Ekologičtí radikálové zavedli Šumavu za několik posledních let na pokraj katastrofy, tvrdí ve své prohlášení Jan Veleba, senátor a předseda Strany práv občanů.
Zelení zaslepenci (často s akademickými tituly) zaklínající se ochranou přírody a čeští politici, kteří těmto osobám naslouchali a naslouchají, způsobili, že z krásné a unikátní šumavské přírody se stává neodvratně pouhé torzo a často dokonce mrtvý kus země. Osobně jsem se měl možnost o této skutečnosti přesvědčit v okolí Plešného jezera a pramenů Vltavy. Jasně a naprosto vážně varuji odpovědné osoby: Zastavme tuto nesmyslnou politiku! V opačném případě je katastrofa neodvratitelná.
Byla tady hrubě porušena a přerušena po staletí budovaná rovnováha mezi přírodou a člověkem. Tu naši předci založili na vhodném a šetrném využití dvou hlavních přírodních zdrojů – dřeva a vody. Kromě systematického ničení přírody, se tak velká část Šumavy nachází nyní také v hospodářském útlumu. A to se všemi jeho průvodními jevy. Tím hlavním je nedostatek pracovních příležitostí.
V oblasti fungoval čilý dřevařský, nábytkářský, papírenský či potravinářský průmysl. To, co tady naši předci po dvě staletí budovali, dokázalo několik ekoradikálů zničit za patnáct let. Kolik pracovních míst bylo zbytečně zničeno? Proč na místech bývalých továren (například ve Volarech) stojí solární elektrárny? Proč české pily přímo na Šumavě nezpracovávají šumavské dřevo? Proč se kulatina nesmyslně prodává do zahraničí? Proč nedáme příležitost českým šikovným lidem?
Jistě všechno ovlivnit nelze a ani tento můj pohled není zcela černobílý. Tak naivní nejsem. Ale ptám se: Byla nutná tak rozsáhlá devastace? Moje odpověď zní: Nebyla, rozhodně ne!
Sečteno a podtrženo, oblast jihovýchodní i centrální Šumavy je doslova udušena a hlavním viníkem na Hornoplánsku, Volarsku, ale i Sušicku a Železnorudsku je vývoj v Národním parku Šumava.
Vrcholem bylo dospění do paradoxní situace, kdy tzv. zastánci a ochránci přírody v čele s tehdejším ministrem Martinem Bursíkem a jeho následovníky Ladislavem Mikem a Janem Dusíkem v NPŠ úmyslně nechali kůrovcem počínaje rokem 2007 doslova sežrat a zničit dnes již více než 20 tisíc hektarů nejvzácnějších šumavských lesů. Zároveň je přitom bráněno jakýmkoliv rozumným lidským aktivitám místních obyvatel a fakticky jsou tak likvidovány podmínky pro jejich řádný život! Doslova mimo hru jsou místní samosprávy, na rozdíl od sousedního parku v Bavorsku, což je pro demokracii naprosto nepřijatelné. Tento katastrofální stav v NPŠ vehementně obhajují i někteří vědci. Ti dostávají desítky a stovky milionů korun státních i evropských dotací a grantů na různá vědecká bádání, aniž by bylo zřejmé, jaký užitek naší společnosti výzkum za tyto astronomické finanční částky vlastně přináší!
Přímo v srdci Šumavy jsem si potvrdil, že tento trend, tento vývoj, je potřeba zastavit. Je třeba se zastat místních obyvatel. Je třeba podpořit zdejší lidi a je nezbytné skutečně ochránit šumavskou přírodu před zelenými zaslepenci. Rozhodl jsem se proto iniciovat vznik skupiny politiků a odborníků, kteří na tomto začnou pracovat., dodal Veleba.
