Reakce JUDr. Svatomíra Mlčocha (Šumava – obecní, nebo národní park? LN 13. 6.) je typickou reakcí potrefené husy. Málokoho však překvapí, jelikož je zmiňovaný dlouhodobě na straně aktivistů, a tomu přizpůsobuje svůj pohled na právo, které je v jeho podání vysloveně zelené. Ve svém článku jsem upozorňoval na skutečnost, že připravovaný zákon je odklonem od demokratického evropského práva. Pro příklad toho, že má tvrzení se opírají o fakta, se stačí podívat do sousedního bavorského parku. Pouhá představa, že kdokoliv osočuje místní obce a jejich obyvatele za to, že chtějí spolurozhodovat o budoucnosti území, na kterém žijí, je zcela nemyslitelná. Pan doktor Mlčoch tvrdí, že stávající znění zákona dává obcím rozsáhlé pravomoci, dokonce naznačuje, že obce měly dosud právo veta. Pokud by tomu tak opravdu bylo, asi těžko by se ze Šumavy ozývalo posledních deset let tolik nářků a stížností. Správní řízení nevede obec, jak se domnívá Mlčoch, ale buď správa národního parku, nebo ministerstvo životního prostředí. Ve správním řízení tak není pro obce zakotveno jakékoliv veto. Ale troufám si tvrdit, že toto pan doktor moc dobře ví. Stejně jako fakt, že obce jsou zcela bez možnosti veta pro zonaci. Zcela paradoxně jsou šumavské obce od roku 2004 svědky, že jediným orgánem, který zonaci vetuje, je samo ministerstvo životního prostředí.
Pan doktor Mlčoch také tvrdí, že šumavské obce přivedly do národního parku desítky až stovky podnikatelů, kteří postavili nové ubytovací kapacity. Jelikož jsem hovořil za Modravu, budu hovořit za Modravu i nadále. Zaměstnanci národního parku potřebují někde bydlet a žít, návštěvníci národního parku se potřebují někde najíst, zaparkovat, vyspat, informovat a k tomu se chtějí cítit bezpečně. V rámci podnikání byly v obci Modrava za 25 let národního parku vybudovány čtyři objekty pro hromadné ubytování a tři objekty, kde místní obyvatelé poskytují v rámci rodinného domu ubytovací služby. Žádný z nich nestojí v šumavské přírodě ani v šumavské krajině. Ty čtyři ubytovací objekty jsou pivovar Lyer, který provozuje místní občan, který jej vystavěl na místě původních staveb. Dále Modrý penzion s osmi apartmány, bytem pro správce a obchodem s občerstvením, který vlastní a provozuje obec Modrava. Třetím je rozestavěný penzion, který stojí na místě zbořeného hostince U Tří sluk. Čtvrtým je Hotel Mádr, který byl vystaven místo zemědělské usedlosti, která v této lokalitě stála. Uvnitř národního parku leží celkem šest obcí. Musím se tak ptát, kde jsou ty stovky dalších podnikatelských objektů?
A závěrem něco k dotacím. Ty totiž dostávají obce v celé České republice a šumavské obce v možnosti čerpat dotace nejsou výjimkou. Pan doktor Mlčoch naznačuje, že jsme si pomohli k „extrabuřtu", jak se u nás říká. Tak tomu ale opravdu není. Například aby obec Modrava získala dotace na potřebnou vodohospodářskou infrastrukturu z fondu, který nevyčerpané miliardy vrátil zpět do Bruselu, musel její starosta vynaložit neskutečné úsilí. Doslova řada zamítnutých žádostí, a to kvůli čističce, která vypouští vodu do Vydry. Jsou to fakta, která jsou zdokumentovaná a vše je doložitelné. Ale koho v této kauze zajímají fakta? Pana doktora Mlčocha určitě ne.
O autorovi| ANTONÍN SCHUBERT, starosta Modravy
