Časopis Ochrana přírody č.2/2018 přinesl několik článků o současné kůrovcové kalamitě. Vyjádřila se k nim řada odborníků, např. Benda J., Čermák P.,Čada V., Dolejský V., Havira M., Hruška J., Chlapek J., Kadavý J., Kopáček J., Mikita T., Pelc F., Pospíšil T., Servus M., Vrška T.
Časopis Ochrana přírody č.2/2018 přinesl několik článků o současné kůrovcové kalamitě. Vyjádřila se k nim řada odborníků, např. Benda J., Čermák P.,Čada V., Dolejský V., Havira M., Hruška J., Chlapek J., Kadavý J., Kopáček J., Mikita T., Pelc F., Pospíšil T., Servus M., Vrška T. V jejich zdůvodnění se nejčastěji uvádí jako příčina velké sucho a velké zastoupení smrku.
Mnohé důvody současné kalamity vycházejí z názorů, které život v lesích a v přírodě vyvrátil. Současné období je skutečně mimořádně suché, což však neznamená , že je to první sucho, které prožíváme. Období velkého sucha byla například v letech 1947, 1974, 1983, 2003, 2013, 2015-2016. Můžeme uvést i léta dřívější. Vždycky znamenala zvýšený výskyt kůrovců, ale nikdy nedosáhl takového kalamitního rozsahu jako nyní.
Důvodů pro současný hrozivý vývoj je několik. Uvádí se, že v rezervacích Boubín nebo Žofín kalamity nevznikly, přestože se tam nezasahuje, že tam pomáhá ptactvo, vysoká nadmořská výška, nižší vysokohorská teplota, že se tam kůrovec vyvíjí pomaleji, že tam ponechaná hmota k zetlení chrání půdu před degradací a erozí, že rozmnožení brouka je jedinečná příležitost k podpoře přírodních procesů.
Už se ale neuvádí, že jiné rezervace, jako kupř. Trojmezná, byly kůrovcem zničeny totálně. Důsledkem je, že ve srovnání s r. 1990 se kůrovec v celé republice rozmnožil na desetinásobek a že i potřeba lidí a mechanizace k jeho zpracování je nyní desetkrát vyšší. Máme vážné obavy o vodu a o přírodu i o naše lesy a hory, Šumavu, Jeseníky i Vysočinu. Holiny po kůrovci ještě zvyšují průměrnou teplotu porostů i půdy, jejíž přehřátí ničí úrodnou humusovou vrstvu a zhoršuje podmínky pro budoucí obnovu.
Vedou se spory o tom, jak mohou lesy ovlivnit potíže se současným suchem. Na jedné straně J.Hruška nebo J.Kopáček, J.Kaňa, J.Turek tvrdí, že suché lesy na poměry v jímání, odtoku a celkové vlhkosti nemají vliv, avšak podstatně dlouhodobější šetření J.Pokorného, J.Čermáka, V.Švihly, F.Šacha a V.Černohouse vedou k opačnému výsledku. Také musíme připomenout, že minulá suchá období nás postihla v době, kdy byly naše lesy v podstatně lepším pořádku.
Záměrně se nikde nepíše o tom, jak podstatně se zhoršilo hospodaření v lesích a jak hrubě se zanedbaly dlouhodobě osvědčené postupy při ochraně lesa. Vůbec se neuvádí, že základní pravidla ochrany proti kůrovci se v posledních letech nedodržují, že již před 10 – 20 lety se do lesů začal zavádět bezzásahový režim, který přímo rozmnožuje kůrovce, a že se naprosto nedodržuje zásada, aby napadené stromy byly do konce června zpracovány, tedy nejen pokáceny a prodány, ale také v tomto termínu byly odkorněny a chemicky nebo spálením asanovány. Škodlivou bezzásahovost podporuje i certifikační organizace FSC.
V rozporu s potřebou ochrany se předepisuje, aby v porostech zůstávala nezpracovaná dřevní hmota údajně ke zlepšení půdy, ale zamlčuje se, že se na této hmotě dobře množí kůrovec a že je to rizikové pro budoucí lesy, poněvadž jde nejméně o 8 druhů hub, které sice působí hnilobný rozpad ležícího dřeva, ale napadají i zdravé stromy jako parazité.
Neuvádí se, že současným lesníkům u LČR vyhovuje, když se kůrovcem napadené hmoty zbaví rychlým prodejem a přiblížením. Odběratelským organizacím pak příliš nezáleží na tom, zda jsou stromy napadeny a co se s nimi má dělat.
Dlouhodobě se také zanedbává výchova mladých porostů, jako jsou prořezávky a probírky, jejichž rozsah poklesl na čtvrtinu a zhoršila se tím odolnost budoucích porostů. Postupně se snižuje hustota (zakmenění) dospělých i dospívajících porostů, které jsou pak více poškozovány větrem.
Rozšiřuje se tvrzení o tom, jak listnáče ve smíšených porostech v budoucnu porosty zpevní, i když šetření ve v nejvyšších polohách Šumavy ukázalo, že smíšené porosty byly při vichřici Kyrill v r. 2007 poškozeny stejně jako porosty smrkové. Také listnaté dřeviny mohou být v budoucnu napadeny i kalamitně různými škůdci, kterých je na buku, dubu, jasanu, jilmu i olši přes 30 druhů.
K rozmnožování kůrovce vydatně napomáhají takzvané bezzásahové porosty ve zvláště chráněných územích, národních parcích i mimo ně, o kterých se bez ověření tvrdí, že se z nich snad jednou po staletích stane odolná „divočina".
Záměrně se zamlčuje, že mnohým akciovým společnostem vyhovuje, když si zpracování napadených stromů mohou rozložit do delšího časového období, než to vyžaduje biologický vývoj škůdců. Udivuje, že ministerstva životního prostředí a zemědělství o tom vědí, ale bojí se patrně proti ekonomicky silným akciovým společnostem zakročit a nezabývají se tím, jak tento úpadkový systém změnit.
Vládě také nevadí, jak silně nynější kalamitní stav podporují předpisy o veřejných zakázkách. Ke změnám je nutno přikročit neodkladně, škody na přírodě, lesích, vodách a životním prostředí jsou obrovské.
Autor Ivo Vicena je lesník a soudní znalec.
