SUV provázená nahrávkou startující motorové pily. Nebo pořádná nakládačka, kterou policie uštědří potrhlým hípíkům, kteří by snad tu přírodu chtěli nějak chránit. Když se mlátí ekoteroristi, je mnohý libertarián ochoten přimhouřit oko a vzít státní násilí na milost.
A pokud jde o hypotetickou těžbu, stačí mu kombinace slov příroda, biodiverzita a ochrana v jednom odstavci k tomu, aby k těžbě zaujal jednoznačné a pozitivní stanovisko.
Zadruhé, Národní park Šumava patří nám, Čechům, českému národu. Je to přirozená hradba, která nás chránila před rozplynutím se v cizím. Je to domov mnoha rostlin a živočichů, který je panenský a neposkvrněný, symbol krásné a posvátné české země. Kácení v chráněných šumavských hvozdech nejenom že poruší zákon, který omezuje naše chování v národních parcích a ohrozí další přetrvání přírody v její současné podobě, ale navíc bude i plivnutím na hroby našich předků, kteří v potu tváře drsný kus české země obdělávali.Co myslíte, bude nadšený čtenář Modré, nikoli zelené planety startovat motorovou pilu i teď? Možná že ne zdaleka s takovým zápalem. Kdybych doplnil i několik vět o brutální státní moci, která útočí na lidskou svobodu a tradiční hodnoty, možná by se našlo i několik konzervativců, kteří by se nechali přemluvit k účasti na protestu. Nebo si trochu fandím, ale přeci jenom, obě tvrzení říkají totéž a usilují o totéž, jen to říkají „jiným jazykem".
Ve vájemné shodě nám mnohdy překáží jen jazyk, kterým svou pozici obhajujeme, či motivy, které preferujeme jako morální. Repro DR
Ať už se mladý zelený či mladý konzervativec rozhodne připoutat ke smrku pod dojmem prvního, nebo druhého tvrzení, výsledek bude stejný. Proponenti obou tvrzení budou usilovat o stejný výsledek svých činů. A budou se k smrti nenávidět.
Cílem veřejné debaty není argumentaci podporovat, ale naopak ji pokud možno z veřejného prostoru vytěsnit. Argumenty zdržují. Před pár lety na to přišel i jistý Jonathan Haidt, který formuloval takzvanou Teorii morálních základů (Moral foundations theory):
Člověk hodnotí, zda je něco dobré nebo špatné podle vztahu situace k základním morálním veličinám, které uznává. Pro konzervativce jsou takovými hodnotami čistota (či posvátnost), loajalita ke smečce (národu, rodině) a morální autorita. S liberály jsou ti konzervativnější schopni sdílet ještě princip férovosti a péče o druhého.
Pokud chcete získat pro své stanovisko i podporu konzervativně smýšlejících lidí, musíte ho pro ně vhodně převyprávět. Důležité je zdůraznit, že na vaší straně je nějaká tradiční autorita, že bojujete za zachování něčeho morálně „čistého" a zapojit do diskuse taky nějakou posvátnou entitu. Nemusíte argumentovat, stačí uhodit na ty správné morálně citlivé struny a publikum je vaše. Tvrdit přitom můžete prakticky cokoli. Argumentovat vlastně ani nepotřebujete.
Pokud teď čekáte happyend, tak vás zklamu. V tomhle počasí je totiž k čtenáři nejohleduplnější napsat nějaký text, ze kterého vás tak trošku zamrazí.
Radovan Bartošek
