Žádné klece ani výběhy, zvířata se nemusí krmit a dotknout se jich může kdokoliv. Jsou totiž ze dřeva a kovu. Netradiční zoo mají ve Ždírci na jižním Plzeňsku.
S nápadem přišel jeden z místních obyvatel, pan Válek. „Prý něco podobného viděl v Mariánských Lázních, kde byl lesopark, relaxační zóna a herní prvky pro děti. To se nám líbilo. Řekli jsme si, že je dobré udělat něco pro děti, pro kulturu tady na vesnici, nejenom spravovat silnice a podobně," říká k projektu starosta obce, Bohuslav Vrátník. Nejvíce se mu zamlouvala myšlenka, že zoo by pomohla odlákat děti od tabletů a počítačů a přitáhla je k přírodě.
„Začátkem roku 2016 jsme tedy přemýšleli o tom, jak projekt zrealizovat, z jakých finančních prostředků a co tam přesně bude. Takže jsme oslovili různé nadace a sponzory a když jsme získali peníze, zbývalo už jen najít někoho, kdo to udělá," vysvětluje starosta. Obec začala spolupracovat se středním odborným učilištěm v Oselcích. Tam vyučují obory jako umělecký kovář a zámečník nebo uměleckořemeslné zpracování dřeva. Napadlo nás, že tam budou šikovné děti, a přesvědčily nás o tom, že ano. Tehdejší ředitel školy pan Bumbička nám vyšel vstříc," popisuje začátek spolupráce Bohuslav Vrátník.
Zlaté české ručičky
V další spolupráci chce pokračovat i současný ředitel školy Zdeněk Tauchen. Většinu zvířat vyrobil pro zoo Lukáš Marek, který už ze školy vyšel. Pomáhal mu Pavel Hubený, který nyní v Oselcích působí jako učitel praxe uměleckých kovářů neboli mistr. „Dělali jsme to na pile ve Ždírci. Tam jsem dělali hrubé práce a Lukáš si to pak dodělával dlátem u sebe, ty větší věci dělal tedy rovnou na pile. Bylo to příjemně strávených pár měsíců i spolupráce se školou a se studenty byla vynikající, my jsme udělali něco, kluci udělali část," vzpomíná na projekt umělecký kovář.
Obor, který se vyučuje v Oselcích, je jediný v Plzeňském kraji a je o něj velký zájem. Podle ředitele se na něj hlásí lidé s uměleckým zaměřením a často s obdivem k někdejšímu životnímu stylu. „Téměř polovina studentů jsou v nějaké historické šermířské skupině," vysvětluje Tauchen.
„Já jsem si tuhle práci vybral, protože je kreativní. Je to práce podobná třeba jako sochařina, jako třeba malba. Je kreativní, tudíž hned za sebou vidím nějaký výsledek. Něco si představím v hlavě a to dokážu skrz ten kov zobrazit v reálu. A druhá věc je ta, že mě baví plnit lidem přání, že si něco
Řezbář
vymyslí. Chtějí mít nějaký plot doma, nějaké osvětlení nebo něco hezkého ke krbu a mně se to podaří plnit. Vytvořit a plnit ty přání," říká Pavel Hubený. Tvořit musí úplně všechno od začátku, začíná to nákresy a skicami přes výkresy až k realizacím. „Je to vlastně všechno o autorské tvorbě. Nejvíc mě zahřeje u srdce, když se to lidem líbí, chválí si to a jsou spokojený s tou prací naší," dodává Pavel.
Zvíře můžete adoptovat
Zoo ve Ždírci otevřeli v květnu roku 2017. „V naší zoo jsou zvířata, která se tady vyskytují nebo vyskytovala. Kromě jediného, ale to nebudu prozrazovat, na to každý návštěvník musí přijít sám, to je taková hádanka," říká starosta. V depozitáři je připraveno dalších 15 zvířat k umístění, přibude například kočka, ježek nebo krtek. Stejně jako v klasické zoo, i tady mohou zájemci zvířata adoptovat a přispět tak k rozmnožení exponátů. Vybrat zvířátko, které lze vyrobit, mohou lidé na facebookových stránkách obce nebo si můžou vymyslet vlastní. Musí však splňovat podmínku, že se vyskytuje u nás. Zoo tedy nikdy nepřivítá slony, lvy nebo opice. Ždírečtí by tu rád viděli například jelena, který je ale nákladnější. Pořádají proto soukromou sbírku a peníze na krále lesa se jim už hromadí.
Na projektu neživé zoo se podílí také Lesy ČR. Část obce je totiž na pozemku obce a část paří jim. „Pracovníci Lesů ČR sem dojeli, nabídli finanční
prostředky i převedli pozemky na naši obec," děkuje starosta.
Za vystavenými exponáty musí návštěvník občas zvednout hlavu do korun stromů a zbystřit zrak. Dřevěná zvířata totiž nejsou v lesním prostředí rozpoznatelná na první pohled. Stejně jako ta skutečná, která se před našimi zraky v přírodě také maskují. O to větší radost ale máte, když je objevíte.
Děti zabaví herní prvky
„Jinak zde máme samozřejmě další věci, jako posezení i zastřešené a interaktivní prvky, které si děti mohou vyzkoušet. Hlavně v letních měsících se děti můžou naboso projít po pocitovém chodníku z různých přírodních materiálů: ze šišek, klacíků, kamenů, hlíny nebo listí," popisuje pocitovou stezku pan Vrátník.
„Děti také poznávají, jaký tvor je schovaný v kotlině dřevěného kůlu, nebo si poměří svůj doskok do pískoviště s jednotlivými zvířaty. Do písku také mohou zkusit otisknout stopu některých zvířat a podívat se, jak vypadá. Nechybí tu tabule s křídami nebo oblíbené houpačky," dodává starosta.
Kromě kovových a dřevěných exponátů je tu přece jen jedno živé zvířátko. „Je to netopýr, který se nám nastěhoval do netopýří budky. Dostat ho sem nebo spíš připravit mu ty správné podmínky, pro to, aby tady zůstal, bylo trošku složitější. Museli jsme sehnat netopýří trus a bydlení pro něj s ním celé pomazat. Jinak by se neuhnízdil," popisuje starosta vytváření vhodných podmínek pro malého obyvatele místní zoo. Vše se podařilo a netopýr je tu spokojený. „Další zvířátka, respektive ptáci se do připravených budek snad nastěhují na jaře," věří pan Vrátník. Relaxační zónu v blízké době dotvoří malé jezírko, které obec plánuje vyčistit.
Hospoda zachráněna
„Co nám to přineslo a co nám to vzalo? Přineslo to hodně. Děti s rodiči a prarodiči to místo opravdu navštěvují, ať už se jedná o místní, nebo o turisty, máme samé kladné ohlasy. Navíc tím, že jsme přilákali řadu turistů, udržíme nad vodou také naši hospodu, kterou málem položila povinnost EET. Hospoda, ve které se i vaří, je obecní a často jsme ji dofinancovávali ze svého, teď to s ní vypadá nadějně," chválí si přínos turistického cíle starosta. Hospoda je totiž pro vesnici důležitá. Lidé se tady schází, probírají všechny možné záležitosti, vymýšlejí akce. Díky ní obec žije.
Jedinou nevýhodou zřízení dřevěné zoo je podle starosty ztráta klidu, který obyvatelé u lesíka dosud měli. „Není to ale nic strašného," dodává. V současnosti už řeší jen to, aby návštěvníci nechávali auta zaparkovaná u hostince, kde je na ně dostatek místa a nezajížděli s nimi až k lesu, kde překáží.
„Mám z toho radost, navíc ten lesík se staletými duby je takové magické, energií nabité místo, sám tam rád chodím, a to nepatřím mezi žádné objímače stromů, dodává starosta závěrem.
