Po více než šesti letech postupného snižování míry odlesňování v brazilské Amazonii se křivka ubývání rozlohy „plic planety” zvedla. Podle nevládní organizace Imazon mizel prales v prvním pololetí tohoto roku dvojnásobnou mírou.

„Používáme k vyhodnocení dřevorubeckých aktivit satelitní měření každý měsíc,” poznamenal Paulo Bareto z Imazonu.

Nepřímo obvinil brazilský parlament, který v květnu loňského roku změnil některá zákonná ustanovení tak, že umožnil zmírnění postihu za ilegální odlesňování cestou opětovné výsadby a otevřel možnost těžby podél říčních toků. Ochránci upozorňují, že se to promítne do změny druhového složení pralesa a ohrozí stabilitu ekosystému.

227 vyvolených

Tropický prales je druhově nejbohatším ekosystémem planety, srovnání s ním snesou pouze společenstva korálových útesů. Podle studie v říjnovém vydání magazínu Science roste na ploše šesti miliónů kilometrů čtverečních pralesa brazilské Amazonie těžko uvěřitelných 16 tisíc různých druhů stromů v celkovém počtu asi 390 miliard jedinců. Jejich poměrné zastoupení je však extrémně nevyrovnané.

Zcela převažuje jen 227 hyperdominantních druhů, na druhé straně jedenáct tisíc nejvzácnějších druhů představuje pouhý zlomek procenta – dvanáct setin ze všech stromů pralesa.

Experti kolem nizozemského Naturalis Biodiversity Center své závěry, vycházející z deseti let výzkumů pralesa, extrapolovali pomocí počítačových modelů z detailního výzkumu 1170 lesních parcel v Brazílii, Peru, Kolumbii a Francouzské Guyaně, na kterých rostlo půl miliónu stromů.

„Tak jako astronomové kalkulují zastoupení temné hmoty ve vesmíru zadáním dílčích údajů do modelovacích programů, pomohly počítačové modely i nám formulovat některé závěry,” uvedl Miles Silman z americké univerzity Wake Forest. „Jedním z nich je konstatování, že k biodiverzitě nejvýznamněji přispívají ty nejvzácněji se vyskytující druhy. A to je alarmující, protože mohou zmizet ještě dřív, než je poznáme,” dodal.

„V každém ekosystému existují dominantní druhy,” připomenul vedoucí týmu Hans ter Steege. „Přesto je i pro odborníka velkým překvapením, jestliže v systému, tvořeném 16 tisíci druhy, plnou polovinu jedinců představuje pouhých 227 druhů, tedy 1,4 procenta.” Proč tomu tak je, to vědci nebyli schopni vysvětlit.

Pomohli kakau indiáni?

„Tak dominantní postavení malé skupinky druhů se příčí logice. Nenašli jsme žádnou ekologickou charakteristiku, která by je vyčleňovala vůči zbývajícím druhům,” přiznal vedoucí stočlenného týmu špičkových vědců z několika zemí světa. V převažujícím zastoupení dominantních druhů totiž dva základní faktory – hustota lesa a množství semen – zřejmě nehrají žádnou roli.

„Mezi hyperdominantními 227 druhy stromů jsou například druhy tolerantní ke stínu, tvořící vysoké koruny, stejně jako světlomilné druhy řídkého lesa,” upozornil ter Steege.

Žádný z druhů stromů se nevy -skytuje ve všech dílčích oblastech, neexistuje strom, který by rostl v zaplavovaných nížinách stejně jako ve vrchovinách.

S touto výhradou je nejčastějším druhem stromu podle studie arekovitá palma Euterpe precatoria. V Amazonii jí roste více než pět miliard exemplářů. K dalším hyperdominantům patří juvie (Bertholletia excelsa), poskytující známé paraořechy, kakaovník (Theobroma cacao) nebo kaučukovník (Hevea brasiliensis).

„Toto zjištění zřejmě oživí úpornou debatu mezi přírodovědci,” připomenul Nigel Pitman z přírodovědného muzea v Chicagu. Jde v mnoha případech o druhy, které využívali už původní obyvatelé dávno před osidlováním Amazonie bělochy. Někteří vědci proto tvrdí, že na častém výskytu těchto stromů mají přímou zásluhu indiáni, kteří chránili jejich semenáčky nebo je přímo vysazovali v blízkosti svých vesnic.

Na druhé straně výskytového žebříčku je 5800 druhů, z nichž každý se vyskytuje v méně než tisícovce exemplářů, což „samo o sobě je důvodem k jejich označení za endemické a k zařazení na Červený seznam IUCN jako globálně ohrožené”, konstatuje studie.

Autoři předpokládají, že hyperdominantní druhy by měly být extrémně odolné vůči různým patogenním vlivům, jako jsou vysoce specializované herbivorní organismy a další faktory množstevně determinované příčiny úmrtnosti.

První velký obrázek

Studie rovněž upozornila na skutečnost, že se jedná o jeden z prvních pokusů o poskytnutí cel -kového přehledu o biodiverzitě amazonského pralesa. V důsledku velké rozlohy tohoto ekosystému byly předchozí dendrologické výzkumy ve větší či menší míře omezeny regionálně. Nový „velký obrázek” napomůže cílenějším postupům v ochraně druhové rozmanitosti tohoto území.

„Nejrozsáhlejší oblast, kde se odehrává světový koloběh uhlíku, byla dosud pro vědce neprozkoumanou černou skřínkou. Také ochránci biodiverzity neměli dostatečně komplexní informace o tom, které z amazonských rostlinných druhů jsou nejvíce vystaveny riziku vyhynutí,” shrnul Pitman.

Už dřívější studie poukázaly na to, že globální změny mají vliv i na složení druhů, vytvářejících tropický prales. V únoru roku 2011 o tom informovala studie v časopise Global Change Biology, pojednávající o středoamerickém pralese v Kostarice. Konstatovala, že bude-li pokračovat současný trend, projevující se v této oblasti sušším klimatem, převáží v pralesích opadavé druhy na úkor ostatních.

Kdo umí shodit listy, vyhraje

„Je to důležitá změna, protože v závislosti na rychlosti a míře změn a na typu stromových druhů to ovlivní procesy, probíhající v ekosystému, a tím i biodiverzitu,” uvedl Brian Enquist z univerzity státu Arizona ke studii. „Potřebujeme například vědět, kolik uhlíku bude prales schopen v budoucnosti zadržet a kolik ho bude odebírat z atmosféry,” vysvětlil.

Vědci sledovali změny v kostarickém pralese podle různých záznamů z let 1976 až 1996.

„Měli jsme svým způsobem štěstí, protože v uvedeném dvacetiletí se vyskytlo několikrát velké sucho, v průběhu let stále silnější, které flóru odpovídajícím způsobem poznamenalo,” řekl Enquist. Podle něj se to odrazilo v „pozoruhodné redukci” celkového množství stromů.

„Největší úbytek postihl menší stromy, semenáčky a odrostky a ty, které tvoří spodní a střední patro pralesa. To jsme zaznamenali jako první a nejvýraznější důsledek suchých period, chtěli jsme ale vědět, proč mělo snížení srážek dopad právě na tuto skupinu.”

Reakce stromů na sucho se totiž liší zejména tím, jak vodu spotřebovávají a jak s ní hospodaří. Druhy, které dávají přednost vlhčímu prostředí, začaly opadávat a tím snižovat svou spotřebu vody jako první, zatímco druhy odolnější vůči suchu si listy ponechaly déle. To podle Enquista v nové situaci zvýhodňuje opadavé druhy. Reakce na úhrn srážek přichází „okamžitě včetně všech důsledků”.

„Pralesní ekosystémy, tvořené převážně opadavými druhy, mají tendenci vytvářet méně biomasy a absorbovat méně uhlíku. To však bude mít nepříznivý důsledek na schopnost globální biosféry regulovat a zmírňovat následky globálních změn,” upozornil.

Závěry studie v kontextu dalších vědeckých prací podle Enquista ukazují, že podobné reakce na klimatické změny se odehrávají „překvapivě rychle”.

Afrika je odolnější

Středoamerické pralesy vzhledem ke své rozloze nejsou pro globální klima tak významné jako Amazonie a pralesy v Africe. Zatímco ty první na globální změny reagují, pralesy černého kontinentu jsou „odolnější”, jak naznačují výzkumy prezentované na loňské mezinárodní konferenci o afrických pralesech 21. století, uspořádané univerzitou v Oxfordu. V poměrně nedávné minulosti čtyř tisíc let se totiž dokázaly vypořádat s několika drastickými změnami klimatu.

„Pralesy Afriky prošly v minulých tisíciletích doslova katastrofami, a možná proto jsou odolnější než ty v Jižní Americe nebo v Asii,” řekl organizátor konference Yadvinder Malhi. „Jejich druhová rozmanitost je nižší a druhy, které by v nynější situaci mohly být zranitelné, z nich už prakticky vymizely. Ty, které zůstaly, jsou přizpůsobivější, jsou zastoupeny na velkých plochách a dokážou se vyrovnat s náhlými změnami v množství srážek,” vysvětlil.

Bílá místa na mapě

Jednání se soustředilo zejména na pralesy západní části kontinentu, což ukázalo na jednu klíčovou souvislost. „Uvědomili jsme si, jak málo toho víme o africkém klimatu, porovnáme-li naše znalosti s množstvím údajů týkajících se jiných oblastí planety,” řekl Malhi. „Máme tu obrovské mezery.” Upozornil na nepravidelnosti v síti stávajících zdrojů informací, kde například povodí veletoku Kongo prakticky vůbec není sledováno. „Podíváme-li se na oblast západní Afriky a Sahelu, odtud je informací relativně dost, řekněme, že sto. Ovšem už pobřeží Guinejského zálivu, kde je pralesní pokryv významně zastoupený, už jich máme jen polovinu,” řekl Mark New z univerzity v jihoafrickém Kapském Městě. „A podíváme-li se k řece Kongo, tam je možné napsat pouze pětku či desítku. Jinými slovy o tom, jak se klimatické změny projevují na pralesy konžské nížiny, nevíme prakticky nic.”

Konference konstatovala, že stromy v afrických pralesech jsou všeobecně větší a produktivnější než v jiných částech světa, příčinu ale nedokázala určit.

„Významným faktem je skutečnost, že africké lesy obsahují na stejné ploše více biomasy,” poukázal Simon Lewis. „Je to zřejmě důsledkem toho, že mezi stromy tu převažují dlouhověké druhy a stromy jsou tedy větší než například v Amazonii,” nabídl vysvětlení botanik z univerzity v britském Leedsu.

Nejen stromy

Připomenul, že přestože „rostlinná” biodiverzita afrického pralesa je nižší než amazonského, není to důvod podceňovat jeho význam. „Nejde posuzovat význam ekosystému pouze podle rostlin – v afrických pralesích žije mnohem pestřejší paleta zvířat, například savci,” upozornil. „Je to množství druhů opic s početnými populacemi, i vzácnější živočichové jako pralesní žirafovití savci nebo trpasličí hroši. Azůstaneme-li u stromů, jsou unikátní už jen díky svým rozměrům,” dodal.