Pod známou čedičovou vyvřelinou v Kamenickém Šenově uspořádali ochránci přírody z Národního parku České Švýcarsko a z mnoha chráněných krajinných oblastí pátý ročník programu věnovaného Světovému dni stráže přírody. Návštěvníci si mohli vyslechnou poutavé přednášky a dozvědět se mnohé o přírodě a práci strážců. Připomněli také své kolegy z celého světa, kteří při ochraně přírody zemřeli. Některé návštěvníky přesto zajímala i možnost zapojit se do ochrany přírody vlastní silou.
Pod Panskou skálou se sešlo zhruba třicet strážců přírody, kteří měli na několika místech stanoviště, kde návštěvníkům představovali přírodu v okolí a každou hodinu proběhla komentovaná prohlídka přírodní památky. Na místě byla i živá zvířata jako kozy, slepice nebo králíci. Zvláště děti využily možnost je pohladit a blíže poznat, případně si vyřešit některý z poznávacích nebo logických rébusů.
Strážci, kterých je v současnosti nedostatek, také s lidmi otevřeně mluvili o své práci. „Mohlo by nás být podstatně víc," říká Ota Dračka, z CHKO České středohoří, který se stal strážcem 18. dubna 1977. On a mnozí další dělají svou práci zadarmo. Většinou se shodují, že jejich hlavní motivací je láska k přírodě a jakýsi ochranářský pud vůči ní. „Je jen pár profesionálních strážců v národních parcích, ale co se týká chráněných krajinných oblastí, dělají to všichni na dobrovolné bázi," podotýká Ota Dračka.
Nebezpečí
Kromě toho, že strážci přírody dělají svou práci většinou bez nároku na mzdu, potýkají se s hmotnými nedostatky. „Existuje zákon o stráži přírody, který říká, že bychom měli dostávat proplacené cesty a oblečení. Benzín si kupujeme ze své kapsy a jednu košili jsme poprvé dostali v loňském roce. Na to, že máme statut veřejné osoby si myslím, že by se měl stát lépe starat," říká Ota Dračka. Ale to je prý jenom legrace proti jiným úskalím ochranářské činnosti. „Stává se, že se potkáte s pytlákem. Já potkal dva, co právě nakládali do auta srnu. Když mě uviděli, vystřelili," vypráví Dračka. „Také se mi stalo, že na mě najížděl čtyřkolkář".
Hlavní součástí Dne stráže přírody byla připomínka těch, kteří na svou práci zaplatili životem. V Čechách je takových případů minimum, zato v afrických zemích a Indii jsou případy zabití strážce pytláky takřka rutinou. V Austrálii zase nejvíce strážců zemře na následky pádu vrtulníku. Jen za posledních dvanáct měsíců zemřelo ve službě na šedesát strážců přírody na celém světě.
Chcete být strážcem?
Strážci přírody nemají jen starosti, zákon jim dává i určitá privilegia. „Mohu vjet autem do lesa a stát na lesních cestách. Dělám ale to nerad, protože je to moje auto a hlavně to není výchovné. Dále mohu být označen a nosit státní znak, čímž říkám, že jsem ve výkonu služby Svatopluk Štěpnička z CHKO Jizerské hory. Strážci mohou udělovat i blokové pokuty.
Ochránci si vylepšují také své jazykové znalosti. Častá je spolupráce se strážci přírody ze sousedních států.
„Národní park České Švýcarsko se Saským sousedem často pořádá společné služby. Když je například Vatertag, neboli Den otců, slouží Němci u nás. Je lepší, když vysvětlují svým krajanům věc v němčině, stejně tak je jednodušší výběr pokut," říká předseda Asociace strážců přírody České republiky Borek Fraňek s tím, že podobný model funguje například i v Krkonoších, kde spolupracují české a polské krkonošské národní parky.
Nevezmou každého
To jsou pochopitelně jen malé výhody za těžkou a dobrovolnou službu, přesto se několik návštěvníků strážců na možnosti zapojení ptalo.
„Nejdříve kontaktujete místní správu CHKO, která strážce ustanovuje. Musí vám být dvacet jedna let, musíte být trestně bezúhonný a musíte složit zkoušky, říká strážce Radek Studený jednomu z návštěvníků mezi výkladem o čolcích a dalších zajímavých stvoření, kteří v okolí Panské skály žijí.
Studený dále popsal běžnou činnost, kterou se strážci zabývají. „Strážci dozorují, monitorují chráněné druhy, starají se o navigační systém. Udržujeme zřetelné hranice CHKO, aby například lidé věděli, kde mohou tábořit (viz tip v samostatném bloku). Dále se věnujeme dokumentační činnosti a také kontrolujeme vozidla, která nemají na lesních cestách co pohledávat," říká.
Občas se musí ochránci k zájemci otočit zády, protože se stává, že se přihlásí někdo s extrémními sklony. Proto existuje přípravná roční doba, kdy adept nemá všechny pravomoci strážce, chodí na brigády a ostatní sledují, jestli se mezi ně hodí a má správný přístup k ochraně přírody."
