Poslední pralesy v Evropě jsou v ohrožení. Stávají se obětí rozšiřující se nelegální těžby, ke které dochází v důsledku prudce rostoucí poptávky po dřevě.
Loni v létě vyděsila každého jen trochu citlivého člověka zpráva, že v Polsku se masově kácí Bělověžský prales, poslední nížinný prales v Evropě. Nepomohly intervence Evropské unie, výzva Evropského soudního dvora ani hrozba vyškrtnutí ze seznamu UNESCO. Kácení je podle polské vlády namířeno proti kůrovci – ačkoli se jedná ze zhruba dvou třetin o listnatý porost. Podle aktivistů, kteří se snažili na místě kácení bránit, padají za oběť motorovým pilám a harvestorům zejména duby – nejméně dvě stě let staré a zcela zdravé.
Ve stínu hojně medializovaného polského případu však zapadá skutečnost, že hodnotné lesy se bezohledně kácí i v jiných částech východní Evropy. Přímo katastrofou nazývají ochránci přírody holoseče v rumunských Karpatech. Tato nejchudší země Evropské unie má jedno velké bohatství – rozsáhlé, člověkem dosud nedotčené pralesy. Brzy však bude zřejmě třeba psát tuto větu v minulém čase.
Čtvrtina těžby nelegální
Podle satelitních snímků, zveřejněných ekologickou organizací Greenpeace, zmizelo v Rumunsku od roku 2000 téměř 280 tisíc hektarů lesa, z nichž byla více než polovina součástí národních parků či jinak chráněných území. Celková plocha zalesnění země klesla podle oficiálních údajů z jedné třetiny na pouhých 26 procent. Skutečný pokles je ale ještě větší, protože plná čtvrtina těžby (opět oficiální údaj) probíhá nelegálně.
Pod tlakem domácích i zahraničních ochránců přírody pak vláda přijala některá opatření proti nelegální těžbě. Ministerstvo pro vodu a lesy například zřídilo telefonní linku, kam může každý zavolat a zeptat se, zda bylo určité dřevo vytěženo legálně. Zlepšení situace však brání všudypřítomná korupce a mezery v zákonech.
„Běžné je, že dřevaři dostanou povolení, ale k uvedené výměře si něco přidají. Když pak na místo přijdete a poukážete na nesrovnalost, řeknou, že oni těžili jen na povolené ploše a to ostatní vykácel někdo jiný po nich," řekl loni reportérům německé televize ZDF Gabriel Paun, vedoucí ochranářské organizace Agent Green. Když se například pokoušel zjistit původ dřeva, které zpracovává ve svých rumunských závodech rakouská firma Schweighofer, ochranka ho zmlátila pendreky a do očí mu nastříkala pepřový sprej. Jeho úsilí však přece přineslo úspěch: ministerstvo potvrdilo, že část zpracovávaného dřeva pocházela z nelegálních holosečí, a udělilo firmě pokutu.
Drancování však pokračuje podle ochranářů dál. A neustále v něm figuruje i jméno Schweighofer. Tento dřevozpracující gigant provozuje v Rumunsku sedm obrovských pil, kam sváží dřevo také z Moldavska, Bulharska a Ukrajiny. Když vyšlo najevo, že dřevo z ilegálních holosečí prodával na Západě pod značkou FSC, která má garantovat udržitelný způsob lesního hospodaření, manažeři ve Vídni to nejprve popírali. Pak se chlubili zavedením opatření, která prý jdou daleko nad místní legislativu a která prý nákup ilegálního dřeva prakticky vylučují.
Jenže ochranáři to vidí jinak: „Ilegálně těžené dřevo putuje přes spoustu meziskladišť a překupníků, že často nelze dohledat, kde vlastně skončí. Naprostá většina ale v zahraničí," říká Gabriel Paun. Naráží tak na další příčinu rabování rumunských lesů: prudce rostoucí poptávku po dřevě.
Mnohé státy překotně ustupují od fosilních paliv a nahrazují je obnovitelnými zdroji. Na dřevo jsou přestavovány městské výtopny i elektrárny, které dříve spalovaly uhlí. Řada obyvatel hlavně v Německu a v Rakousku přechází na topení dřevem nebo peletami, a to i v městských bytech. Dodavatelů je nepřeberně, stačí si vybrat nejvýhodnější nabídku. Jenže – jak upozorňuje populární lesník a autor řady i do češtiny přeložených knih Peter Wohlleben, Německo spotřebuje každoročně dvojnásobné množství dřeva, než kolik ho v jeho lesích přiroste, přičemž více než polovina ho shoří v kamnech a kotlích. Převis poptávky kryje dovoz. Německá pobočka Světového fondu na ochranu přírody WWF odhaduje, že až 10 procent dřeva se do Německa dováží ilegálně. Dost možná tam tedy končí i duby z Bělověže nebo Karpat.
Lesům na jihu Francie hrozí devastace
Ovšem i v západní Evropě se lesy ocitají pod tlakem.
Loni uvedla firma E. ON na jihu Francie do zkušebního provozu elektrárnu na dřevo, která dříve spalovala uhlí. Má to být vzorový ekologický projekt, který ušetří emise CO2 a přispěje k „záchraně" klimatu. Ekologové z Francie i Německa to ale vidí jinak. Už před dvěma lety založili spolu s místními lidmi akční skupinu SOS francouzské lesy, jejich požadavky na redukci projektu však zůstaly nevyslyšeny. Elektrárna je dimenzována na roční kapacitu 800 tisíc tun dřeva, z něhož polovina má pocházet ze zdrojů v blízkém okolí. Takové množství prý není reálné získat udržitelným lesním hospodařením. Lesům na jihu Francie, které se pyšní biologickou rozmanitostí a přírodě blízkou druhovou skladbou, proto hrozí devastace.
Elektrárna ale ohrožuje lesy i na druhém konci světa, jak ukázala první dodávka 40 tisíc tun eukalyptového a akátového dřeva z Brazílie. Reinhard Behrend z iniciativy Zachraňte deštné pralesy to pojmenoval přesně: „Evropské elektrárny na biomasu přispívají k ekologické devastaci ve vzdálených zemích. Spalují dřevo z pralesů nebo plantáží, které vznikly na jejich místě. Tyto plantáže jsou mrtvé zelené pouště. A my si namlouváme, že vyrábíme čistou elektřinu."
Zadarmo to nebude
Skeptici budou z uvedených problémů vinit ekology, kteří prosazují obnovitelné zdroje místo uhlí a jádra. Tak to ale není. Naprostá většina projektů na využití biomasy je veskrze prospěšných, protože zhodnocuje odpady z pil, štěpky z údržby veřejné zeleně, rychle rostoucí dřeviny a posekanou trávu ze zahrad a parků, kterou nikdo nechce. Důraz na místní zdroje je také samozřejmostí, protože jde o lokální projekty. A tam, kde se přechod k obnovitelným zdrojům obrátil proti svému smyslu, musí zasáhnout stát, resp. Evropská unie. Ta by mohla například pomoci Rumunsku prosadit skutečně udržitelné lesní hospodaření, z kterého by mohly profitovat jak dnešní, tak i budoucí generace. Bude to stát peníze, ale nádherná Drakulova země i její obyvatelé by si to zasloužili.
V Rumunsku zmizelo od roku 2000 téměř 280 tisíc hektarů lesa, více než polovina byla součástí národních parků či jinak chráněných území
JAKUB ŠIŠKA, publicista
