Ondřej KONRÁD, moderátor
--------------------
To, že nyní prožíváme kůrovcovou kalamitu obrovských rozměrů, je důsledkem našeho dlouhodobého vztahu ke krajině, který se totiž ani přes řadu varování nezlepšil. Říká aspoň Jan Vávra.
Jan VÁVRA
--------------------
Když už chtěl ministr zemědělství v demisi Jiří Milek odvolat generálního ředitele Lesů České republiky, měl si najít jiný důvod, než je zhoršení kůrovcové kalamity. Jedinou omluvou může být, že mu to v rámci svého poradenského kontaktu poradila bývalá televizní moderátorka. Člověk nemusí být biologem, aby pochopil, že ačkoliv je ředitel Lesů ČR bezesporu vlivný člověk, kůrovcovou kalamitu opravdu zavinit nemohl. Mezitím vyšlo najevo, že odvolaný ředitel za stávajících legislativních podmínek ani skutečně účinně zasáhnout nemohl. Operativní opatření proti rozšiřování kůrovce vyžaduje spolupráci mezi resorty, takže ani sám ministr zemědělství moc nezmůže. Navíc koncepce podniku, který těžbu dřeva zadává prostřednictvím veřejných zakázek externím firmám, je těžkopádná a znemožňuje jakoukoli rychlou reakci. Změny by musely být provedeny na vyšší, tedy vládní úrovni. Lesy České republiky byl vždy podnik, ze kterého politické strany a nejrůznější šikulové vždy především vysávali peníze. Křížilo se zde mnoho podnikatelských a takzvaně lobbistických zájmů, ředitelé se střídali a každý musel někoho poslouchat a někomu dát vydělat. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tato praxe měla změnit, protože všichni jsou s tímto modelem spokojeni. Jediný, kdo na to doplácí, jsou české lesy. Za šíření kůrovce tedy nemůže ředitel Lesů České republiky, ať už jím je kdokoli, ale klimatické změny, především sucho a teplé počasí a náš přístup k využívání krajiny včetně lesů. Dlouho jsme díky razantním prohlášením Václava Klause pochybovali, zda vůbec něco takového, jako je změna klimatu, existuje. A i když už jsme na vlastní kůži zakusili její důsledky, odmítáme změnit své chování a dál krajinu jen průmyslově využíváme, aniž bychom mysleli na budoucnost. Devastace půdy chemickými hnojivy a těžkou technikou, pěstování průmyslových plodin na obrovských lánech, smrkové monokultury určené k průmyslovému využití, způsobující kyselost půdy, to vše přispívá k naší neschopnosti zadržovat v krajině vodu. Zatím, byť jsme již zažili několik varování, se náš přístup ke krajině nezlepšil. Bohužel i kůrovec, jako náhle objevený nepřítel způsobující kalamitu gigantického rozsahu, údajně největší od dob Marie Terezie, evidentně naše myšlení nezmění. Vyhlíží spíše jako další marketinkový tah, který má ukázat lidem, že předchozí vlády nic nedělaly a první, kdo opravdu maká, je Andrej Babiš a jeho parta. Této domněnce nahrává ostatně i náhlá aktivita premiéra Babiše a jeho věrného pobočníka ministra životního prostředí Brabce, kteří se hned postavili do čela boje s nenáviděným broukem. Kůrovec je jeden z vrcholů mnohem širšího problému. Otázkou ale zůstává, jaká katastrofa bude muset přijít, abychom začali skutečně něco dělat.
