DISKUSE
Naše lesy decimuje kůrovec a další škůdci. Kalamita, jak se dokola opakuje, je největší za dvě stě let. Na vině je nejen sucho posledních let, ale především hospodaření v lesích zaměřené na krátkodobý zisk bez ohledu na potřeby a možnosti daného lesního stanoviště. Ministerstvo zemědělství sklízí kritiku, že již dávno nezměnilo zastaralé předpisy tak, aby vlastníci a správci lesů připravovali lesy na změny klimatu. Jak? Například obnovou lesů pestrou druhovou skladbou vysazovaných stromů, odpovídající přírodním podmínkám toho kterého území.
První odpovědí ministerstva na lesní krizi je změna vyhlášky č. 83/1996, která určuje, jakými dřevinami se mají zalesňovat různá stanoviště. To je pro budoucnost lesů naprosto zásadní. Ministerstvo v ní však vůbec nezvýšilo minimální podíl listnáčů a jedlí (tzv. melioračních a zpevňujících dřevin) a nadále ponechává smrk jako možnou hlavní dřevinu i tam, kde už dnes smrkové lesy masivně odumírají. Také rozšířilo možnosti pěstování nepůvodních druhů stromů, u nichž nevíme, jak se v budoucnu budou chovat.
Ministerstvo zemědělství tak sklidilo další silnou kritiku nejen od přírodovědců a ochranářů, ale i praktických lesníků. Ti by se rádi řídili při obnově lesa svými odbornými a místními zkušenostmi. A potrefená těšnovská husa se ozvala. Ministerstvo vydalo několik prohlášení, objevila se řada mediálních výkřiků od jeho vedoucích představitelů i zástupců ministerstvem zřizovaných odborných lesnických organizací. Sami ministři Milek a Toman a jejich úředníci především opakovaně a nepravdivě tvrdí, že zalesňovací vyhláška je pouze doporučením, které není pro vlastníky a lesní hospodáře závazné.
Profesoři lesnictví podepisují ministerstvu zemědělství podpůrné dopisy, které neodpovídají lesnické praxi. Nepřekvapuje mě to. Úroveň absolventů našich lesnických vysokých škol tomu odpovídá, zjevně se nemají u koho poučit. Avšak to, že podobný mýtus (nebo přímo lež) opakovaně hlásají nejvyšší představitelé ministerstva, které odpovídá za přípravu pravidel pro hospodaření v lesích, je ještě daleko horší. Jeho úředníci buď neznají lesnické předpisy, které samo ministerstvo vydává, nebo je záměrně zamlčují. Dávají tak lesníkům z praxe najevo, že je považují za nesvéprávné, neschopné porozumět česky psanému textu, za stádo, které je nutno pastýřem sehnat do houfu a udolat stokrát opakovanou lží. Ta se ovšem stejně pravdou nestane.
Žádné doporučení, ale povinnost
Jak to tedy je s údajnou nezávazností aktuálně projednávané vyhlášky o zalesňování? Zaprvé nezávaznou vyhlášku by nemělo smysl vůbec vydávat. A dále – vyšší právní norma (zákon o lesích) jasně ukládá vlastníkům lesů povinnost dodržet při výsadbě touto vyhláškou stanovený minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin – listnáčů a jedlí. Jiná vyhláška (č. 139/2004) zase stanovuje, že při zalesnění může vlastník použít pouze 15 procent jiných dřevin, než které jsou pro dané stanoviště uvedeny právě ve sporné vyhlášce č. 83 mezi základními či melioračními a zpevňujícími, jinak se vystavuje sankci. Nejde tedy o žádné doporučení, ale povinnost. Na dodržování vyhlášky č. 83 jsou také vázány příspěvky na zalesňování. Tedy zalesní-li vlastník jinými stromy, než ona uvádí, nebo jejich menším počtem, nedostane ani korunu dotací. A ještě může zaplatit pokutu!
Jak tedy úředníci ministerstva zemědělství informují svého ministra, že říká zjevné nepravdy? Lesníky by za nesvéprávné a negramotné stádo považovat neměl. A tváří v tvář masově hynoucím lesům by měl klíčovou vyhlášku, která zásadně ovlivní druhovou skladbu lesů, razantně změnit. O její konečné podobě a tím o zdraví a stabilitě našich lesů se rozhoduje právě teď.
Dušan Utinek
Komentáře
Takovým axiomem v lesnictví, dalo by se říci přímo dogmatem, je, že „zákon o lesích jasně ukládá vlastníkům lesů povinnost dodržet při výsadbě touto vyhláškou stanovený minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin – listnáčů a jedlí“. A tudíž, že vyhláška nemůže být jenom doporučením, ale že musí být a tedy je závazná.
Ať čtu lesní zákon jak čtu, onu povinnost v něm nenalézám. Dokonce v něm nenalézám zmocnění vyhláškou stanovit, co jsou to dřeviny meliorační a zpevňující a jaký je jejich minimální podíl při obnově porostu. Takže nezbylo ministerským než napsat (a v tom se jich musím zastat), že celá vyhláška v tomto směru (a dalších, jako např. obmýtí a doby obnovní) může být pouze doporučením.
Že se tím někdo řídí a nechá si podle toho vyhotovit svůj lesní hospodářský plán nebo si to do něj nechá vnutit státní správou lesů (stává se často na základě výše uvedeného dogmatu), jeho věc, jeho problém – vzal jsi na sebe závazek, pak ho pod hrozbou sankce plň. Kdo se ale přinutit nenechá, na toho zákonná páka není.
Toho si byli vědomi tvůrci vyhlášky dosud platné, a proto se v ní také píše o doporučeních, což dosud nikomu nevadilo. Avšak v nové vyhlášce by mělo dojít k „nápravě nedostatku v zákoně“, a to tím, že pro stanovení závazných ustanovení plánů a osnov by se nevycházelo z příloh vyhlášky, ale z rámcových směrnic oblastních plánů rozvoje lesů! Což je takový legislativní veletoč, ze kterého budou mít autoři nové vyhlášky asi hodně bolavou hlavu.
Ještě hodně vody uplyne, než lidi pochopí že v dlouhodobějším horizontu - a o tom les je - je výsadba určitého podílu MZD i v zájmu vlastníka lesa (a jeho potomků). Ani ta kalamita co tu jede k tomu nestačí? Ještě bude muset přijít nějaký větší vítr, nebo co je ještě potřeba?
Tedy žádné kličky, ale moje běžná praxe.