logo Silvarium tisk

Josef Fryzelka dostal spoustu cen. Zakázek má na rok a půl dopředu. Spíš než účetní knihy ho ale zajímají stromy. Drží rodinnou tradici a vyrábí krásné dřevěné sudy, vany a lázně. Mohl by s firmou růst, ale to ho vlastně moc nezajímá.

V zimě se zadním náhonem cestou do Vlachovic rozhodně zapadnete.
Tahle malá obec se totiž nachází v pohoří Bílé Karpaty, 20 kilometrů od slovenských hranic. Voní tu dřevo a dřevo tu dává vůni i vínu. Dělají se tady totiž sudy a místní bednářství Josefa Fryzelky je zrovna teď to nejlepší v Česku.
BEDNÁŘSTVÍ FRYZELKA, to je značka už pro čtyři generace. Dnešní majitel a šéf Josef ho se svým otcem obnovil v roce 1991 a od té doby sbírá jednu cenu za druhou, vyhrál krajské kolo Živnostníka roku a v tom celorepublikovém obsadil druhé místo. Nikam se ale nehrne, užívá si radost z práce, z výhledu do krajiny, která ho obklopuje, a jak je tady zvykem, občas i chuť „té domácí štamprlky" na posilněnou. Za největší úspěch jednoznačně považuje, že jeho řemeslo přežilo rok 2000.
Odměnou za čekání na sypač vám bude atmosféra ze starých časů, kterou tu Fryzelkovo bednářství udržuje. Z dílny v přestavěné stodole sálá vůně dřeva až na tichou ulici, uvnitř je ale šrumec. Bednáři z Vlachovic, jak si sami říkají, vedle sebe zručně stloukají, hoblují a leští. Z horního patra se line aroma nátěrového oleje. „Dělat v dnešní době řemeslo je o vztahu a lásce od A do Z," vlídně prohodí vysoký pán v kožené zástěře a ukazuje mi malou prosvětlenou dílnu, kterou v roce 1928 založil jeho praděda. Malá je ovšem jen počtem zaměstnanců a prostory, co se týče výroby, je naopak největší v republice. Ročně zpracují až 140 kubíků dřeva.
A přitom Fryzelka bednařinu dělat nechtěl, jak sám říká: „Tehdy se rodiče museli poslouchat. Otec řekl, že buď se půjdu vyučit bednářem, nebo ať se pakuju z domu." Dnes má jeho firma s ročním obratem 7,5 milionu korun takřka monopol na trhu. Důležitější než všechny úspěchy je ale pro Fryzelku jeho parta, přátelé a rodina, díky kterým firma přežila dlouhé období dovozu levných produktů z Číny, které zaplavovaly český trh. „O dřevěné výrobky nebyl zájem a všichni bednáři začali krachovat. Dlouho se říkalo, že je doba nerezová, doba plastová. V těchto materiálech společnost viděla budoucnost a nic jiného nekupovala. Vydrželi jsme díky pomoci přátel a rodiny." Dnes je to naopak a dřevo je na výsluní.
Návrat k tradičním materiálům, hlad po všem řemeslném a handmade je stále téma. Do módy se tak dostávají třeba dřevěné vany. „Nikdy mě nenapadlo, že budu dělat nějaké vany na koupání, ale dnes jich děláme 100 až 120 ročně, to je pro nás velké překvapení." Poptávka po dřevěných vanách je nejen z důvodů estetických, ale také komfortních. Voda v nich totiž vydrží teplá přes hodinu. Vyrábějí se hlavně z dubu a ti, kteří chtějí designovku a nevadí jim vyšší cena, je můžou mít z modřínu. A nejsou to jen vany pro soukromníky a hotely, ale také sprchové kouty, kádě na vodu, květináče, škopíky na sýry, sudy, lázně a wellness, co tvoří aktuální bednářovy objednávky.
Především pivní lázně jsou momentálně velkým hitem a tohle milé bednářství na konci republiky je u nás jediným výrobcem. Svými 150 kusy ročně postupně pokrývá celé západní Čechy, Prahu nebo Poděbrady. Jsou také u jednotlivců v Itálii, Rakousku a ve Francii.
Zásadní položkou Fryzelkova byznysu jsou ale sudy. Vyrábí je ve velikostech od pěti do 600 litrů, přičemž cena za ten největší se s různými doplňky může vyšplhat až na 28 tisíc.
Jeho sudy jsou určeny především pro vinaře a menší lihovary. Mezi sortiment, který vyrábí, patří i dubové sudy na rum a calvados a 225litrové sudy barrique. Ty dodává pouze na český trh. „Velké firmy si vozí sudy z Francie, protože pro ně český a moravský bednář nemá takové obchodní jméno. Navíc Francie je jednička ve výrobě sudů na světě." Mimo jiné i díky dřevu, je tvrdší než to naše, a na sudy se tedy hodí ještě lépe.
Bednáři se takřka celé tři podzimní měsíce nevěnují ničemu jinému než právě výrobě sudů, které leží ve sklepech po celé Moravě, na Slovensku i v Polsku. Fryzelka si vyrábí vlastní nářadí a musel se sám naučit stříhat kovové obruče, které ve svitcích nakupuje z Rakouska. „Dnes už v Česku obruče nikdo nevyrábí, navíc potřebuju takové, které mají zakulacené hrany, aby se nezařezávaly do dřeva.
Kupuju celý balík a stříhám si je podle potřeby, to jsem se musel naučit," dodává sklesle s tím, jaká jsme dříve byli železářská velmoc.
Ve vlachovické dílně vyrábí i dubové či akátové květináče. Jsou určené především na export, firma jich ročně vyveze až tři stovky a míří převážně do Švédska. „Těší mě, že hlavní třída v Trelleborgu je olemovaná palmami v našich květináčích. Mají metr až dva v průměru a klidně metr dvacet na výšku, stromy v nich žijí celoročně." Jeho květináče zdobí taky Pražský hrad, Český Krumlov či Květnou zahradu v Kroměříži. Procházíme dílnou, kde mi bednářský mistr ukazuje vlastní stroj na brikety z hoblin, kterými vytápí všechny výrobní prostory. Je vidět, že tu na novinářskou pozornost nejsou zvyklí, přesto mi bednáři dovolí koukat jim přes rameno. „Mám super partu, kterou práce baví," utrousí s pokorou Fryzelka a doplňuje, že vyrábí taky sudařský nábytek do hospod v Německu, kádě pro včelaře na medovinu a koželužny.
Spolupracuje i s muzei, pro která dělá repliky, a rozmáhá se i zájem filmařů a divadel.
Jenže kvalitního dřeva ubývá.
Na mnoha místech je vytěžené a roste jeho cena. Dlouho se mu dařilo podporovat svým odběrem region Bílých Karpat a Valašských Klobouků, dnes však musí dřevo nakupovat i v jiných částech republiky. „Pro bednařinu je zapotřebí kvalitní suché dřevo, především dubové a akátové, které musí být rovnoleté. Každý kmen pečlivě prohlížím a vybírám, chci jen rovné kusy, za což jsou na mě lesáci často naštvaní. Nakoupené dřevo před použitím musím ještě dva roky nechat přírodně sušit a vyzrávat." V bednářství se používá husté zimní dřevo, které se těží pouze mezi prosincem a únorem. Stromy pokácené v létě mají dřevo řídké a slzí, proto ho bednáři nepoužívají. „Když pořežete zimní dřevo na sílu padesát, seschne vám maximálně o dva až čtyři milimetry. Letní dřevo dvakrát tolik, protože má v sobě hodně vody."
Ve vlachovické dílně pracuje pouhých osm zaměstnanců, z toho dva jsou Fryzelkovi synové a jeden bratranec. Práce pro další zaměstnance by byla, nejsou ale prostory, dílna je na původním místě v jeho rodném domě a nemá se kam rozšiřovat. To ovšem ani neplánuje, raději chce zůstat malou rodinnou firmou. Přestože je v bednářství takový boom. „Začalo to před 10 lety a od té doby nestíháme, zakázky máme nasmlouvané rok a půl dopředu." Na začátku rozmachu se jejich obrat pohyboval okolo 2,5 milionu, do pěti let se zdvojnásobil, a ačkoli nemají žádnou propagaci ani reklamu, dnes se pohybují okolo 7,5 milionu a zakázek stále přibývá. Fryzelka ale dosažený zisk každým rokem investuje do strojů a technologie, aby vylepšil zázemí firmy, kterou se s potěšením chystá předat svým synům Josefovi a Filipovi, čtvrté generaci bednářů v rodině. „Mým snem vždy bylo, aby synové pokračovali," dodává s radostí v hlase, že se mu sen splnil.
Odchod na odpočinek nehrozí, naopak má v záloze několik projektů.
Výhledově by rád na svých výrobcích spolupracoval s designéry, plánuje vydat knihu o bednářství, která na trhu chybí, a na podzim chce otevřít pro veřejnost rodinné muzeum. „Moc se těším, je to srdeční záležitost. Půjde o reprezentativní místnost našich i historických výrobků, včetně starého nářadí a dokumentů. Bednařina si to zaslouží."

Diskuse na serveru Silvarium.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.

Poslední komentáře

Anketa

Může Vám být aplikace ClimRisk užitečná při Vaší péči les?

Naši partneři

Lesy ČR VLS UHUL ČLS LOS DYAS.EU PEFC LESmedium.SK Lesnicko-dřevařská komora ČR Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o. Agrární komora ČR Projekt LARIXUTOR

Naše další weby

Sociální sítě