Inovační prostředí je tvořeno několika faktory, jejichž kombinace zaručuje synergické efekty. Jde o souběh více faktorů, které ovlivňují podnikové inovace. Je to několik systémů, které musí dobře fungovat. Je to také atmosféra, v níž se inovacím daří. Jde rovněž o souběh různých synergických efektů – vzájemné potencování jednotlivých soft a hard prvků systému do překvapivých výsledků.
K rozvoji kreativity a inovačního myšlení vede několik cest. Jednou z nich je rozvíjet žádoucí postoje, jako například: hravost, vytrvalost, toleranci vůči víceznačnosti, ochotu vyhledávat a přijmout nové, odvahu riskovat když se nám smějí, ideovou nezávislost když paradigmata kážou jinak, myšlenkovou nespoutanost když je vše sešněrováno myšlenkovými schématy a konečně zvídavost, která je hnacím motorem inovací a vynálezů či objevů. K tomu všemu napomáhá i psaní esejů na „bláznivá témata“, protože člověk při nich vystupuje ze zaběhaných vzorců myšlení, cvičí si fantazii a vydává se na dobrodružnou cestu do hlubin své tvořivosti.
Již 7 let dávám manažerům v kurzech kreativity úkol napsat esej na téma: „Jak zalesnit Saharu“. Bylo to vždy jen takové fantazijní cvičení. Nenapadlo nás, že k realizaci dojde tak brzo (jak se dočtete v příštím čísle TT ve druhé části článku). Těchto esejů se mi za 5 let sešly desítky, a je to velmi zajímavé čtení. Podle toho, jak je esej napsána, obvykle poznám profesi autora. Jinak ji napíše technik – konstruktér, jinak architekt, jinak manažer, jinak umělec či voják.
Technik začne faktografickými údaji, že Sahara má rozlohu 9 mil. m2, že byla kdysi zelenou zemí plnou jezer, údaji o srážkách, složení písku apod. Umělec začne dojmy a krajina mu připomíná malířské plátno, které je třeba pomalovat. Voják bere úkol jako strategický frontální útok s nasazením mnoha zdrojů. Architekt-urbanista z toho udělá velkolepé dílo, které bude mít nejen funkční, ale i estetickou stránku. Někteří autoři jsou velmi věcní a strukturovaní a nedovolí si žádný myšlenkový úlet. Při návrhu řešení používají jen současné technologie a postupy. Jiní zase klidně ulítnou do sfér, kde je všechno možné. Uvedu několik příkladů, které jsou občas vytrženy z kontextu.
Technická řešení
Kurzista Jan v roce 2010 napsal:
Při řešení tak nelehkého úkolu jako je zalesnění Sahary budu vycházet z toho, co používám ve své práci, a to je splnění zadaného úkolu. Tedy vytvořil bych odborné týmy a rozdělil dílčí úkoly jednotlivým odborným skupinám.
Tým genetiků a biologů: vyřeší problém s výzkumem a výběrem vhodných sazenic rostlin, protože z toho, co bylo řečeno, to musí být rostliny velice odolné.
Technický tým: vyřeší otázky solárních kolektorů, zpracování projektu a energetické propočty a vytvoří uprostřed pouště zelené oázy, které budou zásobovat daleké okolí energií, potravinami i pitnou vodou. Při tomto projektu se počítá s využitím solární elektrárny.
Tým architektů a inženýrů: nainstaluje v poušti obří kolektory, které za pomoci sofistikovaného systému zrcadel koncentrují sluneční paprsky a ohřívají vodu, pohánějící turbíny. Rozsáhlé skleníky, které využívají k zavlažování odpařenou mořskou vodu, zaručí sklizeň několikrát v roce. Solární elektrárny vyrobí uprostřed saharské pouště tolik energie, že se bude vyvážet do Evropy. Energie ze solárních panelů se využije i k ochlazování teploty ve sklenících. Protože od určité teploty přestávají rostliny růst, bude do skleníků vháněn vlhký studený vzduch, který uvnitř ochladí teplotu o desítky stupňů Celsia, ve srovnání s venkovním prostředím. Ve sklenících tak bude zajištěna i stabilní vysoká teplota. Čisté vody přitom vznikne asi 5krát více, než tato technologie vyžaduje. Zbytek se tedy využije na intenzivní závlahu vně skleníků. Tak vznikne v celé oblasti příjemné vlhké mikroklima.
Ekonomický tým: propočítá náklady a výnosy, návratnost investice a zajistí financování celé akce.
Velmi neobvyklý „muší“ pohled kurzisty Miroslava z roku 2009:
Při realizaci projektu zalesnění Sahary budeme přírodě pomáhat pouze nastartovat nebo nepatrně korigovat pochody, které jsou v přírodě běžné.
Moucha domácí. Základní stavební prvek celého navrženého procesu. Hmotnost jednoho jedince je zanedbatelných 10 miligramů, dožívá se v průměru 21 dnů, během 1 roku se vystřídá až 20 generací. Každá samice mouchy má v průměru 20 potomků.
Krok první – vysazení uměle vypěstovaných muších populací v počtu 1 milion jedinců do každé z oáz na Sahaře a do okrajových částí Sahary, kde ještě existuje běžná vegetace. Oáza o průměru 100 m, tj. cca 10 000 m2, z toho vyplývá osídlení 100 much na 1 m2, což je asi poloviční možné množství, které se na této ploše může uživit. Předpokládejme, že v populaci much je rovnoměrné zastoupení samců a samic, tj. 500 000 samic schopných reprodukce. První generace mouchy přivede na svět 500 000× 20 ks, tj. 10 mil. nových much. To znamená, že každá generace zdesateronásobí svůj počet, tím i svou hmotnost. V pouštních podmínkách neexistují přirození nepřátelé mouchy, proto nepřirozený úbytek počtu samic je alespoň v prvních generacích zanedbatelný.
Dále si již příroda bude pomáhat téměř sama. Oáza je místo, kde se z podzemí na povrch dostává voda. Příroda má zvládnuté postupy, jak vyčerpat na povrch dostatečné množství vody pomocí vegetace. Ale zpět k mouchám. Z první generace 10 kg much je za půl roku 10 nových generací much, tj. 1010 kg hmoty, to je neuvěřitelných 10 mil. tun.
Tato hmota je přirozenými postupy využita dvěma základními způsoby. Až 50 % hmoty se přemění na humus, který se promíchává s pískem a přispívá k rozšiřování plochy oázy. Palmy, tráva a jiná nízká vegetace s hluboko sahajícími kořeny se postupně rozšiřuje, svými kořeny nasává z hlubin země vodu, která je jinak pro člověka nedostupná. Rozšiřováním plochy s vegetací se rozšiřuje plocha oázy, a tím se rozšiřuje plocha, kam se mohou přesunovat nové generace mouchy. Tím je zachován stále stejný počet jedinců mouchy na metr čtverečný.
Druhá polovina mušího těla je tvořená vodou, která se postupně odpařuje – 5 mil. m3. Toto je voda, která byla vyčerpána z hlubin země. Odpařením se vytvoří mraky a voda se v téměř stejném objemu dostává zpět na zem. Tím je nastartována „štěpná reakce“, kterou si již dále řídí příroda sama. Přirozenou cestou je regulován počet muších jedinců, odpovídá rychlosti, s jakou se je schopná rozšiřovat vegetace a postupně ubírat z písčitých ploch.
Plochy pokryté vegetací se postupně rozšiřují, až dochází ke spojení sousedních oáz. V tom případě je zastaven rychlý růst populace much, jelikož nenacházejí na své ploše dostatečné množství obživy a vody, proto hynou ještě před tím, než stačí naklást vajíčka. Zvýšení vzdušné vlhkosti a postupně tvorba mraků přispívá ke snížení vysušování Sahary. Mraky tvoří přirozený ochranný deštník, který brání pronikání části slunečních paprsků až na zemský povrch – dochází k přirozenému snížení teploty o několik stupňů Celsia. To umožní rozšiřování vyšších forem fauny, zejména z jižních částí Sahary směrem na sever. A kde se nám ztratily ty stromy na Sahaře? S přihlédnutím ke všem možným nepříznivým okolnostem je možno konstatovat, že během několika desetiletí dojde k úplnému zalesnění Sahary. Toto zalesnění bude probíhat v několika vlnách, podle toho, jak bude klesat teplota a naopak se bude zvyšovat množství srážek, jak bylo popsáno výše. Od palem a trávy se postupně přejde k nízkým suchomilným stromům (akácie) přes další typy vegetace s nižší potřebou vody. Zatím není možno odhadnout, zda se to v této fázi zastaví, nebo zde vznikne nový tropický deštný prales Sahara – nové kyslíkové plíce planety země.
Tomášův ekonomický pohled z roku 2008:
Každá aktivita člověka by měla být výdělečná, motivující. Měl by to být dobrý byznys, aby byl projekt zalesnění Sahary životaschopný. Jak známo, tradiční pohled na podnikání říká, že do byznysu nepatří víra, hormony a charita. Navrhuji probourání této možná již dnes zastaralého pravidla. Mnozí podnikatelé dokázali prostřednictví víry, hormonů a charity generovat obrovské zisky. Hledám proto řešení, které je: rychlé, efektivní a hlavně motivující.
Různé státy, světové organizace, politické doktríny posílají do Afriky ročně několik miliard USD na podporu demokracie a rozvoje života na tomto světadílu. Navrhuji využít část těchto prostředků právě na projekt zalesnění Sahary. Pod záštitou OSN zřídit nadační fond, který by soustředil finanční prostředky projektu zalesnění Sahary. Nadační fond by z těchto prostředků hradil odměny za příspěvky na téma Jak nepostupovat při zalesňování Sahary. Byl by to takový celosvětový brainstorming. Cílem brainstormingu by bylo soustředit návrhy, jak nelze z technických a finančních důvodů postupovat při zalesnění Sahary.
Technické řešení návrhu: » komunikování návrhů by bylo prostřednictvím korespondenčních lístků (organizace vydávání by byla převzata z úspěšného projektu pohlednice UNICEF) » návrhy, příspěvky z celého světa by zpracovávalo vědecké centrum projektu, pro potřeby budoucích generací » za návrh, příspěvek obdrží autor honorář ve výši třeba 5 USD, kterého by se mohl zříci ve prospěch budoucí realizace zalesnění.
Posláním celého projektu je předat informace (poselství) budoucím generacím, jak by neměly postupovat, co už bylo vyzkoušeno. Toto řešení je rychlé – budoucí generace se budou moci vyvarovat našich chyb, nebudou ztrácet čas. Je to efektivní, zkrátí se čas při hledání nových řešení, využití finančních prostředků „na Afriku“ bude smysluplnější. Motivující – nabízí odměnu za připojení se do diskuse. Recesistický pohled personalistky Tere zky:
Projekt bude financován z rozpočtu všech zemí světa v rámci akce „Více stromů na planetě“.
Pracovní síla: Výsevem a sázením budou pověřeni místní obyvatelé, kteří nenašli uplatnění v rámci místního trhu práce. Domácí zvířectvo nápomocné sázení bude výhodou.
Přivedení vody: Z počátku bude postaveno 5 vzducholodí, jejichž prostřednictvím bude přiváděna voda do Sahary. Vzducholodě budou speciálně upraveny pro požadované přepravní podmínky, kdy bude speciálně nastavena nosnost pro velké množství vody na jeden let. Vzducholoď bude mít pod kabinou nádobu velkých rozměrů, do které bude možné nasát vodu. V samotné nádobě bude rovněž probíhat k úpravě vody tak, aby byla použitelná pro zalévání.
Pozitiva tohoto postupu: Tichý provoz, nízkonákladový provoz – vzducholodě budou poháněny sluneční energií, poskytnutí stínu v rámci letu vzducholodě, výletní dopravní prostředek – přiblížení Sahary i turistům.
Praktický pohled Karla z roku 2008:
Sahara potřebuje k zalesnění vláhu, živiny a ochranu před větrem. Jak to vše zajistit? Vodu je možné získat z moře – odsolováním mořské vody pomocí velkokapacitní reversní osmózy. Podle izraelských odborníků budou brzy sestrojena takováto velkokapacitní odsolovací zařízení a výkonná čerpadla, která dokáží dopravit vodu v množství tisíců litrů za sekundu 40 až 50 km daleko od pobřeží. Tato voda bude zavlažovat semena speciálně vybraných odrůd trav a keřů a stromů. Rozvod vody čerpadly by zajišťovaly solární elektrárny. Kromě Afriky to je dobré poselství pro všechna města světa ležící do 50 km od pobřeží.
V písku mnoho živin není, do čeho sadit rostliny? K tvorbě hlíny lze použít všechny biologické zbytky z domácností, restaurací, výroben potravin ze všech měst na severu, východě, západu i jihu Sahary, a pomocí kyslíku, žížal a dalších tlejících postupů je postupně přeměnit na kompost. V souhrnu jde až o desítky milionů tun měsíčně. K tomu by se mohl přidat bioodpad z Evropy či těžit mořské chaluhy a trávy v mořských farmách.
Dále je třeba semena a malé rostlinky ochránit před větrem, ptáky a škůdci apod. Mohla by se používat hustá krycí síť či obyčejná nanotextilie (která propustí sluneční záření, kyslík, vláhu) produkovaná firmou Elmarco v Liberci, která prý stojí asi 20 Kč za 1 m2.
Práci by zde našli všichni nezaměstnaní ze severoafrických zemí. Denně by mohli po celé šíři Sahary „vyrobit“ asi jeden až dva metry nové půdy oseté trávou, keři a sazenicemi stromů. Tedy za rok by se mohlo osít a osázet cca 365 km po celé šířce Sahary v délce cca 7000 km.
Projekt by mohl být financován jak dárci, tak africkou unií, EU i OSN, světovou bankou apod. Dostatek práce pro lidi z mnoha afrických zemí by vzal „vítr z plachet“ teroristickým skupinám a pirátům ze Somálska, kteří loví rekruty mezi chudými a zoufalými lidmi bez práce. Když uvážíme, na co všechno se ročně vyhodí miliardy peněz, myslím si, že pod vedením rozumné instituce by se prostředky na technologie, kompostování a lidskou práci sehnaly.
(Další, velmi kreativní návrhy, některé až z říše snů, jsme si schovali do příštího čísla TT. Byla by škoda, aby zapadly pod redakční stůl.)
