PLZEŇ Svým způsobem se náměstek hejtmana Plzeňského kraje Pavel Čížek (STAN) stal čímsi jako bílou vránou nebo také černou ovcí ve vedení kraje. Zatím v krajské radě nebyl člověk, který by se zastával zvýšení ochrany přírody na území Národního parku Šumava a v této záležitosti hlasoval proti většině. V minulosti byl Čížek i proti snaze kraje prosadit samostatný zákon o Národním parku Šumava. „Připadalo mi logické, aby se upravil zákon o ochraně přírody a krajiny. Přírodní procesy jsou svou podstatou všude stejné a je jedno, jestli se jedná o Krkonoše nebo Šumavu," říká.
* Nyní je novela zákona o ochraně přírody ve hře ve dvou variantách. Vedení kraje se postavilo za verzi, která vzešla ze Senátu a zmírňuje ochranu přírody a posiluje postavení obcí. Při hlasování v zastupitelstvu kraje jste byl proti její podpoře. Co se vám na ní nezamlouvá?
Pár věcí se mi v ní i líbilo. Ale celkově to, co Senát připravil, obsahuje spoustu nelogických záležitostí, které mohou způsobit problémy ve všech národních parcích. Nesystémově se tam dávají ustanovení o kolik se smí která zóna ochrany rozšířit. To jsou ale věci, které se musí posuzovat na místě a rozhodovat o tom má rada národního parku. Až příliš je tam zdůrazňována takzvaná kulturní krajina. V národním parku jde především o nejcennější jádrové území, což není kulturní krajina, ale spíš divočina. Dobře vím, co je obnova kulturní krajiny. Snažíme se o to mnoho let ve Spáleném Poříčí. Staráme se o lesy a vím, jak se klasicky lesnicky hospodaří. Ale národní park se svými nejcennějšími zónami je něco úplně jiného.
* Zastánci senátní verze se především ohánějí tím, že chtějí podpořit postavení obcí. Vy ne?
Také jsem pro podporu obcí, ale představuji si ji jinak. V původním poslaneckém návrhu novely zákona o ochraně přírody bylo uvedeno, že správa parku má plán péče pouze projednat s radou národního parku, kde mají obce zastoupení. To se mi zdálo málo. S ministrem životního prostředí jsem mluvil o tom, že to je průšvih. Projednání může totiž znamenat i to, že správa parku pošle někomu papír s návrhem, on třeba řekne, že nesouhlasí a správa parku mu sdělí, že to nebere. Chtěl jsem, aby v návrhu novely bylo napsané, že se plán musí s radou parku dohodnout. Ministr řekl, že když se najde takový poslanecký návrh, nebude proti a bude souhlasit. A tohle se povedlo. Výraz „dohodnout" znamená složitější proces, kdy se o plánu musí vést širší diskuze se snahou dospět ke konsensu. Takže to vnímám tak, že postavení obcí by po přijetí ministerského návrhu bylo v podstatě stejné, jako bylo.
* Nicméně senátní návrh jde v otázce vlivu obcí výrazně dál.
Problém je ale v tom, že v senátním návrhu je spousta věcí, které jsou postaveny na předpokladu, že druhá strana (správa parku) bude své postavení zneužívat až na hranici únosnosti. A kvůli té nedůvěře je snaha pojistit si vliv v zákoně. Ale takhle to prostě nejde udělat. Vnáší to do návrhu zákona zmatek a je to nesystémové. Proto jsem pro původní návrh, který připravilo ministerstvo a schválila sněmovna.
* Senátní verze národním parkům dává vedle ochrany přírody na stejnou úroveň zabezpečení rozvoje obcí. Je to z vašeho pohledu v pořádku?
Posláním národních parků je chránit přírodu. Formulace, že se mají národní parky starat o rozvoj obcí je nešťastná a jde proti definicím národních parků, které jsou zakotveny v mnoha mezinárodních dokumentech. Možná to tam někdo chce v dobré víře, ale je to provedeno amatérsky a nabourává to systém nastavený zákony.
* Většina starostů obcí z Národního parku Šumava i lidí z vedení kraje naznačují, že národní park rozvoj obcí příliš omezuje. Vnímáte to stejně?
Obce i kraj jako odvolací orgán v územním plánovaní mají spoustu možností, jak si zajistit udržitelný rozvoj i za současných podmínek. Mají územní plány a jde o to, aby je důkladně projednaly s radou národního parku a dohodly se. Například v případě ploch, kde chtějí stavět penziony. To mohly obce dělat vždy a mohou to dělat i nadále a kraj jim v tom jako odvolací orgán může pomáhat. Obce by se ale po vzájemné dohodě se správou parku neměly plést do toho, co správci dělají deset patnáct kilometrů od obce. A to, i když jde o území, které formálně patří do katastru obce, kam shodou náhod spadly, protože tam kdysi existovala nějaká dnes už zaniklá německá vesnice. Problém je, že na Šumavě ovšem nikdy k takové dohodě nedošlo.
* Máte pocit, že dohoda není, protože si ji nepřejí správci parku?
Myslím, že ne. A domníván se, že některé obce v národním parku si to už uvědomují. Jsem přesvědčen, že šumavské obce mají možnost si definovat své zájmy a dohodnout se se zástupci parku, když k tomu budou rozumně přistupovat.
* V souvislosti s návrhem novely zákona o ochraně přírody padaly i takové výroky, že obyvatelé obcí v národním parku nechtějí žít jako v neolitu nebo jako v indiánských rezervacích. Vy si tedy nemyslíte, že by na svou polohu uvnitř parku doplácely?
Nemyslím. Návštěvnost Šumavy roste. A pokud lidé mohou v národní parku sledovat například rozpad původního lesa a nástup nového, vícevěkého, tak je to mimořádně zajímavé. Procesy, které se tam odehrávají, jsou lákadlo pro turisty a obce z návštěvnosti mohou dobře profitovat. Nevidím nic, v čem by jim přitom měl bránit zákon o ochraně přírody.
* Vy, jako starosta, znáte situaci menších obcí v Česku. V debatě o Národním parku Šumava se objevily i argumenty, že tamní obce na tom ekonomicky nejsou nejlépe nebo že jim hrozí vylidnění. Připouštíte to?
Myslím, že to tak není. Obce v národním parku vždycky měly proti běžným obcím výhody. Někde je využili, někde ne. Vím, že dříve například platilo, že pokud obce v parku žádaly o dotace ze Státního fondu životního prostředí, tak díky výjimce od ministerstva, mohly dostat dotaci ve výši sto procent nákladů. A to právě proto, že leží uvnitř parku. I dnes získávají při žádostech o dotace body navíc. Mají tedy lepší podmínky než například malé obce mimo park na Klatovsku.
* V čem vidíte hlavní příčinu toho, že zástupci většiny obcí v parku s ním řadu let vedou urputné spory, leckdy připomínající válku?
Nevím. Netuším, kde ta příčina je. Asi v tom mohou hrát roli dlouhodobé osobní vztahy nebo odlišné názory na to, jak se má v národním parku hospodařit. Nicméně jsem přesvědčen, že šumavské obce mají úžasné možnosti a myslím, že služby pro návštěvníky v nich nejsou dokonalé a že je možné rozšiřovat nabídku v oblasti stravování nebo výletů. Domnívám se, že platí, že národní park znamená prosperitu. Vím, že jinde si to pochvalují. Je paradox, že většina zástupců šumavských obcí na to nadává.
* Bouřlivé spory se vedou o budoucím možném rozšiřování bezzásahových oblastí – divočiny. Její odpůrci v souvislosti s tím mluví o uzavírání Šumavy nebo vyhánění lidí. Jak to vidíte vy?
Jestliže je dlouhodobým cílem dosáhnout v národním parku toho, aby bezzásahové území bylo na 50 procentech rozlohy, tak proč ne? To jsou záležitosti, o kterých by měli rozhodovat odborníci. Příroda přitom může leckdy lidi překvapovat. Například rozpad porostů napadených kůrovcem byl daleko rychlejší, než všichni čekali. Správa parku na to může reagovat a nařizovat jí zákonem, jak má postupovat, ale to je špatně. I kdyby se na Šumavě divočina rozšířila na polovinu rozlohy parku, obcím to neublíží a jejich vývoj půjde dál. Přechod k divočině může trvat dlouho a na Šumavě je hezké například to, že v každém druhu porostu to probíhá jinak. Správa parku by měla zpřístupňovat divočinu návštěvníkům tam, kde nebude ta nejpřísnější ochrana, například v době hnízdění tetřeva, kdy bude na omezenou dobu vyhlášená klidová zóna.
