VÁCLAV JANOUŠ
To, že se na Šumavě přou ekologičtí aktivisté a lesníci, zda je lepší pomáhat lesům a kácet kůrovcem napadené stromy, či nikoliv, je dnes už jasné snad každému.
Většinu lidí ale musela zarazit nová metoda, kterou správa šumavského parku vymyslela – takzvané šachovnicové či pavučinové kácení. Část stromů se pokácí, další okolo draze oloupou. Výsledek? Téměř stejný, jako kdyby se kácelo.
Stromy jsou stejně mrtvé a postupně se zlámou i ty oloupané. Uznávám, že to bude proces podobný dění v přírodě.
Bohužel, tento případ u Modravy ukazuje, jak se při hledání klidu vymyslí téměř cokoliv.
Jen proto, aby nebyla blokáda ekologických aktivistů.
Správa šumavského parku celou dobu tvrdí, že lesy Na Ztraceném jsou v druhé zóně – rozuměj v zóně, kde se zcela běžně zasahuje a stromy kácí. Přesto zvolí dražší metodu zásahu – paradoxně v době, kdy obrací každou korunu, propouští zaměstnance a rozpočet má rok od roku nižší.
Ať žije kůrovcová válka, která přináší i takové absurdity.
